Jsem minimalista a nikdy nic nezapisuji na první dobrou //5 otázek pro Jeremyho J. Johnsona//

Jeremy J. Johnson o sobě říká, že je minimalista a raději za sebe nechává mluvit svoji práci. A tak toho o sobě moc neprozradil, nicméně...i málo věcí může o člověku hodně říct. Tvůrce jedné z posledních básnické sbírky, která se mi dostala do rukou je právě on, vystudovaný výtvarník - akademický fotograf. Dále pak malíř, ilustrátor, spící hudebník, básník, sběratel pocitů a inspirace. Živí ho designérská práce. Vše co dělá, je mou prací i koníčkem!

1. Od začátku, kdy se mi vaše knížka dostala do rukou říkám, že je velmi punková, rustikální, v mnohém působí velmi dadaisticky. Jak to celé vzniklo? Byl to záměr nebo to se tak nějak stalo?

Celý tento proces byl postupným sublimováním, který se graduálně vyvíjel až do dnešní podoby. Jsem minimalista a doslova nalézám potěšení v tom, když dokážu komunikovat více skrze menší prvky – to platí i pro mé výtvarné vyjádření. Krátké texty s nízkým rozsahem už zaznamenávám po několik let. Před několika lety jsem procházel fází komplexního osobního vývoje. Během toho období se mi texty znovu samovolně vynořily – jako by reagovaly na mé myšlenkové pochody. Při opakovaném zkoumání svých poznámek jsem si uvědomil, že jich mám dostatek, abych je mohl dál rozvíjet. Rozhodl jsem se je spojit dohromady a toto spojení se postupně proměnilo v knihu.

V průběhu tohoto procesu, zejména díky své výtvarné duši, jsem začal vidět jiné formy a obrazy, které doprovázejí mé texty – to se ukázalo jako klíčový okamžik. Nahlédl jsem na své vlastní texty z nového úhlu pohledu. Celkově tato kniha pro mně představuje koncept, kde všechny složky – od obálky přes stránky až po samotný obsah – mají svůj účel a smysl.

2. Kromě básní tu najdeme i spoustu krátkých myšlenek, úvah, postřehů, takových drobných životních okamžiků v životě člověka. Docela se tak nabízí otázka, jestli s sebou pořád nosíte třeba bloček, kam si tyhle okamžiky zapisujete nebo je zaznamenáváte až v poklidu domova?

Můj skicák mě občas doprovází, ale pro zaznamenávání textů dávám přednost mobilu s online poznámkami. Celý proces začíná v mém hlavě – mohu se nacházet kdekoliv, doma, venku,
a dokonce i v při různých činnostech. Ale nikdy nezapisuji na první dobrou...
Pokud se text ukáže být pro mě důležitý a vzpomenu si na něj i později, až potom ho zaznamenám. Je to jako vnitřní síto, kterým to musí projít. Někdy si ponechávám jeho původní podobu, jak mi ho hlava dodá, a jindy mám pocit, že potřebuje ještě jemné doladění. Takový proces zrání.

3. Když ještě chvíli zůstanu u podoby textů jako takových, tak je třeba říci, že spousta z nich je až obrazových, v recenzi jsem i psala, že si je dovedu představit jako zvětšené a fungující jako plakáty nebo obrazy v kavárně nebo nějaké no comfort domácnosti. Jaký je váš osobní vztah k umění?

Je zcela zásadní. Bez výtvarného umění a hudby, bych nejspíš ani nebyl (pro určité skupiny lidí - ano umím pracovat rukama, vím co je dřina. To co umím dnes, jsem si musel taky odřít). Jsem vystudovaný akademický fotograf, ovšem paralelně u toho maluji a poslední cca 3-4 roky i znovu ilustruji. Vnímám všechno kolem sebe jako důležité a neustále pátrám po drobnostech. Bezdůvodně si jich všímám, všimnu si jich, aniž bych to chtěl. Geometrii spatřuji všude, ve všem a ve všech. Mám tendenci tomu říkat dar, ačkoli někdy může být docela otravný...
 

4. Často mám u autorů pocit, že buď do svých knih vyloženě otiskují sami sebe, svoje zkušenosti, témata, která se jich nějak osobně dotýkají, případně je tomu právě naopak a jejich hrdinové jsou přesnými opaky jich samotných a troufnou si na to, do čeho by oni sami nešli. Jak je to u vás? Jste takový nekontrolovatelný punkáč jako vaše texty nebo jste spíše jejich opakem?

Mé texty mapují 30 let mého života. Proto je vaše přirovnání k DaDa Punku naprosto příhodné. Prožil jsem už toho opravdu hodně a když se na tu knížku podívám s odstupem času, vnímám, kde jsem v danou chvíli byl, co jsem dělal a jaké jsem měl pocity. A to, co na tom považuji za "dokonalé," je, že se v těch stránkách mohou najít i další lidé a prostřednictvím těch slov vyprávět své vlastní etapy a objevovat je.
 

5. Na závěr jedna všetečná. Inspiroval vás při psaní někdo? A když už třeba ne přímo v psaní, tak v koncepci vašich textů a jejich vizuální podobě jakou můžeme vnímat právě jako čtenáři?

Zvířátko nakonec! Miluji poezii v různých formách a i má sbírka obsahuje jen to, co opravdu mluví přímo ke mně. Pečlivě si sám vybírám. Ovšem v tomto ohledu si nevybavuji nic, co bych měl nutkání “opsat”. To samé s vizuální formou textů... Netvrdím, že jsem v tomhle ohledu úplně originální – možná ano, možná ne. Upřímně nevím, celá kniha je prostoupená mnou a pramení z mého vědomí. Pokud už něco takového existuje – nemám o tom tušení, a pokud ano, tak se omlouvám za případné podobnosti…

Komentáře