Kchrat je zatím moje největší dílo //5 otázek pro Marii Domskou//

Marie Domská se narodila v Hulíně. V současnosti žije v Černé Hoře nedaleko Brna. Jejím velkým koníčkem jsou fantasy novely, ale občas se v mysli vylíhne i nějaká ta sci-fi povídka. První, s názvem Noe, úspěšně prošla soutěží Ikaros a byla zveřejněna v časopise Ikarie (dnešní XB-1). Další s názvem Ujasnit si hranice získala 3. místo v soutěži Daidalos 2018. Její novela Kchrat vyhrála v Ceně Karla Čapka a byla vydána v Mlokovi 2019, což považuje za největší úspěch. Vítězství v Ceně Karla Čapka zopakovala v roce 2021 s povídkou Voják nepláče. V roce 2020 skončila čtvrtá v soutěži Vidoucí s povídkou Divadlo. Na Divadlo navázala povídkou Noc díkuvzdání, se kterou skončila pátá v soutěži Vidoucí 2021. V roce 2022 pak opětovně vyhrála Vidoucí se sci-fi Podle protokolu. Nedávno jí kromě povídky v antologii Na NeVěčné časy vyšel i první román z její epické série Kchrat s názvem Nejasné hranice. No a právě jemu je věnován dnešní rozhovor.

1. Loni jsi na českém knižním trhu docela zazářila svým románem Sivá krev. Čekala jsi takový úspěch a pozitivní ohlasy?

Já jsem v pozitivní ohlasy spíš doufala, než že bych je čekala. Sivou krev mám ráda tím, jak je vystavěná, tím prolínáním minulé a přítomné linky a střídání ich a er formy. Ale na druhou stranu jsem věděla, že hodně čtenářů mě zná díky mému sci-fi Kchrat, a to je úplně jiný styl psaní. Takže jsem se bála, že se od čtenářů dočkám i projevům určité míry zklamání. A místo v long listu Magnesie Litery, tak to bylo opravdu obrovské překvapení. Já jsem ani Magnesii nesledovala, protože jsem si říkala, že tam se můžu dostat tak za pět let, až toho vydám víc a budu zkušenější autorka.

2. Kromě Sivé krve jsi napsala i povídku do sborníku Na NeVěčné časy, která vyšla u nakladatelství Canc. Jak se stalo, že ses dostala právě sem?

To je celkem vtipný příběh, protože já se s Rosanou Zvelebilovou – hlavní osobnostní Cancu znám osobně. Seznámily jsme se na křtu jejího debutu Bendy. Tehdy jsem jejímu stylu psaní a černohumornému světu Poddrna úplně propadla. No a časem mi napsala: hele, chystám sborník, nechceš mi tam něco poslat, klidně Kchrata. A já na to: no proč ne. Máš tam nějaké téma toho sborníku? A ona, že něco se sexem. To mě trochu zarazilo, protože do té doby jsem měla jen jednu povídku, kde se něco takového vyskytuje a to byla Noc díkuvzdání. A ona, že to nevadí, ať to pošlu Rině, která to organizuje (a má ve sborníku také svou povídku). Tak jsem to poslala a ona, že je to hezké, ale že potřebují žánr magický realismus. A já si v tu chvíli řekla, že to asi není pro mě, tohle já přece nepíšu. Celou noc jsem nad tím přemýšlela, ale nic mě nenapadalo, až jsem se ráno rozhodla, že Rosaně napíšu, že bohužel to pro mě není. A v ten moment mě napadl příběh, který jsem ještě ten den napsala a druhý den trochu doladila a Wyren byl na světě.

3. Hodláš s Cancem na nějakých dalších sbornících a projektech spolupracovat i dál?

Pokusím se o to, chtěla bych, ale téma dalšího sborníku je opět mimo moje tvůrčí pole, takže se obávám, že to tentokrát moc nevyjde.

4. Tohle mě vlastně přivádí i k další otázce? Canc je na trhu poměrně novým a malým nakladatelstvím, Host je zas docela zajetou značkou, která už za sebou má nějakou čtenářskou základnu a takové obecnější a asi i širší čtenářské povědomí o jejich produkci. Vidíš v práci obou nakladatelství nějaký rozdíl? A nemyslím jen práci s tebou jako autorem, ale i tak nějak obecně.

Tak Host už je zkušený, tam vše probíhá jako na drátkách a většina věcí je mi trochu utajena, probíhá mimo moje zorné pole. Vždy mi jen přijde e-mail ohledně redakčních úprav, pak obálky, pak anotace, korektury apod. Kdežto Rosaně můžu do jisté míry tak trochu koukat pod ruce. Ona je svým autorům asi víc otevřená a ochotná k diskuzi. To neznamená, že bych u Hostu nemohla o čemkoli diskutovat, to samozřejmě můžu a zatím mi vždy ve všem vyšli vstříc, ale ten odstup je tam trochu znát. Je to víc pracovní vztah.

5. U Nakladatelství Host momentálně vyšel první díl poměrně obsáhlé série Kchrat, na které už dlouho pracuješ, co nám o ní povíš?

Kchrat je zatím moje největší dílo, na kterém pracuju už od roku 2018. A pravděpodobně u něj ještě pár let zůstanu. Momentálně má šest románů hlavní dějové linky a dvě samostatné novely, které jsou stranou. Je to román, jehož kapitoly se ve většině případů tváří jako povídky – tedy mají pointu. Každá kapitola má svého hlavního hrdinu, který z perspektivy celého děje může být vedlejší, takže se tam střídá pohled mnoha postav. Také se v knize střídají dvě časová období. Jedním je současnost, která se odvíjí chronologicky. Tu protínají události z minulosti a dokreslují tak pozadí příběhu. Je to taková mozaika.