1. Od vydání tvých fantasy románů Devět dní a Devět nocí ke knize Vypůjčený čas uplynulo poměrně dost času a každý čtenář, který má tvoji tvorbu rád na nějaký další příběh čekal poměrně netrpělivě. Jak tenhle čas vnímáš ty?
Jako nevyhnutelnou ztrátu. Ztratila jsem povědomí čtenářů a jistě by se za tu dobu dala napsat spousta knih. Jenže já nikdy nebyla grafoman, ani netoužím sázet jednu knihu za druhou. Občas mám pocit, že spisovatelství znamená hlavně kvantitu, jestli to má nějaký pořádný obsah je už jedno. Ta časová proluka má svůj důvod. Prošla jsem si strašným obdobím, a i díky tomu je VČ takový, jaký je. Pro Sofiiny sebedestrukční myšlenky jsem nemusela chodit daleko. Stačilo si vzpomenout.
2. Ve Vypůjčeném čase je, krom typických sci-fi prvků, které všichni od tohohle žánru očekávají, i spousta společenských témat jako je úcta k člověku, hodnota života, uplatnění a zneužití moci. Měla tam být od počátku, protože je vnímáš jako ožehavá nebo se tam dostaly až v průběhu psaní?
Všechno, co je v knize, tam mělo být už od začátku. Neříkám, že ještě pár myšlenek nepřibylo. Ale určitě není pravda, že se v tom promítl třeba covid nebo AI, protože je to teďka trendy. Jen jsem měla smůlu, že to vyšlo potom. Dodnes ráda říkám, že mi jeden nakladatel odmítl vydat VČ, protože roboti už nikoho nezajímají. A dostat tam ožehavá témata bylo mým cílem od začátku. Proto ta kniha také je. Respektive je to jeden z důvodů.
3. Sleduješ reakce čtenářů na svoje knížky? Na sociálních sítích, Databázi knih, snažíš se s nimi být nějak v kontaktu nebo jsi spíš ten typ autora, co si se svojí prací zaleze a zůstává si s ní kdesi v temné noře?
Reakce sleduju a když mě něco hodně zaujme, tak se ozvu. Myslím tím teď ty záporné komentáře. Obvykle je přečtu a pokrčím rameny, páč se s tím stejně nedá nic dělat než smířit. Někdy ale čtu skutečně nesmysly nebo falešná obvinění, a to už se ozvu. Pokud to teda má smysl. Ti lidi jsou občas z nějakého důvodu dopálení. Příběh se jich nějakým způsobem dotkl. Možná uhodil na strunu, která se jim nelíbí. To jsou ale skutečně jen jednotlivci, raději to nechávám být. A čerpám radost z dobrých nebo hodně podrobných komentářů. Pár lidí už mě dojmulo k slzičce.
4. Vypůjčený čas se teď dočkal i svého audioknižního zpracování. Stejně tak si můžeme poslechnout i Devět dní. Jak si s nimi spokojená a proč vlastně není namluvených i Devět nocí?
Mám velkou radost, že jsme se opět domluvili s Pavlem Soukupem. Jeho hlas je úžasný a jsem jeho fanynka od mala. Že se mu moje knihy líbily i za hranice běžného pracovního závazku je neuvěřitelná pocta. Vyměnili jsme si pár slov, ale víc k tomu neřeknu :) Na Devět nocí snad časem také dojde. DD vydávalo jiné nakladatelství a nemělo zájem investovat již do DN. Výroba audioknih je strašně drahá.
5. V letošním roce si se stala mámou, což samozřejmě změní život každýmu. Přesto ale…máš třeba v hlavě námět na nějaký nový příběh? Ovlivnilo tě i narození syna v tom, jak si nad svými knížkami přemýšlela? Dokonce se mi nabízí i myšlenka toho, zda se tahle životní fáze nějak promítne v tvojí další tvorbě.
Promítla se tak, že samozřejmě moje zájmy ted leží trochu stranou a psaní je momentálně bohužel prací. Potřebuju dokončit druhý díl LitrRPG a je to vysilující a náročný. Nový příběh ale zatím není. Třeba až vyroste, budu mít najednou motivaci napsat nějaký fantasy. Nicméně jak často říkám. Můj plán je napsat devět knih. Tři jsou vydané, jedna napsaná, jedna rozepsaná. Až to udělám, řekla jsem světu, co jsem chtěla. Píšu konkrétní příběhy. Ne knihy.
Komentáře
Okomentovat