Emoce můžou být jako malé neposedné myšky //5 otázek pro Andreu Kořínkovou//

Andrea Kořínková je povoláním učitelka v mateřské škole, kde zároveň působí jako logopedická asistentka a především je ale maminka dvou malých parťáků – 3leté Esterky a 2letého Lukáška, se kterými je momentálně na rodičovské dovolené. Vystudovala osmileté gymnázium a předškolní a mimoškolní pedagogiku v pomaturitním studiu.  Psaní a vymýšlení příběhů ji bavilo snad od první třídy, vždy ale jen psala do šuplíku nebo pro děti, které měla na starosti. Ráda tvoří, kreslí (její vlastní ilustrace doprovázejí i knihu Myšky v hlavě), je autorkou Facebookové skupinky Myškohrátky, kde sdílí své projekty pro pedagogy mateřských škol a rodiče předškolních a mladších školních dětí.

1. Myšky v hlavě jsou knížkou o pocitech, emocích, o tom jak ovlivňují nejen nás, ale i naše okolí, o tom, jak jim porozumět, naslouchat, jak se nenechat sežrat těmi negativními a naopak si užít ty pozitivní. Navíc je to téma určeno opravdu malým dětem a vlastně i jejich rodičům. Jak vás napadlo zpracovat právě tohle téma? Co bylo nějakým tím prvotním impulzem?

Asi to, že jsem se sama stala rodičem a najednou přišlo sundání růžových brýlí :-D . Myslím tím, že rodičovství je někdy opravdu náročné - nejsou to jen romantické vyjížďky s kočárkem, hraní si s dětmi a jen úsměvy na tvářích. Jsou to také probdělé noci, minimum času pro sebe, strach o ta naše malá štěstí, naše děti. A myslím, že nic v životě mě nezměnilo tolik, jako stát se mámou. Rodičovství je protkáno silnými emocemi.

Se svými dětmi jsem začala víc poznávat sama sebe, začala jsem se věnovat osobnímu rozvoji a pracovat na sobě, se svými emocemi. A když se to spojilo se zkušenostmi z praxe učitelky ve školce, vzniklo z toho vědomé, hravé prožívání emocí a díky tomu i má knížka. Myslím si, že tahle témata, emoce s dětmi, jsou pro mnoho rodičů důležitá, snažíme se to nějak uchopit, ale často nevíme jak na to.

Já jsem třeba už ve své práci učitelky pochopila, že respekt dětí si musíte zasloužit, ne vynutit. Ta respektující komunikace měla samozřejmě vývoj, já sama vyrůstala v hodně autoritativním výchovném přístupu. A nějaké emoce a pocity? Tak to nikoho moc nezajímalo. Tohle ale pro své děti nechci a nejen pro ty svoje.

Knížka vznikla tak trochu i pro mou potřebu, protože některé věci je fajn si připomínat :-) .

Abych se moc nerozepisovala, ten prvotní impuls byl, že jsem sama řešila to téma z pozice mámy.
Mámy, která miluje své děti a ví, že to co se děje kolem nich, tím se učí. Tak proč je nenaučit, jak mohou prožívat emoce a pocity s hravostí, že můžou vztek třeba vytancovat, vytleskat, vytřepat, že se mohou obejmout, když se cítí samy, že jsou přijímané s láskou takové jaké jsou, i když zrovna nemají náladu, něco je trápí nebo je ovládne právě vztek.

Nejvíc se děti učí nápodobou – já před svými dětmi taky třeba vytleskávám, vytřepávám hněv a nejen ten :-) . V knížce je spousta inspirace, jak s tím lze pracovat. Dělám to před dětmi cíleně, popisujeme si, co se vlastně děje, co cítíme. Takže se člověk naučí říkat věty jako: „Chápu, že se zlobíš, ale není pro mě v pořádku, že  - ten projev může být samozřejmě různorodý -, protože… Můžeme to vymyslet nějak jinak?“ a s těmi dětmi můžu pak hledat cesty k prožívání té dané emoce – to může být užitečné např. pokud dítě něco ničí, ubližuje sobě nebo ostatním, ale i ve chvílích, kdy si prostě už neví rady a je v zajetí té emoce.

A můžu to samozřejmě použít i u sebe jako rodiče, popsat tu svou emoci a zapojit děti do řešení: „Jsem teď tak trochu naštvaná, protože mi vadí, že je tady rozlité to kakao. Napadá vás, co s tím svým naštváním můžu dělat?“ i moje tříletá dcera přichází s různými zajímavými nápady a často to skončí tak, že se spolu dost zasmějeme.

