1. Dnešní rozhovor bych ráda aspoň z části věnovala vaší nejnovější knížce Souhvězdí slona, ale protože to není vaše první knížka, je třeba se vrátit trošku zpátky. Na literárním trhu jste se objevil románem Vykořenění, který vyšel u Pointy. Je to velmi dramatický a napínavý příběh s mnoha tématy. Co byste nám o něm řekl?
Je to dystopický příběh o světě, ve kterém jsou nálady ve společnosti vyhrocenější a ve kterém se hledají nepřátelé a viníci našich nezdarů. Zároveň je to však i příběh o hledání tradic, tradičního pojetí světa, kořenů, ztraceného domova. Hlavní hrdinka Julie se vydává z Německa do Sudet, aby tam hledala své válkou zpřetrhané kořeny, a také hledala odpovědi na otázky o své budoucnosti, které jí nedají spát. Učitel Tomáš do příhraničí utekl hledat klid a skrýt se před životem homosexuálního muže, před životem, který z mnoha důvodů nebyl schopen žít. A polský kněz působící v dlouhou dobu prázdném kostele na české straně hranic se rozhodl, že ve městě začne bojovat proti myšlenkám a praktikám, které odporují Bohu. Tito tři lidé se na stránkách knihy setkají a začne se odehrávat napínavý příběh, který otevírá otázky naší tolerance vůči LGBT+ minoritě, otázky našeho vyrovnání se s česko-německou minulostí a odsunem Němců, a také problematiku chudoby v jednom zapadlém regionu naší země. V době, kdy v zemích okolo nás dochází k vraždám homosexuálů, kdy politici využívají nenávist vůči LGBT+ minoritě pro své politické cíle, v tomto světě je můj příběh určitým upozorněním na to, že bychom si měli svých práv vážit a neměli bychom se nechat ukonejšit současným stavem. Nic totiž není vybojované navěky a o svá práva můžeme kdykoli přijít. Příklad sexuálních menšin je pouze jedním z mnoha. Jak jsme viděli v Polsku co se týče práva na potrat, jsou i jiné oblasti, kde bychom brali práva jako vybojované, a nemohli bychom být dál od pravdy. Aby však čtenáři neměli dojem, že v knize není žádná naděje, žádné světlo. Je. V každém příběhu musí být světlo, moje kniha není výjimkou. Tím světlem je v tomto případě samozřejmě láska, která nám pomáhá bojovat se sebevětšími problémy.
2. Já sama se věnuju propagaci pointových knížek, abych autorům zkusila nějak pomoct v naplnění jejich snu o vlastní knížce, takže společně řešíme spoustu věcí. Jak jste vy osobně spokojený s tímhle nakladatelstvím a jeho prací na vašem románu?
Se spoluprací jsem byl spokojený. Vybral jsem si kolegy, se kterými se mi velmi dobře spolupracovalo. Podpora ze strany nakladatelství byla naprosto bezproblémová, komunikace férová a vše probíhalo podle prvotní dohody. Je to určitě zajímavá zkušenost, která dá člověku mnoho volnosti, na druhé straně je za vydáním a crowdfundingovou kampaní obrovské množství času a práce, bez toho kniha jednoduše nevyjde. Jakmile se to však podaří, člověk najednou zjistí, kolik skvělých a podporujících lidí okolo sebe má. A zároveň je to velmi dobrá cesta, jak na začátku své spisovatelské kariéry dát všem svým známým vědět, že jsem spisovatel a chci, aby četli to, co jsem napsal.
3. Souhvězdí slona vyšlo u nakladatelství Knihy Togga. Jak došlo ke změně nakladatele?
Pointa vydává knihy většinově financované crowdfundingem. To má samozřejmě své výhody a nevýhody, jak už jsem zmínil. Já jsem znovu stejnou cestou jít nechtěl. Jednou mi rodina a obrovské množství přátel, známých i cizích lidí dalo důvěru a financovali mi můj sen, napodruhé jsem chtěl knihu vydat sám. Proto jsem oslovil různá nakladatelství, až jsme se nakonec dohodli s nakladatelstvím Togga. Ze spolupráce jsem upřímně nadšený a toto malé nakladatelství mohu všem jen a pouze doporučit.
