Je strašně zvláštní, jak mě poslední rok provází kombinace
čísel 1 a 2. A vlastně i teď tu ta dvojka bude dost figurovat. 21. 2. jsme
totiž s Martinem tak nějak zahájili druhou etapu naší cesty k potomkovi.
A abych všechno uvedla úplně na pravou míru, ukážu vám, jak moc tam právě
jednička a dvojka hrajou roli. 28. ledna v loňském roce prvně Martin
vyslovil nahlas možnost, pokusit o miminko s pomocí lékařů. A od toho se
začalo všechno odvíjet. 22. 2. 2023 pak v téhle věci sám prošel
vyšetřením, ze kterého vyšel jako absolutní king a vítěz vítězů – heč mám doma
fakt Bivoje a 21. 1. 2024 jsme se prvně ocitli na klinice asistované
reprodukce. I mezi tím nám tam hodně hrají data právě s čísly 1 a 2, takže
jestli to takhle půjde dál a všechno se podaří tak, jak bychom si přáli, začnu
fakt věřit na karmu nebo vyšší sílu. No a právě o naší první návštěvě, výběru a
takovém tom prvním vykročením tímhle směrem, bych vám dneska ráda napsala – víc
se pak dozvíte ve vlogu, který vyjde během března.
Spousta párů se pro návštěvu kliniky a IVF rozhodně sama
bez nějakého doporučení gynekologa. Tam je to pak asi, asi určitě, jiné, možná
složitější, zdlouhavější…to fakt nedovedu posoudit, protože já jsem vše od
prvopočátku řešila právě se svojí lékařkou. A jsem za to ráda, protože mám
pocit nějakého většího komfortu, péče a vlastně i urychlení všeho, co s tímhle
souvisí. Od loňského roku jsem k ní totiž docházela na pravidelné
kontroly, vypočítané podle dnů cyklu, dostávala jsem injekce Ovitrellu – lék na
podporu ovulace a předepsala mi v jasně daných dávkách i lehkou hormonální
a takovou podpůrnou léčbu – brala jsem Utrogestan a Estrofem. Všechno jsme
poctivě hlídaly a řešily podle aktuální situace, protože od začátku sice bylo
jasné, že tohle nebude snadná cesta, ale šance na početí jen s touhle podporou
tu byla. Klinika byla vlastně až posledním řešením, i když jsme ho nikdo nikdy
nezavrhovali. Tenhle proces a moje pocity z něj, jste mohli sledovat v předchozích
článcích, instagramových příspěvcích a vlozích. No, ale protože se po roce
úplně nezadařilo, dostali jsme doporučení na kliniku asistované reprodukce.
Tady máte pak většinou dvě možnosti. Buď si vyberete sami
některou, která je vám sympatická, na kterou máte kladné reference a tak
podobně, nebo si ji necháte doporučit právě svojí lékařkou. Já jsem si teda
nějaké rešerše předem dělala, protože jsem chtěla mít trošku přehled a
představu o tom, jak to na té které klinice vypadá, jaké mají výsledky, hodně
jsem řešila jejich vystupování i na sociálních sítích, samozřejmě spokojenost a
tak podobně a tak nějak jsem věděla, co bych chtěla a jakou mám o tom všem
představu. A měla jsem, myslím, i velké štěstí, protože právě moje lékařka s klinikou,
kterou jsem si vybrala, spolupracuje. Takže jsme skončili v Pronatalu,
který na mě od začátku působí hrozně přátelsky, mile, vstřícně, tak nějak
rodinně…navíc mají jednu z poboček i v Českých Budějovicích, které
jsou mi prostě vzdálenostně bližší a nejsou nijak velkou „fabrikovou“ klinikou.
Od začátku jsem věděla, že nechci jezdit do Prahy a to z mnoha důvodů,
přičemž ta vzdálenost byla jedním z těch menších kritérií.
