Prostě jenom vyprávím příběhy //5 otázek pro Tomáše Martona//

Tomáš Marton se narodil v tajemném městečku Duchcov. Má rád hudbu, což ukazuje i jako redaktor webzinu Metalforever and Metal Man, přírodu, dobré filmy a hlavně četbu. Zahle láska se zas odráží v Tomášově redakční práci pro webzine Děti noci. V dětství jej zaujal pan Foglar, později Remarque a nyní řadí mezi své oblíbence Stephena Kinga, H. P. Lovecrafta, Kena Folleta, Dmitryho Glukhovského nebo Jamese Rollinse. I díky tomu tíhne k psaní hororových či dobrodružných příběhů. Věří, že v nich čtenář najde nejen napětí, ale i myšlenku. Psaní se věnuje od roku 2008. Od té doby publikoval několik povídek jak v různých časopisech, tak i antologiích. Právě psaní, redakční práci a hororům je věnovaný dnešní rozhovor.

1. V knižním a kulturním světě obecně jste hodně činným člověkem. Která z těch všech aktivit vás nejvíc naplňuje? Jestli se to vůbec dá takhle říct.

Přiznám se, že vlastně vše z toho. Rád něco tvořím a baví mě psát či povídat o věcech, co mám rád. Ale přeci jen je pro mě nejvíce naplňující psaní příběhů.

2. Jak se dá skloubit redakční tvorba s tou spisovatelskou? Navíc jsou oba weby tematicky odlišné. Jeden se věnuje literatuře, druhý hudbě. Nemá v tom člověk občas trochu binec?

Má:-)) Je pravda, že kdybych se vykašlal na redakční tvorbu, měl bych daleko víc času na „své“ psaní. Jenže já mám rád i tu publicistiku. Dá se to zatím stíhat, ale samozřejmě jsem si musel udělat trochu systém na to, kdy a co zrovna dělat. Dobré je, že obě činnosti jsou vlastně velmi rozdílné. Psát příběh anebo recenze je zcela jiná disciplína.

Nicméně abych nemachroval, jaký jsem pašák, že v tom mám skvělý systém, tak nyní jsem ve stádiu, kdy jsem zavalen knihami, co čekají na přečtení a zrecenzování, a rovněž bych měl odevzdat zase nějaké hudební recenze. A pak mám v hlavě hned několik příběhů, co se samy nenapíšíJ

Rozhodně se nenudím. Ale nemohu si stěžovat. Však to dělám dobrovolně a stále moc rád.

3. Vaše povídky jsou nejen temné a děsivé, ale také velmi psychologické a čtenářům nastavují docela velké zrcadlo, nutí zamýšlet se nad tím, jak žijí, jak se chovají, jaké dopady mohou mít jejich rozhodnutí nejen na ně, ale i na jejich blízké. Je to záměr, jakási vaše značka nebo prvek, kterým se chcete vymezit?

Jsem potěšen, že to v mé tvorbě vidíte. Ale v podstatě je to prosté – píši o tématech, co mě zajímají. A zajímají mě lidé, jejich světlé i stinné stránky, a celkově mě fascinuje lidstvo jako takové. Nicméně kecal bych, kdybych řekl, že je to vyloženě vše záměr nebo že všechny mé příběhy mají nějakou ohromnou hloubku. Prostě jenom vyprávím příběhy, co mě napadnou. A někdy mi stačí, když mě samotného a čtenáře čistě jen pobaví (nepíšu pouze vážné věci, ale občas rád udělám i něco humorného a bláznivého).

4. Zatím jste se věnoval především psaní povídek, které měly a stále mají u čtenářů i recenzentů velký úspěch. Neláká vás napsání třeba novely nebo dokonce románu, kde byste se mohl tak nějak víc vyřádit?

Než vyjde nějaký delší příběh, měli by se čtenáři dočkat mé sbírky povídek, ačkoliv k tomu je ještě nějaký ten pátek daleko.

Pár románů nebo novel jsem v minulosti napsal, ale neuspěl jsem s nimi. Prozradím však, že se do budoucna něco rýsuje, ale to nechci zakřiknout. Nedávno jsem navíc dopsal novou novelku, kterou budu chtít nabídnout nakladateli.

Každopádně nejsem úplně autor, co by psal sáhodlouhé texty, a i ty novely či román nejsou nikterak obsáhlé. Mám rád, když má příběh spád a jde stále kupředu. Na druhou stranu ale opravdu obdivuji autory, kteří umí napsat pořádnou bichli, která je však po celou dobu zábavná a čtivá.

5. Temnota je zatím vaší poslední publikovanou prací. Psal jste ji přímo pro antologii Esence hrůzy nebo se prostě jen koncepčně hodila? Leží vám třeba v šuplíku nějaké práce, které na své publikování teprve čekají?

Ze všech mých vydaných povídek je paradoxně nejstarší. Editorovi jsem nabízel do sbírky hned dva příběhy a líbila se mu právě „Temnota“.

Uf, no v šuplíku je těch povídek bez přehánění za ty roky na desítky. Drtivá většina z nich ale nemá kvalitu k publikaci. Poslední roky se mi daří (klepu na dřevo) většinu svých nových příběhů někde vydávat a jsem za to moc rád. A jak jsem zmínil, připravuje se vydání mé sbírky povídek, která bude složena jednak z vydaných věcí, které vyšly buď v různých časopisech anebo antologiích, které už nejsou k sehnání. Samozřejmě zde ale budou i dosud nepublikované věci. Mělo by to být takové Martonovské „best of“. Kruci, snad to nezní moc nabubřele.