1. Řeč Adolfa Instejna je knihou o umělé inteligenci. To je teď poměrně diskutované téma, které lidi v mnohém rozděluje. Jaký je váš osobní postoj k ní? Vidíte ji spíš jako, řekněme šanci, pomocníka nebo v ní vidíte spíš hrozbu a něco, co nás jako lidstvo může potenciálně ohrozit?
Vždyť já umělé inteligenci rozumím asi tolik co devět z deseti z nás, tedy vůbec :-D Myslím ale, že to téma je pro nás teď důležité z trochu jiného úhlu pohledu. Jde o otázky, které souvisí úzce s naším obecným postojem k životu. Kunsthistorik nemůže vést plnohodnotnou odbornou diskuzi s chirurgem, fyzioterapeut s traktoristou také ne, atd. Mohou se ale všichni respektovat, mohou si naslouchat, být fascinováni světem toho druhého a vzájemně se obohacovat. A tak je to i s umělou inteligencí. Buď vidíte cosi neznámého a neuchopitelného, tedy prioritně obavu a strach, nebo vidíte šanci vidět věci jinak a nově. Neříkám záměrně že více či méně komplexněji a barevněji, prostě jen jinak. V tomto směru rozlišení jsem každopádně v té druhé skupině lidí.
2. Spousta básníků a spisovatelů vůbec do svých textů promítá svoje myšlenky, pocity, zkušenosti, životní milníky. Vy jste to pojal trošku jinak. Proč?
Všichni do svých textů promítáme sami sebe, jinak to ani nejde. V ‚řeči Adolfa Insteina‘ je to úplně stejně, jen jsem zvolil formu, ze které to tak okatě řekněme „netrčí“. Poezie není o tom, aby čtenář viděl vždy do hlavy autora, ale o tom, aby díky textu porozuměl trochu více sám sobě. A jestli to bude díky textu tlustého muže, vysoké ženy, líného psa či nedokonalé umělé inteligence není zase tak důležité. Na tom tématu mě lákalo několik věcí najednou. Spojit v jeden celek svět lidskosti a umělé inteligence, možnost převádět lidskou řeč do vizuální podoby umělé inteligence v limitech, které jsou nám aktuálně dány. Lákala mě možnost spojit text a ilustrace v jeden společný významový celek. A lákala mě na tom také ta svoboda, kterou podobné propojení dvou světů, dosud tak říkajíc nesezdaných, dává.
3. Tahle básnická sbírka není vaším prvním literárním počinem. Jak jsou na tom vaše předchozí knížky?
Práší se na ně jako na všechny knihy světa... Prach je v tomto smyslu ke všem knihám stejně spravedlivý, je to takový ekvivalent ve vztahu smrti a člověka. Ale ať neutíkám z odpovědi – mám za sebou pár vydaných knih v nakladatelstvích, pár vlastním nákladem, všechny jsou o hledání a asi v žádné nenajdete pointu. To je vlastně docela sympatická definice, kdy nad tím tak přemýšlím A kdo chce opravdu zjistit, co jsem kdy přesně napsal, jistě si to v dnešní době snadno dohledá. Jen bude muset investovat trochu víc času. Předem díky za váš čas, je to to nejcennější, co máme!
4. Proč jste se rozhodl svoji další knihu vydat právě u Pointy? Přeci jen už s psaním nějaké zkušenosti máte a nabízí se tak myšlenka odeslat text do některého renomovaného nakladatelství, které nestaví na crowfundingových kampaních a podpoře potenciálních čtenářů.
Řeč Adolfa Insteina je hodně odvážný a řekněme specifický projekt. Upřímně si tak nemyslím, že by oslovil nějaké renomované nakladatelství k samotné realizaci. Možná by to paradoxně mohlo ukazovat na jistou nekompetentnost editorů. To berte s nadsázkou… Chtělo by to zkrátka od nakladatelů zbytečně velkou odvahu a neúměrně vysoké riziko z jejich strany. Navíc jsem celou kampaň na Pointě pojmul tak trochu nejen jako literární projekt ale také jako jakýsi sociologický výzkum. Na tématu vlastního strachu z neznámé inteligence je přeci celá řada fascinujících aspektů. Umělá inteligence je v tomto směru skvělým a možná i maximálně polarizujícím příkladem našich vzorců chování. Zajímá mě otázka lidského strachu, otázka lidské arogance a jistého historicky daného pocitu výjimečnosti. Zajímá mě i to, jak jsou lidé lhostejní k aktuálním tématům a sami
k sobě. K možnostem, které leží před nimi, ale z nějakého důvodu zůstanou nevyužity. Pokud bude tedy v tomto duchu vnímání převažovat jedno, projekt nebude realizován, pokud lidi zaujme, dají naopak Adolfovi do čela pomyslný šém a oživí ho. Svobodu k získání podobných odpovědí nabízí crowdfunding obecně a Pointa tedy také.
5. Na koho je vaše kniha cílena? Přeci jen poezie není úplně žánr pro každého, a i téma umělé inteligence je poměrně okrajové.
Možná právě ta okrajovost a tematická neobvyklost jsou tím, co mě na tomto projektu láká a oslovuje. Věřím, že jsou lidé, kteří nechtějí být apatičtí k tomu co se kolem nás děje. A přál bych si, aby poezie dokázala reflektovat aktuální témata ve společnosti. Měla by, sakra! Těm, kdo to vidí podobně je určena tato sbírka. Tedy těm, kteří si pokládají otázky a snaží se najít ne pravdivé ale svoje vlastní odpovědi. Kdosi myslím kdysi řekl, že v poezii najdete vždycky všechno, co zrovna v ten daný moment ve svém životě potřebujete. Podobně jako chráníme živočišné druhy před vyhynutím, ochraňujme tedy i poezii. Podobně jako se staráme o přírodu, starejme se i o naše duše. Současná polarizace společnosti kolem umělé inteligence totiž také mimo jiné dokazuje, že to bude potřeba.
Komentáře
Okomentovat