4. Když vezmu v potaz obě nakladatelství a tématickou různost vašich knih, tak mě napadá, jestli máte pro začínající autory nějakou radu, jak svůj text nabídnout nakladateli, na co si dát pozor…
Podle mě je vše trošku o štěstí, kontaktech, a šikovnosti každého jednotlivce. Mám velmi omezenou zkušenost, takže bych nerad někomu dával rady a generalizoval. Předně je důležité vytrvat, zkoušet oslovovat a připomínat se, nevzdávat to, volat, psát, připomínat se. Nakladatelství jsou v dnešní době pod obrovským tlakem, stejně jako v minulosti. Už před nástupem umělé inteligence byly zavaleny obrovským množstvím textů, a najednou tady budou přibývat lidé, kteří budou chrlit jeden text za druhým, jelikož jim v tom pomůže umělá inteligence. Nakladatelé se s tím budou muset naučit pracovat, hledat v té záplavě často uměle generovaných textů ty, které mají opravdový potenciál. Pak je samozřejmě důležité, o čem člověk píše. V tak obrovské konkurenci není jednoduché radit. Snad jen psát opravdu o tom, o čem člověk psát chce, a nenechat se někam tlačit okolím. Pokud bude člověk psát texty, které ho opravdu pálí, tak může být pro nakladatele zajímavý. V konečném důsledku jde při čtení poznat, zda člověk píše upřímně, ze srdce. To je to, co je důležité. Minimálně já jsem o tom přesvědčený. Neměli bychom také zapomínat na nakladatele a rizika spojená se začínajícími autory. Pokud člověk vydá svou první knihu, čtenáři se o ní a o autorovi musí dozvědět. Marketing je nesmírně důležitý, pomáhá prodejům knihy a minimalizaci rizika. Stojí však také nemalé finanční prostředky. Pokud se tak autor s nakladatelem dohodne, že také on bude dělat co nejvíce pro marketing, i to může pomoci úspěšné spolupráci a podepsané smlouvě.Další věc, která mě k otázce napadá, je kvalita samotného textu. Přestože v nakladatelstvích pracují na redakčních úpravách a korekturách, přístup různých nakladatelství k rukopisům a jejich kvalitě je velmi různý. Pokud tak člověk chce zvýšit šanci na úspěch, měl by si dát záležet na tom, aby svým textem zaujal a minimálně ukázku svého stylu měl co nejlepší. Spoléhat na následné úpravy se ne vždy musí vyplatit. V době, kdy jsou nakladatelství pod obrovským tlakem, může rozhodnout drobnost. A závěrem mě napadá snad jen – často je náš úspěch v životě závislý na štěstí a lidech, které známe. Pokud znáte někoho, kdo by váš text mohl dát na ten správný stůl, nebojte se ozvat. Líná huba...
5. Souhvězdí slona je už nějakou dobu na pultech knihkupectví. Máte už nějaké ohlasy od čtenářů?
Mám. A jsou veskrze pozitivní. Ale je jasné, že čím více lidí knihu přečte, tím více různorodých ohlasů bude. Počítám s tím a na ohlasy se těším. Věřím, že po křtu a autorských čteních, které jsem na letošní podzim naplánoval, jich bude ještě více. A mimo čtenářské recenze mám také obrovskou radost z minirecenze, která vyšla v nedávném čísle A2. Když jsem ji dočetl, skákal jsem dva metry vysoko. Je to obrovské zadostiučinění a s každou další čtenářskou i odbornou recenzí roste moje chuť začít psát nový příběh. Pomalu sbírám materiál, myšlenky, vytvářím si v hlavě dějové linky, a jakmile trochu opadne pracovní nasazení v mém zaměstnání a také šrumec aktivit spojených s vydáním knihy, pustím se znovu do psaní. Teď ještě nějakou chvíli budu žít se slonem, budu si užívat ten pocit, že to vyšlo, budu ho s lidmi sdílet, a potom se pustím do popisování nového světa, který lidem představím.
Komentáře
Okomentovat