Pobyt ve tmě je pro každého velmi osobní a specifický zážitek //5 otázek pro Hanu Halku Doubravovou//

Hana Halka Doubravová vystudovala Střední zemědělskou školu obor mechanizátor zemědělských strojů, což bylo na hony vzdálené tomu, co toužila dělat. V dětství, i v dospělosti, hodně sportovala. Hrála závodně stolní tenis, závodně běhala, hrála squash, jezdila na kole. Byla a stále je také velkou milovnicí zvířat. Krátce po maturitě se jí narodil syn Jan a dva roky na to syn Radoslav, takže do své první práce nastoupila až po ukončení mateřské. Během několika let pak vystřídala různá zaměstnání, aby nakonec skončila jako voják z povolání ve Vyškově. Tuto činnost ale po čtrnácti letech opustila a v současné době se věnuje vlastní podnikání a založila vlastní masérské a poradenské studio. No a samozřejmě vždycky ráda psala. V roce 2019 jsem vydala samonákladem básnickou sbírku „Hlas země“ a momentálně chystá k vydání svoji druhou knihou, ve které popisuje svoje pocity, prožitky a důvody k absolvování pobytu ve tmě, kde strávila celých osm dní.

1. V zajetí tmy je vaší osobní zpovědí o pobytu ve tmě. To mi přijde jako strašně zajímavé pro něco takového se rozhodnout. Jak jste dospěla k takovému rozhodnutí?

O pobytech ve tmě jsem poprvé slyšela před mnoha lety. Přišlo mi to fascinující, ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych něco podobného absolvovala. V době, kdy jsem začala s touto myšlenkou koketovat, jsem měla dvě malé děti a představa, že bych je na osm dnů opustila a nevěděla, co se s nimi děje, byla nemyslitelná. V době, kdy jsem se rozhodla pro pobyt ve tmě, byli už kluci dospělí, a tak jsem spíše řešila svou závislost na ostatních. Pobyt ve tmě je v podstatě malá smrt. Odejdete z tohoto světa a osm dnů nevíte, co se děje a zda bude po vašem návratu vše takové, jako bylo.

2. U pobytu ve tmě bych na chvilku ještě ráda zůstala. Sama takovou zkušenost nemám a musím říct, že jsem se s tímhle “zážitkem” nikde nesetkala. Co všechno to může člověku přinést? Přijde mi to spíš děsivé a nejsem si jistá, jestli by to na mě mělo tak očistný účinek, jaký se od takové věci očekává.

Domnívám se, že pobyt ve tmě je pro každého velmi osobní a specifický zážitek. Nedá se úplně přesně říct, co komu přinese, ale rozhodně je velmi očistný návrat ze tmy. Co by měl pobyt ve tmě přinést všem, je prožitek ztráty času. Ne však u víkendových pobytů. To je příliš krátká doba. Naše šišinka se ve tmě aktivuje, ale chvilku to trvá. Zhruba kolem třetího dne dojde k vypnutí vnímání času. Od té chvíle již nedokážete přesně určit, zda je den, či noc, jak dlouho jste spali, anebo jak dlouho něco děláte. Je lepší od toho nic neočekávat a neplánovat, nechat se raději překvapit.

3. Když se zamyslím nad celým tím tématem, tak mě napadá, jestli jste už od počátku věděla, že o pobytu ve tmě, pocitech, které tam člověk prožívá, vůbec rozhodnutí se do něčeho takového pustit a o tom celkovém prožitku budete chtít psát nebo to přišlo až později?

První den jsem se rozhodla, že nechci s nikým komunikovat. Přišel však okamžik, kdy jsem se potřebovala někomu svěřit, a proto jsem z tašky vytáhla blok a začala psát. Nejprve jen pár rýmů, protože jsem vůbec netušila, zda je možné ve tmě psát. Po pár dnech mě napadlo, že by bylo dobré psát si, co se ve tmě děje. Náš mozek má totiž tendence upravovat a zkreslovat naše vnímání a zážitky tak, aby zapadaly do kontextu našeho života.

4. Ta knížka je v mnohém opravdu hodně osobní a otevřená, dovolím si říct až intimní. Bylo pro vás náročné všechny ty pocity přenést na papír a rozhodnout se je takto veřejně sdílet?

Během psaní přišla myšlenka, že by měl deník vyjít jako kniha, která by mohla pomoci ostatním na jejich cestě hledání sama sebe. Aby byl deník kompletní, bylo nutné se vrátit ve vzpomínkách na začátek a k prvním dnům pobytu a pak už jsem psala každý den. Domnívám se, že k autenticitě deníku patří i ta intimita a otevřenost. Nebylo by pro mě pravdivé, kdybych tvrdila, že bylo vše skvělé, jednoduché a očistné.

5. Dá se tahle vaše knížka brát třeba i jako doporučený takovou věc vyzkoušet? Máte třeba nějakou radu nebo doporučení pro ty, kteří se pro pobyt ve tmě rozhodují a třeba nenachází odvahu?

Určitě bych pobyt ve tmě doporučila. Zda je určen pro všechny? Určitě ne. Ale vše má svůj čas a já říkám:„Nikdy neříkej nikdy“! Můj muž vždy tvrdil, že jít do tmy je šílené a že by do ní nikdy nešel. Před téměř dvěma lety absolvoval svůj vlastní pobyt ve tmě. Byla to odezva na události, jež se v jeho životě odehrály. Lékaři mu zjistili tumor a metastázy a on byl najednou konfrontován se svým strachem a svou smrtelností. Potřeboval si vyřešit některé otázky a vztahy, což se mu částečně podařilo. Rozhodně už po pobytu ve tmě nebyl tím stejným člověkem, který do ní odešel.

Mé obecné doporučení je, že se vyplatí naučit se meditovat a uklidnit svou mysl, protože ta bude po celý pobyt vaším jediným společníkem. Je dobré vzít si s sebou nějaký malý hudební nástroj, například bubínek. Nejdůležitější je však být otevřený všemu, co přijde a nebát se, protože všechno jednou pomine. Hlavní rada ale je:„ vyberte si pro svůj pobyt místo, které vás osloví a zajistí vám péči, kterou potřebujete.