Jak už jste si určitě všimli, aspoň ti, co mě sledují i
jinde, než tady, bylo září celkem hektický. Ono se dohromady není čemu divit,
po létě je to vždycky tak. Všichni jsou fresh, odpočatí, s hlavou otevřenou
a plnou nápadů. O chuti do činnosti a plánech na další kulturní události
nemluvě. A tak odhazujeme plavky a opalovací krémy a opět se vrháme do
divadelních kostýmů, já se opět začínám sápat po foťáku a na hodinkách nám
naskakují další a další odběhané kilometry. A tak je aspoň zase o čem psát, o
čem vyprávět, to sdílet. A ani vy nebudete ušetřeni.
J Sorry, ale já už sem prostě
taková no. A protože keců na úvod bylo už dost, dáme si takovou malou
rekapitulaci. Někdo už třeba viděl video, kde máte i různý ukázky a tak, ale pro
ty, kdo radši písmenka mám dnešní článek.
Listování, který pořádá Lukáš Hejlík je jednou z mých
nejoblíbenějších a relativně pravidelných akcí. Je fakt, že mě teď docela mrzí,
že v říjnu tenhle ansábl nepřijede, ale zas…oni mi to určitě v listopadu
vynahradí. Navíc jsem právě s tímhle projektem celou tuhle kulturní sezónu
otevřela, což bylo hrozně fajn. Tentokrát se na pomoc vzali ještě Karolínu Zoe
Maixnerovou alias Coje Zoe a její knížku Literární hysterie. A jestli ste tohle
ještě neviděli nebo Listování vůbec neznáte, tak mrkněte na jejich repertoár.
Je to skvělej rojekt, kterej zrovna v tomhle představení nadělal z literárních
hrdinů národního obrození hrdiny od Marvelu. A na něco takovýho už musí mít
člověk nejen odvahu a kuráž, ale taky patřičnej talent.
No, a pak se zkazilo počasí a na mě padnul nějakej bacil.
Což byl docela průser protože bylo třeba chodit do práce, do toho jsem měla
naplánovaný
streamy s autorama, který bylo třeba moderovat a Táborský
slavnosti na krku. Z
„Táborek“ – a vlastně ze všech akcí, který jsem fotila –
už ste mohli vidět nějaký fotky. Na reportu na kulturne.com pracujeme, ale to
vám nějak časem nasdílím. Každopádně jsem se docela obstojně vyležela, a i když
na pár streamech pokašlávám, tak i ty slavnosti se zvládly a musím říct, že sem
si je moc užila. Ostatně jako každej rok, protože středověká kultura, hudba a
kuchyně je něco, k čemu sem inklinovala už jako dítě. Táboritu v sobě
zkrátka a dobře nezapřu. No a kdy už sme u těch táboritů, tak se příští rok,
snad, doufám, dočkáme s Martinem malýho práčete. O tom už sem vám tu
taktrošku psala a ještě psát budu, protože bych vás touhle naší cestou ráda
provedla a ukázala, že to vždycky není jenom o tom, že se dva mají rádi a spí
spolu. To teď pociťuju extrémně silně a není to vůbec snadný období. Hlavně
teda po psychický stránce. Každopádně vám všem moc děkuju za podporu a za
všechny vzkazy, který mi píšete – hlavně teda pod první pilotní video, na další
se můžete těšit už 12. října nebo pod
instagramový příspěvky, který budu
postupně přidávat.
A u Tábora ještě na vteřinku zůstaneme. Každý rok totiž
majitelka a zakladatelka muzea historických fotografií Tábora a okolí Šechtl a
Voseček, vydává tématický kalendář právě těhle fotek. Ten sme letos, spolu se
skvělou vernisáží pokřtili u nás v Univerzitě. Byl to skvělej večer s krásným
rautem a člověk zas nahlídnul do historie města, kde žije, kde vyrost, kde
jednou, snad, vychová svoje dítě. A to je vždycky dobrá věc, protože o svém
městě, kraji a zemi by člověk měl vědět co nejvíc. Zvlášť když je na tom daném
místě silně a nevratně zakořeněn. Jako třeba já tady, na tom už se nic nezmění.
V Táboře sem prostě doma. A vždycky budu.
No a vrcholem září byla parádní, epická a neskutečně
motivující a pro mě hodně nabíjející
Noc literatury, která mi přinesla nejen
skvělý typy na knížky, ale i přesvědčení o tom, že ty, který jsem třeba
odkládala, si fakt nutně chci a potřebuju přečíst. A taky mi připomněla, že mám
na wishlistu pořád ještě knížky z tý letošní, což je hanba. Nicméně,
jestli se nám zadaří a projekt potomek bude úspěšný, tak budu stejně na
rizikovým, – kvůli mému chatrnému srdci stoprocentně – takže ten neustále se
prodlužující seznam knížek, co si chci přečíst, bude hodit, na tom se tak nějak
shodneme, že jo?
J
No, a protože literatury není nikdy dost, uzavřela sem září skvělým autorským
čtením a povídáním Markéty Pilátové, která přijela k nám do knihovny se
svojí knížkou Senzibil. Tu mimochodem moc doporučuju a jestli se o ní chcete
dozvědět něco víc, tak mrkněte na můj instagram nebo na
Databázi knih, kam se
snažím co možná nejaktuálněji zaznamenávat svoje dojmy z četby. I na kuturne.com
bude časem report, takže nás můžete sledovat i tam. Třeba vám to ukáže, že i ve
vašem městě se děje nějaká skvělá akce, o který ste neměli ani tucha.
Je pravda, že sem měla v plánu navštívit ještě asi
dvě další akce, ale protože sem v září najela na hormonální léčbu a
dostala svoje první injekce nebylo to úplně ideální a dost sem se prala sama se
sebou, takže když byla aspoň trošku možnost odpočívat a nějak se dát dohromady,
protože tohle na ženskou dopadá nejen psychicky, ale i fyzicky, – minimálně u
mě to tak je, nemusí to tak mít každá samozřejmě – tak sem toho spíš využila a
nelámala nic přes koleno. To se totiž nevyplácí a nerada bych si pak vyčítala,
že se to nepovedlo, když byla možnost. Tohle je teď totiž moje nejvyšší
priorita. Říjen bude, vlastně už je, každopádně nadupanej, ale i tak se hodlá
věnovat sobě, Martinovi, svojí psychický pohodě a tak. A když bude o čem psát,
tak vás z ničeho nevynechám. Slibuju. A snad vás to bude aspoň trošku
bavit.
Komentáře
Okomentovat