1. Jako když chytneš vlnu je poměrně zajímavou kombinací románu, cestopisu, trošku zavání i deníkovými zápisky. Jak svoji vlastní knížku v tomhle směru a nějakém žánrovém zařazení vnímáte vy sama? V jaké regálu ji vidíte vystavenou?
Svojí knížku rozhodně vnímám jako formu deníkových zápisků. Ačkoliv
byla původně zamýšlena jako cestopis, kde jsem chtěla více reflektovat
reálie daných zemí, nakonec mě to táhlo k tomu sepsat příběh skrze
situace, pocity a myšlenky jedné holky, která vyrazí do světa absolutně
nepřipravená na to, co ji tam čeká. Ono je totiž jedna věc udělat si
praktickou přípravu podle různých cestovních knížek, příruček či blogů, a
druhá věc je zažít to všechno opravdu na vlastní kůži. Pokud si
myslíte, že jste připravená na vše, pak jste připravena přibližně tak na
20 %. Nejspíše bych ji tedy ráda viděla v regálu s klasickou prózou,
kterou si přečte s chutí každý, kdo si chce na chvíli odpočinout od
starostí všedních dní.
2. Ta knížka často působí jako…jako byste si do ní vy sama reflektovala vlastní zážitky, sny, zkušenosti. Je to pravda nebo jen zdání, kterým čtenáře trochu matete?
Ano, je to pravda. Všechny situace, které v knížce najdete se mi opravdu staly. Snažila jsem se je sice popsat humorně, ale zároveň pravdivě a bez filtru.
3. Jak vlastně vzniknul celý nápad sepsat takovýhle příběh?
Klasicky, úplně náhodou :) Už léta píšu blog, který pracovně nazývám “Deníček fakapů”. Občas si totiž přijdu jako magnet na takovéhle situace. Blog mi pomáhá jen tak si psát, protože psaní miluju. Zároveň ale slouží i jako jakýsi filtr na moje myšlenky, když už je jich v hlavě prostě moc. No a lhala bych, kdybych tvrdila, že mě netěší i zájem čtenářů :) Velice mě baví, když svými fakapy můžu udělat lepší den někomu jinému. V době covidové jsem tenhle filtr na myšlenky potřebovala více než kdy dřív, protože toto období pro mě bylo náročné nejen tím, co se všude dělo, ale zároveň mi šel do kopru pracovní i osobní život. Takže pro mě tehdy psaní fungovalo jako výborná terapie. Mezi covidovými vlnami se mi podařilo odletět na Kostariku, kde jsem v psaní po večerech pokračovala za zvuků oceánu. Čas od času se ke mně dostala zpětná vazba s tím, proč to nevydám jako knížku … no a tak jsem si řekla, proč vlastně ne. A už od počátku jejího psaní jsem měla takový tajný sen, že nejen pobaví, ale třeba i někoho inspiruje k takhle velké životní změně, ke které jsem se tehdy odhodlala já .
4. Celá koncepce té knížky si docela říká o nějaké fotky nebo třeba i kresby míst, kde se zrovna děj odehrává. Možná by se hodila i nějaká mapa nebo podobný obrazový materiál. Mohou se čtenáři na něco takového v knížce těšit?
Určitě bych ráda zařadila pár ilustrací, včetně té zmiňované mapy, aby si čtenáři mohli lépe představit, na kterých místech planety se jednotlivé příběhy odehrávají.
5. Proč jste se rozhodla zkusit vydat knížku právě na Pointě? Máte třeba do budoucna, v případě neúspěšné kampaně, v plánu zkusit nabídnout svůj příběh někde jinde?
O Pointě jsem dočetla náhodou na Instagramu, a tak jsem si otevřela webovky a líbil se mi koncept. Řekla jsem si tedy, proč to nezkusit, vždyť nemám co ztratit, maximálně se přiučím něco o vydávání knih. Naučila jsem se hodně, ale především sama o sobě. S oblibou říkám, že takovýhle projekt, kdy jde člověk s kůží na trh, vydá za 5 let terapie. Zjistila jsem, že je opravdu náročné vybrat tolik peněz, pokud nemáte opravdu silnou čtenářskou komunitu, a že je pro mě opravdu velká výzva tzv. prodávat samu sebe. Najednou si připadám, jako kdybych byla nahá, a je to pro mě tak nové, že vůbec nevím, jak a odkud to uchopit, abych se v tom cítila lépe. Teď, více než kdykoliv předtím, obdivuju všechny, kterým se to jakkoliv povedlo. O nabídnutí jinde jsem zatím nepřemýšlela, možná bych knížku vydala pouze jako e-book.
Komentáře
Okomentovat