Tihle dva se, logicky, potkají. Primárně tedy pracovně, ale postupem času se začnou potkávat i mimo tenhle pracovní vztah, což vede k jednomu jedinému. K lásce - z její strany - a k touze zas ošustit nějakou novou kost - z jeho strany. Nicméně i tenhle postoj se začne tak trochu měnit a celý příběh tak začíná nabírat úplně jiný směr. No a je nám všem určitě jasný, že pak to teprv začne bejt zajímavý. V tuhle chvíli nastává fakt horská dráha emocí, situací, lásky, vzteku, komplikací, sebezapření...no mazec, co vám budu nalhávat. Navíc, Oliver je v ledasčems dost zkušenější a otevřenější, řekněme, něž Tamara, která si doposud žila víc ve světě knih, než v tom reálném, což způsobuje její lehkou naivitu a zkreslenost života, čímž se věci taky celkem komplikují.
Michaela Kováčová rozhodně nezapře svoji zálibu v romantických příbězích a tak je jasné, že sama v jistou chvíli pocítila chuť nějaký takový napsat. A musím říct, že se jí to docela povedlo, což píše ta, která si na podobnou fakt moc nepotrpí. Jako jo, svět knížek je mi extrémně blízký a tvoří velkou část mýho života, ale rozhodně v něm nejsem tak zahrabaná jako hlavní hrdinka a moc ráda si žiju i mimo knížky. A jako jo, na tu romantiku a lovískování si taky moc nepotrpím, respektive mám v tom svoje jasně daný mantinely, no. Nicméně i tak mi tenhle román přišel moc prima a to hned z několika důvodů.
Čas na lásku je milým, čtivým příběhem o mladý holce, která svým způsobem začne zažívat to, o čem do té doby jenom četla a klukovi, který díky ní pozná i jiný svět, než jaký mu byl do té doby vlastní. Zároveň ukazuje, v mého pohledu docela překvapivou, emoční sílu a jakousi zásadovost hlavní, která má svoje vlastní zásady, za kterými si stojí i přes nátlak okolí a poměrně dlouho díky ní odolává i Oliverovým svodům a balícím praktikám. Navíc, jak v ději postupujeme, posouvá se právě i Tamara, která se z mlčenlivé a spíš introvertní holky stává poměrně sebevědomou ženskou, která ví, co chce, co nechce a rozhodně má jasnou představu o tom jaký by měl její partner být.
To stejné platí dohromady i o Oliverovi, který se po jejím boku tak mnohému naučí a dost možná přestane být takovým namachrovaným a sebevědomím suverénem, který nemá problém kdejaký holce vyhrnout sukni a naložit jí, co se do ní vejde. I do vztahu totiž, kromě kvalitního sexu samozřejmě, patří pokora, respekt, tolerance...i ta láska, samozřejmě, bez tý by to nešlo. I tomuhle se holt člověk musí naučit, pokud neměl dostatečně stimulující prostředí, které by mu tyhle důležitosti vštípilo. A takový věci vás holt literatura nenaučí. K tomuhle je fakt třeba život žít, stýkat se s lidmi, poslouchat je, prožít si s nimi to dobré i to špatné... A tak má velkou šanci tahle knížka naučit něco i vás. doma na gauči totiž lásku fakt nepotkáte a ani z těch knížek váš ideální partner nevyskočí a neudělá vám život růžovější a naplněnější.
Tak až si tuhle knížku přečtete, vyražte někam. Už je dávno po covidu, takže koncerty, diskotéky, festivaly, bary a kavárny jsou vám otevřeny a všude tam můžete najít chlapa, který vám změní život. Stačí být jen nakloněny možnostem, umět využít situace a trochu víc se otevřít. Pak se můžou začít dít divy. Minimálně Tamara je toho docela zářným důkazem.
Komentáře
Okomentovat