Jedna zrzavá liška a nitro jedné holky //5 otázek pro Valentýnu Coufalovou//

Valentýna Coufalová, zvaná taky jako Valča, Val, Vála nebo Liška je autorka knížky Svět v mé hlavě, kde odhaluje svoje niterní pocity, myšlenky a pohnutky. Právě liška ji provází od začátku psaní, nebo minimálně zveřejňování jejích textů. Je to zrzavá holka toho času studující střední pedagogickou školu, která se chce věnovat umění, ve kterém je sama velmi univerzální. Věnuje se nejen psaní, ale i malbě, kresbě, zpěvu, ale také tanci a focení. Mimo to vypráví lidem příběhy o dálných krajinách, světch a, jak už bylo řečeno, i o svých vlastních pocitech, které odhaluje nejen v krátkých úvahových textech, ale také básních. Momentálně s kamarády připravuje umělecké workshopy v jedné kavárně a předčítá veřejně ze svých textů. Je to zkrátka ta malá, šílená, zrzavá sluníčkářka, která dělá všechno a zároveň nic, ta, která se snaží proplouvat životem, dokud on neproplouvá jí – mezi prsty.

1. Svět v mé hlavě je asi tím nejvýstižnějším názvem pro knížku jaký jste si mohla vybrat. Poměrně krátkými texty, básněmi, úvahami a záznamy myšlenek berete své čtenáře skutečně do hlubin své hlavy a velmi se jim tímto otvíráte. Jak moc je to pro vás obnažující v reálu?

Rozhodně to pro mě obnažující je. Obzvláště před rodinou nebo přáteli to náročné bylo, nejen protože znají mě, ale hlavně protože většinou znali/znají i osoby, kterých se texty týkají. Maminka mi třeba řekla, že jí některé texty přijdou depresivní, protože ví, že se trápím, ale nedokáže/nemůže mi pomoct. Často bylo náročné i osobám, o kterých píšu, říct, že daný text je o nich, protože jsem jim nikdy o svých pocitech neřekla. Přesto si ale myslím, že jsem udělala správný krok, když jsem se rozhodla své myšlenky sdílet.

2. Se svými texty už jste i vystupovala na veřejnosti na různých slam poetry akcích nebo autorských čteních. Jak je zatím publikum přijímá?

Měla jsem dvě autorská čtení a čas od času někde texty čtu, zatím jsem se nikdy nesetkala s vyloženě negativním názorem, za což jsem moc ráda. Nemůžu ale říct, že jsem nikdy neslyšela, že to není něčí šálek kávy, nebo že jsou některé texty za hranou nebo už moc. Z každého názoru nebo zpětné vazby se snažím si něco vzít a přemýšlet nad tím.

3. Celá knížka je poměrně pestrou škálou toho, co se, doslova a do písmene, ve vaší hlavě děje nebo dělo. Takto to má určitě spousta lidí, kteří si takové okamžiky zaznamenávají buď formou deníku, nebo takto krátkých a relativně nesourodých textů. Málokdo se ale rozhodne z nich vytvořit knihu, kterou by četli nejen cizí lidé, ale i přátelé nebo dokonce rodina. Proč jste se rozhodla takto osobní a často intimní zápisky vydat?

Byla to dlouhá cesta, roky psaní a přemýšlení. Nakonec to bylo tak, že jsem něco jako knížku udělala pro rodinu a přátele, díky tomu jsem poprvé slyšela zpětnou vazbu a maminčina slova o depresivnosti mých textů, následně ale také řekla, že je pro ni důležité vědět, jak se cítím, jak vidím různé věci nebo jak reaguji v určitých situacích. Po Letní škole psaní v Mariánských Lázních, kde jsem získala pozitivní reakce od kolegů začínajících autorů, jsem se rozhodla vydat své texty jako opravdovou knížku. No a pak už jsem jen sepsala rukopis a poslala ho do světa. Myslím, že kdybych v největší zamilovanosti nebo zklamání věděla, že je někde jiná dívka, která to má stejně nebo podobně, pomohlo by mi to. Pomohlo by mi vědět, že „u sousedů také chcípla kráva“. Tak jsem si řekla, že to asi můžu být já, ta holka, která pomůže nějaké jiné.

4. Máte obavy z přijetí svojí knihy? Přeci jen, jak už to tu padlo, je to hodně osobní záležitost, ve které se doslova dáváte všanc čtenářům, kteří bývají často velmi kritičtí a neberou si moc servítky. Jste na tohle připravená?

To asi těžko říct, jestli jsem na tohle připravená. Na kritiku určitě, jestli na nějakou hodně ostrou, to nevím. Myslím, že na tohle se jen tak připravit nedá, ale věřím, že to zvládnu, anebo se půjdu vypsat k nějakému zápisníku do kavárny. Trochu si popláču na papíru a bude to zase v pohodě.J

5. Co vlastně chcete svojí knihou ukázat? Má nějaký vyšší cíl či záměr, kterého byste chtěla dosáhnout?

Žádný vyšší cíl nebo záměr nemá. Knihou chci ukázat, že naše touhy nebo city nemůže nikdo zpochybnit, že pokud někoho milujeme, může nás to bolet, ale také nás to může hřát. A že mě některé mé lásky hřejí pořád. Někdy je to nepříjemné, nevíme, co cítíme, nevíme, jak to vysvětlit druhým, proč jsme nepříjemní, naštvaní nebo naopak nekontrolovatelně veselí. Někdy jsou city zapeklité a složité, ale dá se s nimi pracovat. Asi to jsem chtěla knížkou říct.