První spisovatelské krůčky a velký literární projekt //5 otázek pro Michala Unara//

Michal Unar se narodil se roku 1987 v severočeském Děčíně, ale v současné době žije v Liberci, v jehož centru provozuje s partnerem kadeřnické studio. Zároveň působí jako technolog pro italskou vlasovou kosmetickou firmu. Práce s lidmi je někdy náročná, a tak ve volném čase utíká mezi stránky knih, píše, jezdí na výlety, poslouchá hudbu nebo zevluje po kavárnách. Žánrově je mu nejbližší horor, má za sebou několik velice uspokojujících umístění v různých soutěžích, jako například MFantasy, Spisonátor, Literární hysterie. V projektu Kde autoři pomáhají však vyšel ze své komfortní zóny a napsal lehce mysteriózní novelu. Právě projektu a jeho začátcích jsme se věnovali v následujícím rozhovoru.

1. Michale, co se úspěchů v psaní a účasti v literárních soutěžích týče, daří se ti téměř od začátku. Čím myslíš, že to je?

V začátcích to byly spíš nesmělé pokusy, protože jsem vždycky chtěl zkusit psát. Zpětné vazby byly k mému překvapení hodně pozitivní, a tak jsem postupně zkoušel víc pronikat do tajů psaní. Četl jsem knihy pozorněji a zajímal se o stavbu příběhu, postavy a děj, absolvoval několik kurzů tvůrčího psaní, které mi dost pomohly a tam i poznal lidi se stejným zájem.

2. Tvoje povídky jsou převážně hororově laděné a nechybí v nich ani poctivá dávka psychologie. Kde bereš inspiraci? 

Povoláním jsem kadeřník. Tedy v neustálém kontaktu s lidmi a zároveň u zdroje příběhů, které píše sám život. V práci je té inspirace asi nejvíc. Pak samozřejmě knihy, filmy a v mém případě ještě sny.

3. Aktuálně spolu s dalšími autory chystáte k vydání novou antologii, která by měla mít i charitativní účely. Jak celý nápad vznikl? 

Projekt Kde autoři pomáhají vznikl jako nápad dát dohromady tým autorů, kde každý napíše novelu a výsledný sborník se spojí s charitou, na jejíž konto půjdou peníze z prodeje. V roce 2021 to byl sborník Letní kraťasy, který podpořil dětský hospic Dům pro Julii a letos nový tým autorů, včetně redaktora, korektora a ilustrátorky, se rozhodl pomáhat Zasněženými příběhy, sborníkem vánočních novel, útulku Dog planet pro nechtěné a opuštěné chlupáče. Tento projekt tedy pomáhá nejen tam, kde je to potřeba, ale i samotným autorům v rozletu.

4. Zatím byly tvoje povídky vždycky jen součástí něčeho komplexnějšího. Nechystáš třeba něco svého? Delší román, povídkovou sbírku nebo něco podobného? 

Určitě to v plánu je, je to můj velký sen. Zatím si promýšlím a připravuji podklady pro román. Takže uvidíme, uvidíme.

5. Sám si začínal úplně od nuly a účastnil se právě různých literárních soutěží, jak už jsme řekli. Máš nějakou radu pro ty, co chtějí začít psát nebo mají už pár svých prací někde v šuplíku?

Čtěte, pište a nevzdávejte se. Myslím si, že je i důležité na to nebýt sám. Najít si psací kamarády, kteří pomůžou, v krizi podrží a zase nakopnou.