1. Knížka „Právě v trávě“ je určená především dětem, přeci jen jde o pohádky, ale i bystrý dospělí si v ní určitě najde něco, co ho osloví. Byl to záměr nebo to tak nějak vyšlo a stalo se to samo od sebe?
Přišlo to nějak samo, pohybovala jsem se a pohybuji mezi nemocnými a pak přišel nápad nás sblížit, líbila se mi práce Sdružení Ester Zálesí, a Zahrady 2000 v Jeseníku i Charity Javorník, pomoc Armády Spásy v Šumperku a lidí, kteří se pohybovali na různých sociálních místech a profesích. Pochopila jsem, že pomoc těch zdravých potřebujeme. Do dneška mi pomáhá Zahrada 2000 v Jeseníku.
2. Jak dlouho knížka vznikala?
Kniha vznikala 8 let, ale dlouho do minulosti jsem o ní přemýšlela. Největší problém byl najít vhodné postavy, myslím, že muchomůrky to vyjadřují za nás nemocné, za všechny. Pohádky mi po slzavém a nešťastném životě daly smysl jít a žít dál.
3. Právě v trávě je unikátní jednou věcí, která se mi osobně velice líbí. Ilustrace, které obsahuje, si mohou děti vybarvit sami, což je něco, co tu ještě nebylo. Jak vás napadlo zpracovat vaši knížku právě takto?
Vzniklo to záměrně, moc jsem si přála říci, že nemocní jsou lidé, kterých se nemusíte bát, že cítí a vnímají jako zdraví jedinci. Přebal vzniknul ve spolupráci s mojí dcerou Jarmilou Stranikovou, autorkou knihy Ve stínu války. Obrázky jsem záměrně udělala perokresbou, aby se děti staly sami ilustrátory.
4. Jak se vám s dcerou pracovalo? Sama také píše, takže nějaké zkušenosti s vydáváním má. Pomáhala vám i jinak, než stran ilustrací?
Má
dcera je skvělá moc mi pomáhá. Hlavně s ovládáním počítače, učila mně i na
mobilu jsem babička která se snaží poprat s moderní dobou.
5. Vaše knížka je plná víl, skřítků a zázraků. Věříte na kouzelná stvoření?
Ano, moje dobrá víla, je moje maminka, a tatínek a celá rodina, i když to tak nevypadalo, dávali mi celou dobu trápení v manželstvích i po nich sílu jít dál. Nejvíce mé děti Jaruška a Zdenek a má vnoučátka Davídek a Lucinka.
Komentáře
Okomentovat