1. Kousni se do hlavy není vaše první knížka, jak tomu u pointových autorů normálně bývá, proč jste se tentokrát rozhodl využít crowdfundingové kampaně?
Původně jsem ji nabídl jednomu moravskému nakladatelství, rukopis byl schválen redakční radou… a bylo před podpisem smlouvy. Jenže se ozvalo obchodní oddělení. Dali mi najevo, že to nebude výdělečné a že do takového rizika nepůjdou. Což chápu: ceny papíru, tisku, dopravy a všeho ostatního letí raketově vzhůru. Takže jsem se obrátil na největší nakladatelský dům – na Albatros. A odtud mě nasměrovali do Pointy. Zjistil jsem, jak funguje a rozhodl jsem se, že to risknu. Crowdfundigovou kampaň zakouším poprvé a opravdu si nejsem jist, zda se mi podaří sehnat cílovou částku. Je to těžší práce než samotné psaní!
2. Vaše kniha je velmi osobní, dost možná i jedna z nejosobnějších jaké mají možnost u Pointy vyjít. Popisuje vaši vlastní cestu ze závislosti na alkoholu, všechen marast, bolest, dost možná i selhání a mnoha nepěkných věcí, kterých se alkoholik dopouští nejen na sobě, ale především na ostatních, kterým svým chováním neskutečně ubližuje. Jaký je to pocit, jít takhle s kůží na trh?
Osobní… To NENÍ můj deník! Už to musím říkat téměř na potkání. Víte, já jsem si nikdy v životě nepsal deník. Ale v tomto případě si téma vybralo formu. Deník je ideální forma.Pointa knížku správně uvádí jako „příběh alkoholika, který se rozhodl přestat.“ Kdyby to byl můj skutečný deník, musel by se uvádět jako „příběh alkoholika, který se rozhodl nepřestat.
Přestat pít je jednoduché. To může každý a hned. Třeba na Nový rok. Jenže háček spočívá v tom to vydržet! - Já jsem ze dne na den přestal kouřit. V říjnu 1997. A vydržel jsem. Za rok dva už mě ani nenapadlo mít chuť na cigaretu.
Ale k té cestě: Profese herecká i novinářská je velmi stresující, a když je provozujete současně, je to mnohem horší. Měl jsem problémy s alkoholem, ovlivnilo to můj pracovní i soukromý život. Léčil jsem se před deseti lety. Od té doby absolutně nepiju tvrdý alkohol, pivo si dám jen svátečně (letos jsem neměl ani jedno točené). Ale miluju víno. A když mám chuť, tak si dám skleničku. Ano, jsou tam věci z mého soukromého života, ale jsou v knížce obsaženy i příběhy mnoha lidí, které jsem během let vyslechl. Prostě si pamatuju (zatím) a při psaní mi to samo naskakovalo.
3. Vy jste se téměř celý život pohyboval v uměleckém prostředí. Máte dojem, že je zde…řekněme víc předpokladů k tomu doslova vlítnout do nějaké závislosti, – ať už je to alkohol, gambling, drogy nebo cokoli dalšího – než u lidí, kteří umění jen konzumují jako diváci, čtenáři nebo sledovatelé, ale nepohybují se v něm profesně?
Nemyslím, že je to dáno profesí. Pije se jako všude jinde. V divadlech se hodně kouří. A já jsem pil. Důvody si najdete vždycky. Alediváci si zaplatili vstupné a chtějí vidět profesionální výkon. A nemůžete ani kazit práci kolegům. Tak jsem se rozhodl skončit. V roce 2008. Ano, byla doba, kdy mi jeviště chybělo. Hlavně kontakt s diváky, to je droga!
4. Mohlo by to vypadat, že svojí knihou chcete sklidit pochvaly a takové pomyslné plácání po zádech za to, jak jste superskvělý, že jste svoji závislost pokořil, ale řekla bych, že je třeba ji vnímat víc jako…jako touhu a potřebu předat nějaké poselství, varování, zkušenost, těm, kteří bojují s něčím podobným. Co přesně ale vy sám od knížky očekáváte? Proč se vlastně zrodila?
Sklidit pochvalu za knihu? Samozřejmě, to chce každý autor! A kdo tvrdí že ne, protože měl „puzení“ něco napsat, tak kecá. A na rovinu: někdy je lepší něco nenapsat než napsat. Když vidím ty stohy zbytečně popsaného papíru… A jestli jsem závislost pokořil?Spíš spolu stále bojujeme. Zkušenost s léčením byla dobrá. K nezaplacení a nepřenosná. Touto knihou jsem se pokusil tu zkušenost přenést. Možná jako varování. Víte, kolik lidí z toho množství, které prochází léčebnami, skutečně přestane? A na jak dlouho? Rok? Pět? Deset let?Když se rozhlédnete, vidíte samé recidivisty. A ve společnosti, která výrazně toleruje alkohol, se jako abstinující stáváte černou ovcí. Nečekejte happy end. Ten je jen v pohádkách a hollywoodských filmech.
5. Jaký je váš život teď? Změnila vás zkušenost se závislostí na alkoholu nějak zásadně? Naučila vás něco o vás samém?
Vím, kolik jsem v životě prošvihl času. A netuším, kolik mi zbývá. Jestli stihnu všechno to, co bych ještě chtěl. Samozřejmě že vás ta zkušenost změní. Ale aby došlo k „Obrácení Ferdyše Pištory“? Kdo tohle opravdu dokáže – a už do smrti abstinuje, to je pro mě hrdina! Skutečný hrdina. Pár jich znám. Možná proto jsem napsal i tuhle knížku. Nic není černobílé…
Mám jen slova a jak je známo, vyprávěná skutečnost už není ta, která byla. Dokonce kdybych napsal vše, bude to stejně jiná skutečnost ta na papíře a jiná tamta, ta opravdová. Není možné vytvářet skutečnost znova. Nanejvýš její stín. Avšak stín je něco docela jiného. Je pouze stínem. Nic víc.
Komentáře
Okomentovat