V knížce jsou také kapitolky o těch příjemných emocích a pocitech, „myškách v hlavě“ – radosti, důvěře, lásce.

2. Vy sama pracujete jako pedagožka v mateřské školce. Ovlivnilo tohle vaše zaměstnání koncepci knížky nebo ji případně plánujete nějak s dětmi využívat?

Určitě ovlivnilo. Já jsem se vždycky snažila ty děti zaujmout, aby je bavily činnosti, aby byly ve školce spokojené a užily si to. Ta hravost, kterou knížka přináší do prožívání emocí, ta mi otevřela dveře k respektu od dětí. Když totiž jako učitelka potřebujete, aby děti byly potichu a poslouchaly, co říkáte, můžete to udělat buď autoritářsky nebo je zaujmete  - k tomu poslouží i říkanka v hravém podání s rytmizací, písnička, hraní si s intonací v hlase, těch možností je spoustu. Je to trochu jako herecké představení. Není to o tom, jací jsou ti diváci – děti. Podle mě hodně záleží na tom, jaké je to představení, jaký jste herec – učitel.

A pokud se podaří a knížka vyjde, budu ji používat nejen s dětmi v práci, až se po rodičovské vrátím, ale také s těmi svými doma :-) .

Kniha může doplnit řízené činnosti v rámci mateřské školy, pohybové chvilky, můžou s ní pracovat logopedické preventistky. Té inspirace se  pro práci s dětmi dá mezi řádky najít opravdu spoustu. V neposlední řadě dává knížka náměty, jak k dětem přistupovat v emočně těžkých každodenních situacích.

3. Když už jsme to téma nakously. Pro koho jsou vlastně Myšky v hlavě určeny?

Jsou určené dětem předškolního a mladšího školního věku, jejich rodičům, pedagogům, průvodcům a všem dospělákům, kteří mají rádi pohádkové příběhy a zajímá je respektující přístup k dětem i sobě a práce s emocemi. Hodně může kniha předat i rodičům, kteří neřeší tolik dětské emoce, ale ty své – když takzvaně bouchají a přitom by chtěli řešit situace s dětmi v klidu.

4. Na vašich sociálních sítích už pár dní můžeme sledovat nejen zrod celé knížky, ale také spoustu bonusů a vlastně chystání knížky nové, kterou zatím představujete formou krátkých čtení  audioukázek. Chystá se něco podobného i s touto knížkou?

Je to můj projekt Malé myší pohádky, které dávám k dispozici členům Facebookové skupinky Myškohrátky. Jsou to krátké pohádky inspirované každodenností s dětmi, respektujícím přístupem k dětem i nám dospělákům, vědomým přístupem k životu. Zatím Malé myší pohádky nejsou ve fázi, kdy by z nich vznikala kniha, což se ale časem může změnit. Pokud se tak stane, bude to nejspíš soubor těchto sdílených pohádek.

Jinak mám v plánu ještě jednu knížku, která by ilustracemi i grafickým zpracováním mohla ladit s knihou Myšky v hlavě. Ta je rozepsaná a budu na ní dál pracovat po skončení aktuálního předprodeje knížky Myšky v hlavě a ten vývoj mám v plánu sdílet na svých sociálních sítích. Název zatím prozrazovat nebudu, ale prozradím, že se k myšce Emičce přidá pavouček Matoušek :-) .

5. Všimla jsem si, že jste si hodně chválila různé výukové kartičky, které nejspíš s dětmi ve školce
aktivně využíváte. Něco podobného se začalo dělat už i pro úplně malé dětičky – miminka a batolata. Ve vaší knížce Myšky v hlavě je vždy ke každé emoci nejen krátký příběh, ale také úvodní říkanka a malý, zábavný a vlastně hodně kreativní a tvořivý úkol. Neuvažovala jste, že by součástí knížky nebo nějakým jejím doplňkem byly právě takové kartičky, pexeso nebo něco podobného, co by ji doplnilo?

To jsem neuvažovala, ale možná o tom uvažovat začnu :-) .

Já jsem ke knížce vytvořila emoční karty, které je možné získat v předprodeji v elektronické podobě jako omalovánky. Ladí s ilustracemi s knihou, jsou ve formátu A4 a jsou vytvořeny tak, aby se nad nimi s dětmi dalo povídat – mají spoustu detailů, jsou pro děti poutavé, podněcují jejich fantazii. Jsou vhodné i pro práci pedagogů zejména mateřských škol, k logopedické prevenci a samozřejmě jsou to emoční karty, takže seznamují děti s emocemi a pocity. Jejich prostřednictvím lze například vytvářet modelové situace a zapojovat děti do jejich řešení.