1. Jednu vydanou knížku už za sebou máš. Změnilo se nějak od té doby tvoje přemýšlení nad textem, nad propagací nebo nad tím, co svým příběhem chceš čtenářům říct?
Změnilo se téměř vše z toho, co jsi vyjmenovala. Text jsem odosobnila, jak po formální stránce, tak po obsahové. Tentokrát je vyprávěn ve třetí osobě a dějové linie v něm jsou eklektičtější ovšem týkající se jednoho jediného tématu – vztahy. Chtěla jsem napsat něco, co mi dá větší svobodu vyjadřovat se nestranně, ale za to velice konkrétně. Nevím, jestli jsem to řekla dobře - prostě téma, ve kterém se může stát cokoli. Doufám, že se díky tomu v této knize najde víc čtenářů.
Propagace je teď jednodušší, jelikož jsem na knížku pyšnější. To je asi ta největší změna. A co se týče nějakého „message“ pro čtenáře? Pravděpodobně jsem Narcisem a pivoňkou chtěla připomenout, jak je humor naprosto zásadní ingredience pro každodenní situace, aby byly stravitelnější. Jak se dokáže objevit i ve chvíli, kdy jsme například na cestě vrátit klíče od bytu někomu, s kým jsme roky sdíleli domácnost a kdo nám zlomil srdce. A tak je to správně. Humorem jsem v žádném případě nechtěla degradovat některé vážné situace, naopak. Chtěla jsem jim dodat kus reality.
2. O Vysoké jsme společně mluvily na streamu, který je pro všechny stále k dispozici. Tam jsme mluvily hodně o tom, jak tvoje prvotina vznikala, kde se brala inspirace a tak. Jak to bylo s touhle knížkou?
To je jednoduché, po Vysoké jsem toužila po tom napsat další knížku. Znovu a líp. A vlastně těsně po jejím vydání jsem potkala chlapa, který mě inspiroval zkonstruovat příběh o tom, jak jednoduché je se z ničeho nic ocitnout v toxickém vztahu. A jak jsem tak začala psát o vztazích, sypala jsem z rukávu jeden za druhým. Dobré i špatné. Bylo těžké tomu dát nějakou formu.
3. Narcis a Pivoňka se poměrně dost liší od novely Vysoká, která je hodně o tvých zážitcích ze studií, lidech, které si tam potkala, profesorech. O tom, co tě na vysoký sralo a co naopak ne. Je i tady takový odraz vlastních zkušeností, prožitků, nechala ses třeba někým/něčím inspirovat?
Často říkám, že jsem chabrus na fantazii. Nechala jsem se inspirovat obrovskou spoustou lidí, epizodami, dialogy a samozřejmě vlastními zážitky. To vše jsem si pak poslepovala, jak se mi to hodilo. V knize se může stát, že jedna postava je namíchaná z několika charakteristik vícero lidí, které znám a do úst jsem jí nasadila monolog, který jsem kdysi zaslechla u neznámé paní, co jen nahlas telefonovala v tramvaji. Takovéto útržky si zapisuju. Hned, jak něco slyším, tak vytahuju poznámky píšu si. Třeba se to někdy bude hodit a jedna z mých postav na to naváže. Zbytek už se domyslí.
4. I tahle tvoje knížka vychází opět na Pointě a bojuje o pozornost a zájem čtenářů v předprodejové kampani. Neuvažovala jsi třeba o změně a oslovení jiných nakladatelství? Předprojedová kampaň je poměrně nejistá.
Samozřejmě uvažovala. I jsem jednomu, dvěma napsala, ale bez odezvy. Přeju si, aby se tohle jednou prolomilo.
5. Co bude, až kampaň skončí? Předpokládejme, že to vyjde a knížka se objeví vedle té první na pultech knihkupectví. Chystáš se pak třeba na nějaká autorská čtení, oslovit nějaké podniky, kde bys ji představila a potkala se se svými fanoušky? Zkrátka, co tak nějak chystáš pro svoje čtenáře?
Ano, chtěla bych určitě uspořádat křest. Takovou oslavu a poděkování pro ty, co si knihu koupili a pomohli mi tak ušetřit. Ty ušetřené peníze bych pak chtěla investovat zpátky do čtenářů. Pronajmou pěkný podnik, dobré pití… Představuju si to spíš jako mejdannež intelektuální akci. Dále bych si určitě nechala poradit, jak s propagací dál. Když to řeknu ve zkratce: chtěla bych do této knihy víc šlápnout.
Komentáře
Okomentovat