Před lety jsem se namlouvání knih bál //5 otázek pro Martina Sobotku//

Martin Sobotka je výborným českým hercem a dabérem, který určitě nikomu z vás není neznámý. Zkušenosti nabral už v dětství právě v rámci dabingu, které ho přivedly ke studiím na Státní konzervatoři v Praze, kde v roce 1991 absolvoval hudebně-dramatický obor. Znát ho můžete z mnoha filmů, pohádek nebo i divadelních představení. No a momentálně má za sebou svojí premiéru jako předčítač. Svůj hlas totiž propůjčil knize Letargie, skvělé české detektivce z pera Antonína Mazáče, se kterým si, mimochodem, můžete na YT pustit rozhovor. A právě o téhle jeho zkušenosti jsme si povídali v dnešním rozhovoru, který máte možnost si teď přečíst. Čímž tedy moc děkuju nejen jemu, ale i vydavatelství Kanopa, které mi umožnilo tohle pro vás uskutečnit. 

1. Když jsem se připravovala dnešní rozhovor, tak jsem nikde nenašla, že byste za sebou už nějaké načítání audioknih měl. Hledala jsem špatně nebo je to první zkušenost?

Je to pravda, je to moje první zkušenost. Před několika lety jsem se toho bál, pak prostě ty příležitosti už nepřicházely a teď, nějak, tomu nastal správný čas a...ano je to moje prvotina.

2. Letargie je výborná knížka, pokud můžu říct. Oslovila vás?

Letargie pana Mazáče se mi opravdu líbila. Četl jsem jí prakticky dvakrát, ne jenom kvůli tomu, že se mi líbila, ale samozřejmě i kvůli technickým věcem a opravdu jsem byl nadšený. Je to ryze česká hezká detektivka, která je napínavá, čtivá a doufám že bude i poslouchatelná.

3. Martine, jak to děláte? Dá se od té knížky nějak odprostit a vzít to jako běžnou práci a nebo jste do toho vždycky nějak zainteresovaný a tolik vás to pohltí. Umíte si udržet nějaký odstup od té práce?

Neumím si obdržet udržet odstup od práce. Zjistil jsem, že je to nesmírně...teď se používá pojem disciplína, takže ano, je to nesmírně těžká disciplína. Pokud člověk s tím nemá zkušenosti, to znamená že nedrtí jednu knihu měsíčně. Vždycky v tom mám trochu sebe, vždycky mě to hodně oslovuje, vždycky to hodně prociťuji, hodně o tom přemýšlím. Ale to je spíš záležitost mojí povahy, já už jsem takovej...možná bych řekl komplikovaný. Pro někoho je to pozitivní, pro někoho je to zbytečně moc, ale já prostě nikdy nedokážu jenom tak číst nebo jenom dabovat nebo jenom hrát. Vždycky tomu dávám maximum co umím.

4. A když tomu dáváte maximum, tak předpokládám, že i ta příprava je pro vás důležitá. Jak to vypadá, ta vaše příprava, když se chystáte načítat?

Jak říkám, vzhledem k tomu, že je Letargie moje prvotina, tak jsem to vzal hodně z gruntu. Takže nejdřív jsem četl knihu celou jenom tak, jako obyčejný čtenář. Potom sem jí četl technicky, to znamená s propisku a fixkou a teď ještě vždycky před frekvencí, když jdeme načítat audio, tak vždycky si to ještě pročítám, kontroluji poznámky, zjišťuju kde jsou hnusoty a pak to stejně pokazím. 🙂

5. Když jste se teda do načítání Letargie pustil a věnoval tomu tolik času a energie, předpokládám, že máte kladný vztah ke knihám. Máte nějakou oblíbenou, jakože úplně oblíbenou oblíbenou,  kterou byste si přál namluvit? Takovou tu top?

Tak na otázku pokud mám nějakou oblíbenou knihu...na to je těžká odpověď, ale pokud bych měl odpovědět na otázku, jestli bych měl chuť namluvit nějakou knihu, tak...jenom takzvaně z první dobrý...tak by to byl Poslední den stvoření od Wolfganga Jeschkeho.