O tom, co potřebuju, co je důležité a ranní rutině

Nevím, co snídáte vy, jestli vůbec snídáte, já snídám mlíko. Ne teda samotný, ale prostě hrneček mlíka k snídani potřebuju. Kafe, jako většina lidí, mít hned zrána mít úplně nemusím, ale bez toho mlíka se prostě neobejdu. Mám to takhle už hromadu let – asi tak nějak od vždycky, protože u nás se mlíko kupovalo vždycky po kartonech. Ale vždycky mi na tom hrozně vadily dvě věci – hrozná spotřeba tetrapaku a odpadu vůbec a taky fakt, že už je nějak ošetřené, naředěné zbytečným množstvím vody, která sráží jeho kvality a tím pádem to chuťově není úplně ono. Na vysvětlenou – můj děda byl spoustu let statkář, takže čerstvý mlíko jsem ochutnávala často a co si budem, s tím kupovaným je to naprosto nesrovnatelná chuť. Tohle mi úplně nejvíc došlo v okamžiku, kdy se u nás otevřel Výběr – krámek s farmářskými potravinami, kavárna, obchůdek, kde si zakládají na lokálních potravinách, bezobalovosti a opravdové, nešizené kvalitě.

A protože vyznávají stejný hodnoty jako já,

začala jsem nakupovat primárně tam. Hlavním lákadlem byla samozřejmě ta lokálnost a bezobalovou, ale taky to, že mají právě skvělý, domácí mlíko, jogurty, sýry. Všechno v zálohovaným skle, které potom vymyté vracím a vyměňuji za lahve plné a navíc tak dobrý, že když jsem se tuhle napila mlíka z normálního supermarketu, tak jsem ho šla na férovku vyplivnout, protože nic tak hnusnýho jsem už léta v puse neměla – fakt to chutnalo jako obarvená voda s dost podivnou a umělou chutí, která s opravdovým mlékem neměla absolutně nic společného. To moje je jak smetana, lahodný, opravdový a navíc ho po otevření musím ideálně do dvou, maximálně tří dnů spotřebovat, protože jinak se zkazí. Tohle se vám prostě s mlíkem ze supermarketu nestane nehledě na to, že když hrnek s tímhle mlíkem necháte ráno na lince, najdete ho tam večer v nezměněné podobě, kdežto na tom farmářským se udělá vrstva připomínající řidší máslo.

Já už jsem vám o Výběru kdysi psala a zmiňovala jsem tam i to, že tu nenakupuju jenom mléčné výrobky, ale taky maso z farem - kde se ta zvířata mají superskvěle, mají svobodu, volnost, čerstvej vzduch a tak – a jednou za čtrnáct dní si objednám i bednu plnou zeleniny, která zrovna roste, zraje a je čas její sklizně. A zase…chuť a kvalita naprosto nesrovnatelná a co si budem, vzhledem k tomu, že nic z tohohle není chemicky ošetřeno – aby to líp chutnalo (hahaha), aby to dýl vydrželo, aby to rychleji vyrostlo, aby byla každá mrkev jedna jako druhá blablabla – je to i mnohem zdravější a pro náš organismus mnohem přirozenější. Což je obrovskej benefit, zvlášť v případě, že řešíte více či méně vážně zdravotní problémy jako třeba já jakožto těžkej kardiak nebo i můj Martin, kterej už roky trpí na dnu – a teda musím říct, že od té doby, co jsme spolu a co si v kuchyni tak nějak vládnu já a nakupuju právě tak, jak jsem vám popsala, ho to chytlo jenom párkrát a to ještě jen v palcích na nohou, což je obrovskej skok oproti tomu, kdy si vařil a nakupoval sám a záchvaty dny mu dost často zasáhly celý nohy a občas i ruce. Takže ať mi nikdo netvrdí, že to nemá vliv.

Je fakt, že za tyhle potraviny si člověk drobátko připlatí a to i přesto, že v té ceně je často právě záloha na nádobu, ale myslím si, že pokud jsou pro vás tyhle věci důležitý – ať už je to ta bezobalovou, kvalita potravin nebo třeba podpora místních farmářů, kterým vláda úplně dvakrát nepomáhá a spíš jim jejich činnost ztěžuje, jak může – tak ty finance nejsou zas takovou překážkou. A to říká člověk, který fakt nevydělává úplně velký peníze a musí mít tak nějak rozvrženo za co utrácí, co si může dovolit a co už ne, na to si našetří a co není úplně priorita, která musí být hned teď okamžitě. Ale zas…nemusím mít drahé a značkové oblečení – většinou se obleču za pár korun v sekáči a poslední dobou jsem se úplně zamilovala do swapů, kde prostě oblečení, co nenosím, vyměním za něco novýho a pěknýho. Nemusíme mít s Martinem drahý dovolený a spíš nám stačí být kdekoli spolu, nepotřebuju nejnovější model telefonu. Mám ty hodnoty někde jinde a ne vždycky se to potkává s hodnotami, co jsou v dnešní době tak nějak uznávány, ale zas…ať si každej žije, jak chce a stejně jako já neodsuzuju životy ostatních, nemají ani druzí právo na to hodnotit život můj.

Co jsem tím chtěla říct? Že nakupovat lokálně a maximálně zdravě by měla být trošku priorita. Minimálně je to moje priorita a vzhledem k tomu, že vám na tomhle blogu sdílím svoje různý názory, postoje, zájmy a názory mi přišlo tak nějak fajn, vám o tomhle trošku napsat. Navíc mám teď rozečtenou knížku, kde se právě parta kamarádů z Krkonoš rozhodne založit si takovouhle lokální a echt poctivou produkci domácích sýrů a mléčných výrobků, což je mi nejen blízké, ale taky hrozně sympatický. Takže to čtení mám i takový dost tématický, protože buď čtu ráno u snídaně, takže u mlíka nebo večer po práci, kdy jsem po sprše zvyklá si hrneček mlíka ohřát a přidat do něj trošku medu – a taky jsem vynalezla vlastní drink, kterýmu říkám OPILÝ KOJENEC a skládá se nejen z mlíka a medu, ale i mandlovice, kterou nám vozí Martinův kamarád.

Tak…asi jsem řekla všechno, co jsem chtěla – aspoň myslím. Snad vám tenhle text něco málo předal. Určitě budu ráda, když mi dáte vědět, jestli taky takhle farmářsky a zdravě nakupujete, případně kde nebo jestli na to prdíte. A určitě doporučuju kouknout po tý knížce, je výborná a brzy vám o ní napíšu víc ať máte zas trošku inspiraci – jinak o všem, co dělám, co čtu, kde jsem na kultuře a jak se tak nějak mám vám pravidelně píšu i na svoje sociální sítě (facebook, instagram, youtube), tak klidně mrkněte. J