Jsem typ spisovatele, který si vytvoří svět, rozhodí do něj postavy a nechá je pak v něm řádit //5 otázek pro Kristinu Waagnerovou//

Kristině Waagnerové je 36 let a kromě jiného je i mámou tří dětí. Odmala ráda zpívá, píše, jezdí na koni a baví ji i tančit, ale neumí to. Vystudovala medicínu, kde začala na anesteziologii, po 4 měsících změnila obor na gyn-por a v tomhle odvětví zůstala až dosud. Momentálně pracuje v perinatologickém centru a má svou práci moc ráda. Také od toho nástupu učí na vysoké škole porodní asistentky předmět porodnictví. Zhruba od dvaceti začala rekreačně běhat a posledních pět let běhá kondičně v klasickém tréninku s profesionální trenérkou, což je teď kromě psaní její největší koníček. Dnešní rozhovor je věnovaný její fantasy sérii pro dospělé Zlatá Grai, která sice v prvopočátku vyšla v autorčině samonákladu, ale brzy ji budete moci najít i na pultech knihkupectví, protože se dočkají knižního vydání pod hlavičkou nakladatelství Host.

1. Série Zlatá Grai je poměrně obsáhlá a detailní. Odkud se celý tenhle nápad vzal? Inspirovalo vás něco?

Jsem tak zvaný zahrádkář, tedy typ spisovatele, který si vytvoří svět, rozhodí do něj postavy a nechá je pak v něm řádit. Na začátku mě napadly dvě scény, jedna je nyní prolog, druhá vyvrcholení druhého dílu. Vše ostatní pak vyrostlo v průběhu psaní.

2. Bylo od začátku jasné, že bude mít Zlatá Grai, což je název jak prvního dílu, tak i celé série, další pokračování nebo to nějak vyplynulo až v procesu psaní?

Když jsem se do psaní pustila tak mě tak přízemní otázka jako počet dílů absolutně nevzrušovala :D Psala jsem si pro sebe, pro zábavu. Až později mě napadlo, že bych se mohla pokusit dílo vydat, ale to už bylo jasné, že text dalece přesáhne rozumný rozsah jediné knihy.

3. Jako lékařka máte poměrně náročné povolání. Chápu správně, že je pak pro vás psaní jakýmsi odpočinkem, relace, možná by se dalo říct, že i únikem ze všedního života a od starostí?

Mě moje práce baví a naplňuje, ale samozřejmě občas potřebuju něco vyventilovat. Jako relaxace a vypnutí hlavy mi funguje spíš běhání, do psaní naopak spoustu těch traumatických zážitků, vjemů a emocí přenáším.

Autorka: "S dovolením bych spojila otázku 4 a 5, protože spolu hodně souvisí."

4. Sérii se v brzku chystá vydat nakladatelství Host, to je bezesporu velký úspěch. Jak k něčemu takovému došlo?

5. Když se vrátíme od Hosta na samotný začátek, tak jste si knížky primárně vydávala sama. Proč jste se takhle rozhodla a neoslovila nějaké nakladatelství? Nebo tomu tak bylo, jen to zkrátka nevyšlo?

Když jsem dokončila první díl a psala druhý, rozhodla jsem se pokusit knihu vydat, ale samozřejmě jsem v tu dobu měla velmi málo zpětné vazby a nebyla si ani sebou, ani svým příběhem jistá. Nabízela jsem rukopis tradičním nakladatelstvím tradičním stylem, tedy poslat jednomu, čekat, připomenout se, v případě odmítnutí či ignorace poslat dál. Tímto jsem zabila rok a vzhledem k neúspěchu jsem usoudila, že příběh zas tak slavný není a zájem o něj nebude. Ale chtěla jsem mít knihy v ruce. Proto jsem je postupně vydala v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka s možností tisku na přání. Spolupráce s panem Koláčkem byla vynikající, knihy jsem dostala velmi brzy do ruky a alespoň pro pocit, že jsem se na to úplně nevykašlala, jsem je nabídla několika recenzentům. A začaly přicházet velmi dobré, dokonce nadšené posudky. Proto jsem svoji aktivitu zvýšila a oslovovala poslední dva roky další recenzenty na bookstagramu a díky tomu se začalo o sérii šířit povědomí.

Nyní těsně před vydáním posledního dílu mě oslovil Jirka Štěpán z nakladatelství Host, kam jsem první díl také před 4 lety posílala, s tím, že si v létě přečetl další dva díly a moc se mu líbily – a že kdybych časem někdy něco dalšího napsala, nabídl by mi spolupráci. Jenže já teď nic nového nenapíšu, protože plánuji důkladný rewrite a pak druhé vydání celé série. A jak skvěle to celé dopadlo, je už teď jasné, že?