Takže kromě skvělýho veletrhu, kterej sem si fakt hrozně moc užila a ze kterýho vás brzy čekají další články a několik čtvrtků i bonusové epizody podcastu, jsem si vyrazila i do divadla. Tentokrát celkem výjimečně do Prahy a musím říct, že to bylo jedno asi nejlepší představení jaký sem zatím letos viděla. Jasně, nebylo jich moc, takže ta konkurence dohromady není nijak velká, ale i tak. No a jak už ste si z názvu dnešního článku mohli povšimnout, byla jsem na divadelní inscenaci Tracyho tygr, což je knížka, kterou jsem si zamilovala už na základce. A mimochodem, má i výborné audioknižní zpracování, který by se teď mohlo hodit vytíženým maturantům jako další splnění četby.
A teď k tomu představení, protože od toho tu dneska jsme. Alespoň doufám, teda. Inscenace se ujalo malé, komorní a takové hodně rodinné Divadlo Procity, které najdete v Praze na Vinohradek, kousek od Náměstí Jiřího z Poděbrad. /plně si nevybavuju, že bych se v těhle místech někdy pohybovala a musím říct, že mi tam bylo moc příjemně a milo. A to i v divadle samotném, které je prostorově opravdu malé a velmi komorní, dohromady je tu jen pár míst. O to ví přívětivě a právě domácky na mě celý prostor působit a i hercům jako takovým byl člověk blíž, což je vždycky příjemný. Zvlášť v případě takovéhleho představení, které je vlastně velmi intimní a emočně otevřené.
rekapitulaci. Jde o krátkou a velmi lyricky pojatou novelu z pera Williama Saroyana, o kterém jsem mimochodem mluvila v posledním knižním videu v návaznosti na jinou jeho knihu, kterou jsem četla. Tracy, hlavní protagonista celého příběhu má několik velkých životních snů. Přeje si pracovat jako ochutnávač kávy, získat si srdce slečny, kterou má rád, vést pohodový a láskou naplněný život. Vlastně toho nechce tak moc, tohle si přejeme asi nějak všichni, ne? No, ale ne každý z nás má tygra. Zvlášť tygra, který vypadá jako velký černý panter. Přijde vám to podivný? Je. Možná. Ale takový už je život našeho Tracyho. Oni ani tygři nejsou pro každého. A na tom to celé vlastně stojí a padá.
Musím říct, že jsem byla hrozně překvapená celkovým pojetí, vizuálním vykreslením všech těch metafor a náznaků, které v knížka Saroyan čtenářům popisuje a celkové atmosféry, kterou je celá knížka prostoupena a na divadle se dá dost těžko zreprodukovat. Respektive, ono to jde, ale musí se to umět, člověk musí mít celou tuhle knížku opravdu nacítěnou, herci nutně potřebují prožít s protagonisty to dobré i to špatné a zahrát i to, co se nedá zakomponovat do dialogů. A tohle všechno se, naštěstí, ansáblu Divadla Procity podařilo naprosto na výbornou. Půlku představení se mi chtělo brečet, půlku smát, občas jsem měla tisíc chutí skočit na pomyslné pódium a Tracyho obejmout nebo mu jeho situaci s tygrem usnadnit...jo, to chtění a zapojení se bylo dost nutkavý a těžko se mu odolávalo.
Stejně jako knížka samotná bylo i tohle představení hrozně moc nabitý emocema a pro ty, kdo tenhle příběh neznají určitě i spoustou překvapivých momentů, kdy vlastně začínáte pochybovat o tom, co vidíte, co je vám vyprávěno, jestli můžete věřit jednotlivým postavám a tomu, co vám říkají...i já sama jsem zjistila, že si pár pasáží nevybavuju a díky tomu se mi celé představení zas posunulo o kousek výš. Jo, ten finální aplaus a skandování si všichni bezezbytku zasloužili. Bylo to skvělý skvělý skvělý! Lepších slov fakt nemám.
Komentáře
Okomentovat