Ty nejdůležitější návštěvy mě, potažmo nás, ještě čekají,
jedna z nich už příští týden, kterou bych pak chtěla rozepsat víc, až budu
vědět, co se bude dít, ale tahle první konzultace, první setkání s lékaři a
prostředím kliniky je taky podstatná věc. Od ní se totiž všechno odvíjí. Musím
říct, že objednaný sme byli docela rychle, volala jsem jim 30. ledna a termín
jsme dostali v podstatě za tři týdny s tím, že kdybych neměla
menstruaci mezi tím, tak je dost možné, že jsme mohli termín dostat i dřív.
Slečna z recepce, co jsem s ní po telefonu mluvila, byla hrozně
sympatická, řekla mi, co máme mít s sebou – v podstatě byly hlavně
důležitý zprávy ze všech vyšetření a případně zákroků, které jsme v tomhle
směru podstoupili a samozřejmě osobní doklady. Všechno mi i vysvětlila, tak
nějak ve zkratce připravila na to, co nás čeká a tak. Fakt byla skvělá a tím
pádem byl tenhle první kontakt, který tvoří i část prvního dojmu, momentem, kdy
sem si řekla, že sme se rozhodli správně. No a jak tedy prví konzultace vypadá?
V den objednání vyplníte poměrně detailní dotazníky,
– dostali jsme dva – kde se krom základních údajů vás a vašeho partnera
vyplňují právě i zákroky, léky a léčby, které jste v rámci plánovaného
početí absolvovali a následně se vypisuje i hodně podrobná osobní i rodinná
anamnéza od krevní skupiny, přes veškeré nemoce, operace až po barvu očí.
Následně si tak nějak všechno ujasníte a upřesníte v přímém kontaktu s vším
ošetřujícím lékařem a případně se doplní nejasnosti. Tak…to je něco, čím si
projde každý, řekla bych. A teď to, jak to probíhalo v našem případě. Mě
byl udělán standardní ultrazvuk, tak jako na Andě vždycky, jak mě, tak i
Martinovi následně odebrali krev na rozbory a základní anamnézu – tady se řeší
jak genetika, tak i různá onemocnění, dispozice, stabilita, kondice a
kontrolují se i pohlavní choroby a tak. Ty rozbory jsou poměrně obsáhlé a asi
hodně záleží na tom, s čím daný pár přichází. Vzhledem k tomu, že u
mě je třeba hlídat mnohem víc věcí, my nakonec brali nějaké dvě ampulky, cca
deci a půl, Martinovi jednu. O tomhle se asi víc rozepíšu později, až do toho
po příští návštěvě nějak víc proniknu.
J
Následně se Martinovi odebíral i vzorek na spermiogram – sice jsme měli jeho
výsledky z loňského roku, které se dělali kvůli mojí následné
laparoskopii, ale samozřejmě je pro potřeby kliniky lepší mít aktuální
výsledky, se kterými mohou pracovat.
No a to bylo všechno. Musím říct, že jak přístup
veškerého personálu, tak i prostředí samo o sobě bylo hrozně fajn, příjemný,
vůbec ne tak nějak blbě sterilně nemocniční. Můj osobní lékař byl od začátku
hroznej sympaťák, se kterým jsme během vyšetření i vtipkovali na účet mých
anomálií, o kterých už jsem vám psala, a tak nějak byl hrozně milej a
vstřícnej. Sám říkal, že právě vzhledem k tomu všemu, co moji diagnózu
doprovází, budou všechno konzultovat právě i s pražským Pronatalem,
konkrétně s lékařkou, která jim všem údajně šéfuje a tak nějak obecně má
spoustu zkušeností. Pokud totiž dojde k odběru vajíček, což nás časem
reálně skutečně čeká, bude třeba provést odběr přes břicho, nikoli „spodem“
právě kvůli těm odchylkám, na což jsou údajně v Praze lépe vybaveni a tak
nějak lépe, i personálně, zařízeni. Takže se přeci jen té Praze úplně nevyhnu,
ale určitě bude všechno na domluvě a pokud to nebude nezbytně nutné, chtěla
bych co nejvíce zákroků a postupů absolvovat právě tady v Budějovicích.
Ale to už je věc dní a měsíců budoucích a pochopitelně si vždycky nechám
poradit, protože v tamní lékaře a jejich schopnosti vrážím veškerou svou
důvěru.
Komentáře
Okomentovat