Mám ráda staré příběhy o upírech //5 otázek pro Janu Pacákovou//

Jana Pacáková se narodila v roce 1992 v Brně. V současnosti pracuje v knihkupectví a psaní má jako koníček, kterému se věnuje již více než 10 let. Na literárním poli ji nejvíce zaujala dosud málo probádaná oblast nadpřirozené hrůzy a má ve velké oblibě záhadné příběhy, které dokážou ve čtenářích vyvolat příjemné mrazení v zádech. Mezi její oblíbené autory patří H. P. Lovecraft, Anne Rice, Stephen King a Betty McDonaldová. Z českých autorů je to pak Ladislav Klíma a Josef Urban. Sama si dodnes pamatuji své prví setkání s autorčinou tvorbou, kdy jsem brouzdala mezi regály u nás v knihovně a narazila na její povídkovou sbírku Paní pijavic, která je úplně skvělá a tenkrát mě hodně oslovila. Takže jsem moc ráda, že mě autorka a její tvorba po letech opět dostihly a navíc, že jsem měla možnost o nich obou něco zajímavého zjistit.

1. Když se člověk podívá na váš životopis třeba na Databázi knih nebo i jinde, dočte se, že se psaní věnujete už před deset let. Jaký byl váš první příběh? Dostal se mezi čtenáře nebo zůstal kdesi v šuplíkové temnotě?

Přiznám se, že na svůj úplně první příběh už si nevzpomínám. Tenkrát jsem jich vymyslela a napsala hodně, ale hodně jsem jich taky zase smazala, protože jsem s nimi nebyla spokojená. Jedna z prvních povídek, která vyšla na stránkách Společenství amatérských spisovatelů, se jmenovala Pokoj pro panenky. Byl to příběh o oživlých hračkách. Musím dodat, že panenkám jsem zůstala při psaní věrná i nadále.

2. Spisovatelské začátky nebývají vždycky úplně snadné. Aspoň, co jsem tak během jiných rozhovorů a streamů s autory zaznamenala. Občas to ale vyjde hned na první dobrou. Jak to bylo ve vašem případě?

Zezačátku jsem navštěvovala různé literární servery a publikovala na nich povídky, abych viděla reakci čtenářů. Pokud se lidem líbily, schovávala jsem si je do budoucí knihy. Později jsem je začala rozesílat do nakladatelství. A zkoušela jsem to tak dlouho, dokud někdo neprojevil zájem. Takže začínajícím autorům radím, aby se nenechali odradit prvními neúspěchy a zkoušeli to dál.

3. Čtenáři vás zatím znají pouze jako autorku povídek, ale vaši oblíbení autoři jsou především skvělí psavci velkých románů. Nemáte v plánu sepsat nějaký větší příběh, který by se jim mohl v rámci žánru rovnat?

Momentálně nemám dostatek materiálu na román, takže odpověď zní ne. Ale časem se to samozřejmě může změnit.

4. Vaši nejnovější povídku si můžeme přečíst v antologii Esence hrůzy, je hodně temná, gotická, taková klasicky hororová, řekněme. Jak se takový příběh zrodil?

Jsem moc ráda, že jste se zeptala. Občas navštěvuji hrady a zámky, abych mohla nasávat jejich atmosféru. Mám ráda staré příběhy o upírech, kteří možná, kdysi dávno, na takových tajemných místech žili. Všimla jste si někdy, jaké bývá v pokojích zámků ticho a chladno? A že tváře z obrazů na zdech někdy působí trochu podivně? Já ano. Potom inspirace přišla sama.

5. Předpokládám, že Esencí vaše psaní zdaleka nekončí. Máte teď něco rozděláno? Můžeme vás třeba potkat na nějaké literární akci?

Minulý rok jsem dokončila kratší novelu nazvanou Suzy, která teprve čeká na vydání. Ale nechci to zakřiknout. :) Literární akce prozatím neplánuji.