O snech, fantasii a cizích světech //5 otázek pro Martina Suszku//

Martin Suszka pracuje v oblasti v IT, takže se vlastní den učí něco nového a průběžně se dovzdělává, což je dáno hlavně tím, že se tenhle obor neustále vyvíjí a posouvá kupředu. Studoval Informační a komunikační technologie, takže svéu studijnímu oboru zůstal věrný i v pracovním procesu. Práce je mu tedy nejen obživou, ale i koníčkem, který ho baví. Rád se učí cizí jazyky a samozřejmě - zcela nečekaně - i věci kolem IT. Od mládí má rád anime a hry, takže nikdy nepohrdne příležitostí se setkat s nějakým novým příběhem. Momentálně se věnuje i psaní, kterému se intenzivně věnuje hlavně posledních pár měsíců, kdy usilovně pracuje na vydání své prvotiny Pouto mysli. Právě této knize, jejím vzniku a psaní vůbec je věnován dnešní rozhovor. O knížce jako o takové si budete moct jak tady na blogu, tak i na mém instagramu přečíst více už brzy. No a dneska pět otázek pro Martina.

1. Pouto mysli v mnoha směrech působí, nebo alespoň mě to tak přišlo, že je to…něco jako hra. Jako kdyby bylo všechno postavené na tom, že člověk usne, probudí se v cizím světě plném magie a hraje hru o život svůj, dalších lidí, kteří v tom světě buď skutečně žijí, nebo se do něj dostali stejným způsobem jako hlavní hrdinka. Jak je celý tenhle nápad myšlen?

Osobně bych to s hrou moc nesrovnával. Nejspíše budu tímhle trochu předbíhat, ale tak jak je v prvním díle naznačeno, hlavní hrdinka se dostává do druhého světa skrze sny, tedy v době spánku. Samozřejmě i ten název knížky hraje velkou roli, ale v prvním díle se o tom čtenáři moc nedozvědí. To je samozřejmě záměr, aby to ve čtenáři vzbuzovalo zájem a otázky, které budou vyžadovat odpovědi. To, že se tam hlavní hrdinka dostává skrze sny samozřejmě neubírá na realitě, protože i v tomhle světě se člověk může například zranit a to se pak projeví i na těle. Není to jen snový svět, který po probuzení může jednoduše hodit za hlavu.

2. Jak se celá knížka rodila? Byl nějaký okamžik, který vás k jejímu napsání inspiroval nebo třeba i namotivoval? Přeci jen je to v mnoha směrech poměrně originální příběh, který se – alespoň pokud vím – v jiných fantasy knížkách zatím příliš neobjevil, minimálně ne v takovém provedení a pojetí.

Nejprve jsem začal psát příběh pro hraní hry "Dračí doupě", ale řekl bych, že mé známé mé psaní zaujalo, takže jsem od toho příběhu upustil a začal psát příběh, který jsem později nazval "Pouto mysli". Upřímně jsem sám překvapen, že jsem to zvládl dopsat a v psaní příběhu pokračuji dodnes. Takže se čtenáři nemusejí být, že by to skončilo jen prvním dílem.

3. Ve své knize hodně pracujete se sny, spánkem, v jistém ohledu i s cestováním mezi světy a dimenzemi, právě v době spánku. Přikládáte právě snům nějaký vyšší význam a smysl?

My všichni sníme. Ne vždy si to pamatujeme a někdy dokonce můžeme mít pocit, že vlastně vůbec žádné sny během spánku nemáme. Myslím si, že každý někdy přemýšlel o nějakém snovém světě, kdy by jsme mohli uniknout z reality. Takže ať už přikládáme snům jakoukoliv hodnotu, myslím, že život bez nich by byl přece jen nudný.

4. Pouto mysli je primárně fantasy román, i když bychom mohli polemizovat i nad tím, že si hraje s prvky magického realismu. Předpokládám, že i vy sám jste fanouškem tohoto žánru, který teď poměrně slušně ovládá současný knižní trh. Nabízí se tedy otázka, jestli nemáte obavu z toho, že se vaše knížka, řekněme ztratí, v té velké záplavě ostatních fantasy knihy, kterých vychází opravdu velké množství.

Řekl bych, že tyhle obavy má každý. V dnešní době není opravdu moc věcí, o kterých by člověk mohl psát a zachovat si originalitu. Přece jen existuje nespočetné množství příběhů ať už v knížkách, ve filmech či ve hrách a podobně. Přesto věřím, že bude příběh dost originální na to, aby zaujal dějem, stylem psaní, či ilustracemi.

5. Čím je tedy Pouto mysli jedinečné, výjimečné? Pojďte zkusit budoucí čtenáře přesvědčit o tom, že by jim právě tahle kniha neměla uniknout. 

Řekl bych, že to bude především tím, že je hlavní hrdinka ženou a navíc introvertem. Jak čtenář i časem pozná, tak v příběhu vystupuje více ženských postav, takže to není jen čistě o mužských postavách, jak to obvykle bývá. Navíc je taky knížka hodně o přátelství, takže se čtenáři nemusejí bát, toho nespočtu příběhů, ve kterých vždy se někdo zamiluje do hlavní postavy a podobně.