Lze zkrotit lidské emoce a vymazat je z povrchu zemského? //5 otázek pro Libora Ondřicha//

Libor Ondřich je člověk mnoha zájmů a schopností. Aktuálně pracuje jako vedoucí Front Office v Praze. Ve svém životě má pocit, že stále hledá své místo a doposud jej nenachází. Své hledání však nevzdává a nadále objevuji nové příležitosti seberozvoje. Vystudoval střední gastronomickou a hotelovou školu, ale práce kuchaře ho úplně neuspokojovala neuspokojovala takže se vydal trošchu jiným směrem. Nastoupil na tři semestry na Karlově univerzitě v Praze na obor pedagogie matematiky pro druhý a třetí stupeň, ale ani v tomhle oboru se bohužel opět nenašel. Následně ho cesty zavedly k dokončení vysokoškolského studia na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, v oboru Lesního inženýrství. K tomuto oboru si již vztah našel, nejen díky pozitivnímu vztahu k české přírodě. Mezi jeho koníčky od mala patřila četba grafických románů a fantasy knih. I ve svých dvaatřiceti letech obráží různé komiksové srazy jako je například Comic Con, účastní se různých přednášek a zajímá se o danou kulturu (v případě manga/anime například japonskou kulturu). Také jsem psal krátké články týkajících se komiksového světa pro web SvětMarvel.No a nyní přichází s knihou Očista, která je vážně skvělá - víc jsem o níc psala v nedávno recenzi, tak pokud jste nečetli, můžete to napravit.

1. Očista je v mnoha směrech velmi kontroverzní knihou, která se poměrně osobitým způsobem strefuje do lidí, jejich chápání odlišností a především do stoprocentně sluníčkového a happy postoje ke všemu a ke všem. Odkud se ten nápad vzal?

Primárně se mi líbila představa rozdělit společnost na dokonalé a nedokonalé s důrazem na větší míru absurdity. Ta nedokonalá část se musí léčit v ústavu, a naopak ta dokonalá společnost musí svou vadu před okolím skrývat. Ani jedna skupina není ve finále spokojena. Ono by se mohlo toto téma zdát jako futuristické a přehnané, ale pojďme si uvést dva jednoduché příklady.

Začneme problémem ve vztahu s partnerem. Vadí vám na něm určitý druh vady, například přehnaná žárlivost, a upozorníte ho na to. Pokud má vztah dále klapat, musí si partner tuto vadu uvědomit a zapracovat na sobě. V tomto případě se naštěstí nemusí léčit v žádném ústavu, nýbrž doma. Stejně se ale „léčí“ s vadou, protože byl na to upozorněn někým, komu to vadí.

Jako druhý příklad uvedu pracovní pohovor. Dostanete se k části kladných a záporných vlastností. Vy samozřejmě máte zájem svou nejhorší vadu skrývat, neboťdůležitým aspektem pracovního pohovoru je vzejít v porovnání s jiným uchazečem jako ten lepší. Něco mi totiž říká, že vytasit se na pracovním pohovoru se svými největšíminegativy není nejlepší nápad. Lepší variantou je zmínit pár menších negativních vlastnosti, a to nejhorší si nechat pro zaměstnavatele jako překvapení.

2. Když jsem Očistu četla, vybavila se mi jiná kniha, která mi svým tématem přijde tomuto v jistém směru podobná. Je to novela Petry Hůlové „Stručné dějiny hnutí“, která taky pracuje s jistou společenskou převýchovou i když primárně směrovanou na muže – vše se odehrává ve světě, kterému více vládnou ženy. Četl jste ji?

Stručné dějiny hnutí od paní Hůlové jsem nečetl. Ale nedivím se tomuto nápadu na zpracování, protože společenská převýchova tu s námi v jisté míře vždy byla, je a asi i bude. Jen je nutné dobře volit formu vyprávění a zvolit cílovou skupinu, která má být převychována. Vezmu-li jako konkrétní případ knihu paní Hůlové, tak klienty převýchovných Institucí se stávají muži. To mi přijde značně jednostranné a radikální. Očista je v tomto ohledu jiná. Poukazuje na negativní vlastnosti, které si člověk vybuduje sám – ať jde o závislost, zlomyslnost nebo třeba aroganci. Kniha pracuje s příběhem, kdy chce každý najít svého dokonalého partnera, přátele a kolegy v práci a když jej konečně dostanou tak zjistí, že dokonalost není lidská.

3. Spousta postav ve vaší knize absolutně nepřipouští myšlenku toho, že někdo může mít občas splín, může trpět třeba depresemi, má velké starosti, které mu mnohdy nedovolují se na všechny usmívat a radovat se. Hodně na mě tenhle motiv působil jako jakýsi předobraz dnešní společnosti, která spoustu těchto věcí zlehčuje a znevažuje. Jak to vnímáte vy sám?

Nejde tolik o to, že by kniha nebrala v úvahu životní nástrahy či situace. Jelikož pracuji celý život s lidmi, vím, jak je těžké nemíchat do profesního života ten soukromý a naopak. Ono se trošku počítá s tím, že mnoho lidí si tyto myšlenky sebestředně nepřipouští. Lidé v mnoha případech samovolně operují s tím, že toho druhého zkrátka nic netrápí.

Taktéž postavy v knize čeká několik překážek. Ovšem cílem nebylo poznamenat a poukázat na tyto svízelné situace, jakými jsou deprese, či smutek. Spíše šlo o to, že právě za tyto negativní vlastnosti jste odkázáni na „jiné“ místo a jak by svět tedy mohl čistě hypoteticky vypadat, kdyby se tato teorie dostala do praxe.

4. Přijde mi, že jde o téma, které má šanci velké spektrum čtenářů od fanoušků fantasy až po náročnější čtenáře, kteří vyhledávají spíš těžká vztahová témata a velké společenské otázky. Na koho Očistou primárně cílíte?

Primárně cílím na čtenáře, kteří neberou život zas tak vážně a dokáží se zasmát.
A je skutečně jedno, jestli je čtenáři šestnáct let, nebo mu táhne na padesát, zda je to muž anebo žena. Je zde několik situací a konverzací, u kterých očekávám u čtenářesmích. Naopak jsem do knihy vložil několik těžších témat a dilemat, u kterých jsem chtěl zamyšlení nad společenskou situací. Pokud je čtenář dokáže patřičně rozeznat, tak si příběh užije.

5. Tím že vaše kniha balancuje na pomezí žánrů, pracuje s velmi pestrou škálou motivů a prvků, otvírá spoustu témat a otázek, přičemž ne úplně na všechny dostane čtenář odpovědi, se docela nabízí otázka, co rád čtete vy sám? Byl vám při psaní někdo inspirací?

Obrovskou autorskou inspirací se pro mě stal britský spisovatel Rob Grant. Osobně miluji jeho smysl pro humor a práci s postavami. Jenže pro tento druh zábavy musí být vybudována atmosféra a přizpůsoben děj. Abych uvedl nejvhodnější příklad: Červený trpaslík. Autor zde pracuje s postavou Kocoura, který se vyvinul z kočky domácí. Přizpůsobil tomu děj, který se odehrává za tři miliony let, a výsledkem toho získal karikaturní osobnost s osobitými vlastnostmi a nespočet zábavných situací. Pokud jsem chtěl docílit podobně groteskních situací, musel jsem si vybudovat podobně karikaturní postavy a prostředí. Toho jsem docílil pomocí Ústavu pro žadatele o Očistu, kam se sváží lidé s negativními vlastnostmi. V knize mám některé postavy natolik karikaturní, že by mi to bez správně vybudovaného prostředí neprošlo.