Ačkoli život vždycky není peříčko a momentálně jsou to
fakt docela krušný časy, tak i tak je skvělý si umět udělat hezký dny,
malé/velké radosti a tak nějak si užít dny, kdy je hezký počasí a všechno se
zdá být nějak víc fajn. A právě březen je toho celkem velkým důkazem, protože
ačkoli pořád řeším zdravotní komplikace a věci, tak jsem si zvládla udělat i
skvělej čas pro sebe, trošku se rozmazlit a tak nějak si i ty tmavý dny udělat
hezký. Což by ovšem bez kamarádů a Martina fakt nešlo. :) A taky bez vás,
protože, co si budeme i vaše komentáře, soukromé zprávy a e-maily dělají hodně
a jsem za ně moc ráda.
Jak jsem psala už v únoru, tak i v březnu jsem
docela dost času trávila po doktorech a na různých testech a vyšetřeních, které
měly jeden jediný výsledek. V dubnu budeme ještě pokračovat a
pravděpodobně v květnu nastoupím do nemocnice na menší – aspoň doufám, že
to nebude moc invazivní – zákrok, který snad dá všechno do pořádku. A doufám,
že to všechno vyjde i nějak hezky časově, protože bych dost nerada přišla o
letošní Svět knihy, což je každoroční skvělá událost, kterou si maximálně
užívám. Tak uvidíme…každopádně tenhle, ne úplně happy čas, jsem se snažila si
maximálně zpříjemnit, a jak už jsem psala, i se trochu rozmazlovat. Takže jsem
si mezi vyšetřeními – v takovém mezičase – došla na výborný oběd do
oblíbeného bistra, dopřála i jednu skleničku vína, tak nějak na chuť a za
odměnu, protože jinak se teď alkoholu vyhýbám a začetla se do nové knížky od
Petry Hůlové, kterou jsem napjatě vyhlížela. A taky jsem konečně využila poukaz
na masáž, který jsem dostala od tety k Vánocům a bylo to neskutečně
uklidňující, uvolňující a…zkrátka bylo hrozně fajn nechat se hodinu a půl
hýčkat a operovávat.
No a samozřejmě nechyběla ani kultura, bez který fakt
nemůžu být a je mi téměř denním chlebem. Březen byl navíc věnovaný lidsko-právnímu
filmovému festivalu Jeden svět, který jsem sice letos trošku odbyla a zvládla
jen jeden film, za to to byl ale nesktečně silný a velice emotivní snímek,
který ve mně zanechal hluboký dojem. Byl to snímek s názvem Kuciak: vražda
novináře, který, jak už název napovídá, mapuje události před, vlastně i během a
především poté, co byl na slovensku zavražděný investigativní novinář Ján
Kuciak a jeho přítelkyně Martina Kušnírová. Určitě doporuču ke shlédnutí, měl
by být i běžně k vidění v kinech, případně na webu
Jednoho světa.
Nechybělo ani tradiční Listování, tentokrát nad knížkou Dobrý proti severáku,
která mi připomněla, jak moc se mi tenhle román odehrávající se jen prostřednictvím
e-mailů kdysi líbil. A proběhly i dvě skvělé vernisáže – jedna tak trošku
faktografická o vodě, druhá hodně čistá, milá a ve své podstatě velmi něžná – z té
si můžete prohlédnout fotky třeba na mém
facebooku nebo mrkněte na
reportáž,
kterou jsem o ní psala.
Velkým zážitkem bylo i setkání s Patrikem Bangou u
nás v Jednotě nad jeho knížkou
Skutečná cesta ven, kterou jsem sice
nečetla, ale za to jsem si jí vychutnala jako skvělou audioknížku, kterou
namluvil právě Patrik Banga a se svojí kapelou ji i hudebně doprovodil – opět můžu
vřele doporučit, je to velmi silné čtení/poslech o autorově dětství a dospívání
v romské rodině, o tom, jak na tenhle národ nahlížíme, jak na něj
nahlíženo bylo a především o jeho cestě k programování a novinářské práci,
která ho už spoustu let úspěšně živí. Skutečná cesta ven je navíc momentálně
nominována na cenu
Magnesia Litera, což je obrovský úspěch a její proměnění by
určitě mělo šanci mnohé změnit – alespoň, co se romské otázky a našeho přístupu
k ní týče.
No a asi poslední zážitek a jedna velká věc na závěr ať
vás neunudím – ostatně všechno už jste mohli vidět, pokud mně sledujete na
youtube, v pravidelném
měsíčním vlogu, kde jsou i ukázky z akcí a tak
nějak víc povídání. Velkým zážitkem určitě byla virtuální realita, kterou jsem
si zkusila prvně v životě právě v rámci Jednoho světa a musím říct,
že to bylo hodně silný. Měla jsem domluvený film z Havaje z doby, kdy
tenhle ostrov čelil hrozbě anotomýho útoku. A jak říkám, byla to fakt síla. A
rozhodně to byla skvělá zkušenost si moct něco takovýho otestovat a užít, takže
pokud tu možnost budete někdy mít, tak do toho určitě jděte.
No a hodně velkou věcí
bylo založení profilu na Buy me a coffee, což byla věc, kterou jsem dlouho
zvažovala a rozmýšlela a vlastně jí spustila díky vám. Uvidíme, jak to bude
fungovat, pokud jestli. Kdo neví, o co jde, tak je to stránka umožňující
čtenářům, divákům a dejme tomu fanouškům nějakého tvůrce podpořit jeho tvorbu
koupí imaginární kávy za pár kaček a dát mu tak najevo, že mu fandíte a tak
nějak vás baví to, co vytváří. Jak říkám, hodně je to kvůli vám, protože jste se
mě na podobnou věc docela ptali a tak…tak uvidíme. V březnovém vlogu o tom
mluvím víc včetně různých důvodů, proč třeba nemám placené platformy a tak,
takže koho by to zajímalo, koukněte tam. J
A to je asi tak nějak všechno, co jsem vám chtěla říct.
Víc o tom, co dělám se dozvíte na mých sociálních sítích, kde je všechno
samozřejmě mnohem aktuálnější a tak nějak čerstvější. A na závěr? Na závěr vám
všem jedno velké díky za podporu, za e-maily a komentáře. Dávají mi znát, že
to, co dělám, vás baví, což je fakt důležitej pocit. A tímto bych vás ještě moc
ráda pozvala na nový stream, který proběhne už za pár dní na mém instagramu. No
a jestli tuhle platformu nevyužíváte, tak nesmutněte, záznam se s odstupem
objeví i na mém youtube kanále, kde si můžete pustit i ostatní streamy se
spisovateli, které jsem do teď dělala. J
Zatím pááá a brzy u nějakého dalšího článku nebo třeba videa. J
Komentáře
Okomentovat