Nikdy nekončící boj dobra se zlem

Když mne oslovil Tomáš Lukeštík s tím, jestli bych mu nechtěla pomoct s kampaní na Pointě, kde by rád vydal svoji knížku Krvavá smlouva, poměrně důkladně a jsem to zvažovala. Podle anotace mi tenhle román totiž přišel jako parafráze na Harryho Pottera a měla jsem tím pádem jisté obavy z toho, jak moc zajímavá, originální a nápaditá ta knížka bude. Nicméně svým stylem psaní, způsobem vyprávění i koncepcí příběhu mě autor přesvědčil o tom, že se do spolupráce chci zapojit a zkusit mu, alespoň trošku pomoct v tom, splnit si sen. Jasně, nějakou inspiraci touhle profláknutou a pravděpodobně i jednou z nejznámějších fantasy sérií na světě, tu upřít nemůžeme, nicméně je taky třeba si uvědomit, že spousta věcí už prostě byla vymyšlena, témata i motivy se opakují a je tím pádem jen na samotném autorovi, jak se ten svůj příběh rozhodne vyprávět, jaké vlastnosti postavám vtiskne a s jakou zápletkou si bude hrát. V literatuře je totiž úplně stejný jako v muzice. Pořád pracujete s těmi stejnými notami a akordy, pořád hrajete na ty stejné hudební nástroje, jen záleží na tom jak si hudbu poskládáte, v jakém rytmu daný song rozehrajete a co budete chtít daným textem říct.

Tomáš Lukeštík nás ve svém románu o mladém čaroději zavádí do velmi funkčního a dobře poskládaného fantasy světa - tohle je, prosím vás, ohromně důležitý, protože jakmile fantasy svět nefunguje, případně je postaven na principu "tohle funguje, protože to tak prostě je", i když ta pravidla vůbec nedávají smysl a třeba se vzájemně i vylučují, těžko se mu věří a tím hůř se do knížky začteme. Minimálně já to tak mám a svět jako takový je pro mě v rámci fantasy nebo i sci-fi literatury vždycky tím základním stavebním kamenem. Tomuhle se, naštěstí, autor vyhnul a tím víc se pro mě stal jeho svět reálnějším, zajímavějším a příběh sám o sobě zábavnějším. Což je, myslím, alespoň půlka úspěchu, ať už čtete cokoli.

Já jsem naťukla, že hlavním představitelem tohohle románu je mladý čaroděj, který má tak nějak dost starostí sám se sebou. Ostatně jako každej člověk ať už má nějaké superschopnosti nebo ne. Každý máme svoje trable, věci, které nás trápí, lidi, co nám ztrpčují život, problémy, které musíme řešit. No a co si budem, tak ani úkol, který má, řekněme tak nějak nechtíc na hrbu, mu život tak úplně neusnadní. Tenhle svět totiž svým terorem tak trochu, no dobře trochu víc, tyranizuje jistý černokněžník, který má s celým světem svoje vlastní plány a nebojí se překračovat hranice. Tenhle chlap si jde tvrdě za svým, neohlíží se napravo nalevo a mladému čaroději se spíš potutelně vysmívá, protože v něm rozhodně nevidí nějaké zásadní nebezpečí. Je to asi stejný, jako když vás obtěžuje komár, kterýho se chystáte v brzku zaplácnout a dohromady pro vás jeho život a bzíkání nic moc neznamená. Nicméně ani komáři by se neměli podceňovat. I on vás totiž může dost nepříjemně poštípat.

Co je třeba říct, když už jsem zmínila tu inspiraci Potterem, je to, že náš hrdina Thadeus není tak nějak schovnaý v bezpečí, nečeká na vhodnou příležitost, není, jak pravil jeden velký čaroděj "chován jako vepř na porážku", ale aktivně něco dělá. Tady totiž nejde o to, že "počkáme až si nás zlo najde a bude nás chtít zabít", ale o to vydat se na cestu a najít ho sám, na vlastní pěst. Jasně, i Thadeus na své cestě naráží na ty, kteří mu fandí, kteří se mu pokusí pomoct nebo mu alespoň nějakou dobu dělat společnost, takže poznáváme i další postavy tohohle světa a jejich osud, ale reálně je v tom chlapec tak nějak sám. Navíc díky jeho putování krásně poznáváme i magický svět, který je mu domovem, jeho nejrůznější podoby a proměny, prostředí a podnebí...a s tím i jisté zákonitosti. 

Tomáš Lukeštík vytvořil poměrně komplexní a jak už jsem psala funkční magický svět, kterým nás provází poměrně sympatický hlavní hrdina a pár dalších bytostí a potvůrek, nechybí ani pocivě vykreslený záporák, nějaká ta dramatičnost a především adekvátní dávka napětí, čar a kouzel. Krvavá smlouva může jakožto název působit až příliš brutálně, ale když se následně začtete, tak zjistíte, že na tom všem vlastně něco je. Asi to není knížka vyloženě pro děti, spíš tak pro teen a starší, ale ti v ní najdou všechno, co by si od fajn fantasy románu mohli přát a co od takového příběhu tak nějak očekávají. Za mě to bylo moc prima a v aktuálně dost náročném období takový pohodový čtení, který mi udělalo na pár hodin velkou radost a tak nějak jsem si u něj odpočala od životního marastu. Což je, myslím, moc fajn věc, tak by to mělo být.