Právě literární fantastika nás může myšlenkově obohatit nebo donutit k přemýšlení //5 otázek pro Petru Slovákovou//

Petra Slováková se narodila v roce 1987 v Ostravě a vystudovala zahradní architekturu na Mendelově univerzitě v Brně. Jako autorka začínala s poezií, později přešla k fantastice, přičemž se její texty mnohokrát umístily na předních místech literárních soutěží v Česku i na Slovensku. Tištěným debutem se stala povídka Kóma (Pevnost 09/2011). Svými texty také přispěla do několika antologií, vyšla jí kniha básní a sbírka povídek Železonoc a jiné podivnosti. První samostatnou knihou pak byl Cvrček v krabičce (2013), kterým vkročila do světa cyberpunku. Její srdce však bije v rytmu steampunku, o čemž svědčí i román Démon z East Endu (2015), první část cyklu Ve službách královny. V roce 2019 vtrhla i do žánru young adult poutavým románem Střípky času, na který navázala ve dvou pokračováních – Pán čarodějů (2020) a Vzpomínky na zítřek (2022). Kromě psaní se věnuje výrobě šperků a kostýmů a pořádání festivalu Fantastická Ostrava.

1. Co se kreativity týče, jsi velmi všestranným člověkem. Píšeš, tvoříš, šiješ kostýmy. Pro spoustu lidí jsou tohle spíš relaxační činnosti, u kterých odpočívají třeba po práci. Jak odpočíváš ty?

Já většinou odpočívám od jedné práce druhou prací. Jsem workoholik, ale už delší dobu se snažím naučit odpočívat v křesle s knihou nebo u dobrého filmu. Dost často mi to ale nedá a jdu něco vyrábět. Mívám období, kdy chci psát, když už jsem z toho psychicky vyčerpaná, jdu si odpočinout třeba k cínování šperků. Když mám už dost tvoření šperků, většinou jdu odpočívat k jiné technice nebo si zase vytáhnu kostým, které většinou kvůli náročnosti dělám na etapy. Poslední roky se snažím věnovat synovi, takže jsem některé činnosti omezila nebo se snažím si práci rozdělit. Po nějaké době, kdy dělám rukama, se zase dostaví nápady, a já pak po nocích píšu.

2. Ve všech směrech těch tvůrčích činností, co jsme popsaly, pluješ hlavně kolem fantastiky a tématy s ní spojené. Co tě na tom tak fascinuje? Co tě na tom baví?

Pro někoho je fantastika útěk od reality, pro mě je to takové přenesení mojí fantazie do reality. Krom toho já si v žádném případě nemyslím, že by byla fantastika obecně nějaká upadající nebo braková zábava. Naopak si myslím, že máme spousty skvělých knih a spisovatelů a že právě literární fantastika nás může myšlenkově obohatit nebo donutit k přemýšlení. Mám na fantastice v mnoha podobách ráda tu hravost, možnost nespoutaně si něco představovat a tvořit. A dávat do toho, co už máme svoji inciativu, kousek sebe. Je to pro mě mnohem volnější tvorba s nepřebernou škálou možností. Třeba steampunk je velmi hravý styl. Dlouho jsem si chtěla napsat nějakou urban fantasy a Střípky času byly právě tou příležitostí. Navíc jsem dějiště příběhu zasadila do mé rodné Ostravy, takže vedle cizích a fantastických světů jsem zapojila i domácí prostředí. Vždycky se mi líbila nenápadná magie v příbězích. Je to jako bychom byli jejich součástí a zároveň nemusíme chodit nikam daleko.

3. U Nakladatelství Host ti vyšla fantasy série Střípky času. Byl Host jasnou první volbou, když jsi hledala nakladatele nebo to byla náhoda? Možná i štěstí?

Host byl první nakladatelství, kterému jsem knihu nabídla a po několika týdnech mi přišla odpověď, že o knihu mají zájem. Většinou mě jako čtenáře produkce jejich knih bavila, a navíc mi přišly určené náročnějším čtenářům, což já po spoustě let recenzování a práce pro různá média, proto jsem si je vybrala. Jako autor, který má vydaných osm knih si myslím, že štěstí je hezká věc, ale sama za sebe mluví kvalita textu a příběhu. 

4. Pro každého autora, který začíná vydávat, bývá těžké se prosadit. Zvlášť v dnešní době, kdy je literární trh doslova přehlcen. Jak si se k tomuhle stavěla ty? Jak to vnímáš? Bylo pro tebe těžké najít si svoje čtenáře a vybudovat si, řekněme věrnou základnu čtenářů?

Současná situace je pro autory velmi těžká, ale ne že by jindy byla lehká. Autor je vždycky někde na konci řetězce v celém to literárním soukolí. Občas se povede i českému autorovi prorazit, ale spousta z toho záleží na reklamě a marketingu. Dřív si lidé mysleli, že za ně mluví jejich práce, ale o kvalitě samotné knihy je to málokdy, pokud je dobrá kniha takřka neviditelná nebo se nedostane ke své cílovce, moc lidí si ji nepřečte.

Osobně jsem začínala v literárních soutěžích, pak v menších projektech, které mi ale opravdu hodně daly. Mým hlavním bojovým polem je steampunk, kterému se dlouhodobě věnuji, napsala jsem v tomto subžánru Démona z East Endu a v posledních letech jsem byla spoluautorem kreativní příručky Ve stylu steampunk. Ve steampunkové komunitě se roky pohybuji a ta podpora fanoušků, kteří jsou samozřejmě často také čtenáři, je úžasná. U trilogie Střípky času jsem úplně změnila cílovou skupinu, takže jsem v podstatě začínala úplně od nuly. A trh je opravdu hodně přehlcen, což je ale jedna z mnoha věcí, které autor nijak neovlivní. Já se snažím nepoddávat trendům, raději píšu déle, ale snažím se na každé knize pracovat na maximum. Věnuji se primárně subžánrům, které mě baví, i když nejsou třeba na vrcholu popularity, věřím, že i tak si čtenáře najdou.

5. Spousta tvých čtenářů určitě napjatě čeká na nějaký další příběh. Chystáš třeba na příští rok něco nového?

Pracuji vždycky na více projektech najednou. Takže v současnosti můžu říct, že jednu novou knihu snad stihnu během příštího roku dodělat. Kdy vyjde ovšem až tak nezáleží na mě, ale na nakladateli. Pochopitelně každý autor je raději, když tituly nikde moc dlouho neleží. Ovlivňuje to totiž pak spousty dalších věcí. 

Onen nový příběh je zasazen do alternativní reality devatenáctého století, kdy je lidstvo zmítáno nejen změnami způsobené průmyslovou revolucí, ale i problémem s tím, že se do světa živých vrací duchové zemřelých. Hlavní hrdina má nejen průpravu jako lovec duchů, ale dokáže se vypořádat i s démony a všelijakou nadpřirozenou havětí. Kniha čerpá nejen z okultismu a duchařské literatury 19. století, ale také se v ní řeší lidské příběhy jednotlivých postav, které jsou odsouzeny žít ve světě, kdy každou noc přichází smrtelné nebezpečí. 

Kromě toho doufám, že se mi podaří napsat alespoň jednu povídku třeba do časopisu Pevnost, kde v prosincovém čísle vyšel i Případ démona neřesti (nová povídka z mého steampunkového univerza s vyšetřovatelem Barlowem, o němž chystám také knihu).