Radosti a to ostatní - Říjen 2023

Říjen utek jako voda a mám pocit, že se v kalendáři tenhle měsíc ani nestal. Jasně, já vím, že to není možný, ale ten pocit je dost intenzivní na to, abych mu věřila. Možná to bude tím, že se toho tolik stalo a prakticky sem se nezastavila. Ty zážitky byly velký a do toho se stalo i pár nepříjemností, který mě spíš ukotvily pod peřinu, než že by mi dělaly nějakou zvláštní radost. No, je fakt, že sem si říkala, že vám o pár věcech a akcích, na kterých jsem byla, napíšu sólo články, protože jsou to velký témata, který si to zaslouží, ale aspoň okrajově vás dneska vezmu zpátky v čase do svého října.

Hned začátkem měsíce sem adoptovala přes organizaci Ocean club žraloka. Respektive žraločici jménem Nanna, kterou díky speciálnímu QR kódu a čipu sledovat online a zjišťovat, kde se zrovna pohybuje, jak se má a tak. Je to skvělá věc a iniciativa, která navic pomáhá, takže fakt něco pro mě. Navíc můžete adoptovat i jiný mořský zvíře, takže si určitě každej přijde na svý.

V říjnu u nás probíhaly Dny duševního zdraví a

k tomu bylo nachystáno několik přednášek. Právě jejich tématům bych se chtěla věnovat víc, protože mi přijdou natolik důležitá a často opomíjená, že si prostě tuhle pozornost zaslouží. Jednota – moje oblíbená kavárna s knihkupectvím – hostila zástupkyni Konsentu a její workshop o sexu, o tom, jak ho vnímáme, jak o něm mluvit a především o tom, že NE vždycky znamená NE a nikoli váhavý ANO nebo jasně danej souhlas. V knihovně pak proběhla přednáška o duševním zdraví, jak o něj pečovat, jak přijít na problém a jak ho řešit. No a zpátky v Jednotě pak o tom, jak vnímat svoje tělo, jak se mít rád a jak se, s prominutím, vysrat na to, jak vás vnímá okolí, protože důležitý je to, jak se cítíte vy sami.

Kultura byla bohatá i na autorská čtení a skvělý setkání s českými autory. A to nejen v rámci streamů, které jsem uspořádala na svém instagramu, ve kterých hodlám teď v listopadu pokračovat, ale taky v rámci osobních setkání, který mi přinesly nejen skvělý zážitky, ale i nový knížky a příjemně strávené večery. Simona Bohatá a Stanislav Beran, dva skvělí autoři, které si, jak doufám, všichni spojíte s nakladatelstvím Host, přivezli do Jednoty svoje povídkový sbírky. Ty bych navíc vůbec nezavrhovala, což spousta lidí dělá. Věřte mi, povídky sou skvělej literární koncept, kterej má na literárním poli svoje místo. Jiří Šesták mě dost psychicky rozložil svojí knížkou Divoká honba – ono poslouchat o tom, jak se „rušilo“ pohraničí, lidé přicházeli o svůj majetek a degradace člověka byla celkem běžnou věcí, nad kterou se nikdo nepozastavoval. No hnus, ale intenzivní a rozhodně si tu knihu musím celou přečíst.

S Martinem sme pak oslavili naše tříroční výročí, a i když obsluha v pizzérii, kam jsme šli na oběd byla otřesná a absolutně neplnila svoje povinnosti a moc o nás nepečovala, – nedostali sme ani příbory a Martin čekal na pivo tak dlouho, že sem se namíchla a šla jim to připomenout – tak to byl dohromady moc hezkej den. Hlavně proto, že byl náš, takže nechat si ho kazit nějakým pitomcem nebylo vyloženě na programu dne. S kolegama z práce sme pak vyrazili na náš pravidelnej mejdan na místním bowlingu, což byl hrozně fajn večer. A to i přesto, že se mi na něj původně moc nechtělo a radši bych si zalezla doma pod deku a relaxovala. Vzhledem k tomu, že sem na docela silných hormonech se totiž často necítím plně komfortně a spíš toužím po klidu a domácím pohodlí. Když zrovna nejsem protiva protivná a nesere mě i klika u dveří. O tom ví v příštím článku do série „O jednoho víc“, která je tomuhle procesu speciálně věnovaná.

A nebyl by to začátek podzimu, abych nechytla nějakýho bacila a neměla pocit, že kašlat a smrkat budu už navěky. Zatím se mě to totiž pořád trochu drží, ale asi na to neumřu. Ale znáte to, když člověk chodí nastydnutej do práce, je to vždycky nepříjemnej voser, kterej vám na náladě a pohodě moc nepřidá. Nicméně do listopadu si kromě rýmy odnáším, respektive odnesla jsem si spoustu skvělých zážitků, který za to stáli a jedno velký těšení. Na začátku listopadu jsem totiž oslavila velké výročí – bylo mi třicet – a i když s lékama, užila sem si to. Ale o tom až příště. Pokud mě ovšem nesledujete na jiných sociálních sítích, kde sem víc aktuální.