1. Perspektivy jsou poměrně pestrou a i tématicky bohatou sbírkou povídek. Máme tu různé situace, hrdiny i problémy, které určitě ledaskdo z nás v jistou chvíli musel řešit. Jak vy sama tedy tuhle knížku vnímáte?
Vnímám ji v podstatě přesně tak, jak jste ji popsala – rozmanitou sbírku situací z našich životů. Povídky lze číst samostatně, ale pozorný čtenář v nich může objevit spojitosti. Právě ty drobné nenápadné souvislosti mě baví vymýšlet a zabývat se tím, jak nás mnohdy zdánlivá banalita může významně ovlivnit.Také musím podotknout, že mnohé věci zůstávají nevyřčené. Je to trochu paradox, protože si jasně vybavuji, že nezodpovězené otázky mě často jako čtenáře iritují, ale zároveň jsem si vědoma toho, že právě ony ve mně zůstávají nejhlouběji, hlodají a také dávají jistou svobodu v interpretaci. To, že přečtený text má přesah a vyvolá potřebu přemýšlet, je pro mě zásadní.
2. Spousta těch příběhů je psaných z pohledu dětí, které mají samozřejmě na svět svůj vlastní a velmi specifický pohled. Bylo to pro vás těžší, než psát příběhy z pohledu, řekněme těch dospělých nebo dospívajících hrdinů, kteří už svět vidí trošku jinýma očima?
Sama mám velmi silné vzpomínky na své dětství, které mi pomáhaly tu dětskou perspektivu utvářet. Také hodně těžím z kurzů vývojové a kognitivní psychologie, které jsem absolvovala v rámci studia učitelství. Nejvýraznější a zároveň nejbližší pomocí jsou mi však moje vlastní děti a samozřejmě svět, ve kterém se pohybují se svými vrstevníky. Ráda jim naslouchám a nechávám se od nich poučit. Při vzpomínání na vlastní dospívání zažívám asi to, co každý, když mu Facebook nabídne jeho osobní statusy z doby před několika lety – pocity studu a zahanbení. Někdy si při čtení vlastního deníku (jehož motiv je také přítomen v knize) musím až smát, že jsem něčemu, třeba známkách ve škole, přikládala tak velký význam. Ale zároveň toto období vnímám jako silně formující a nezastupitelné ve fázi budování osobnosti.
3. Jak už jsme řekly, tak v témhle knížce otvíráte poměrně širokou škálu témat a problémů. Jak jste ta témata vybírala? Je v nich třeba nějaký skrytý klíč, červená nit nebo podobná provázanost?
Část témat jsou vlastní zážitky, některé z nich jsou útržky snů (v jednom případě noční můry), ale naprostá většina jsou zkrátka moje představy o tom, jak může určitou situaci vnímat nějakýpředmět nebo součást našeho okolí. Spojovacím prvkem je jedna postava, která se v některé povídce sotva mihne, někde hraje důležitější roli. Je nám představená užvypravěčem prologu. Vypravěči, tedy nositelé oněch perspektiv, jsou cíleně různí –někdy ukotvení, někdy přelétaví, někdy zůstávajíco nejdéle tajemní, někdy se představují hned na začátku.
4. No a komu byste knížku doporučila? Psala jste ji spíš pro dospělé aby se nad některými věcmi více zamysleli nebo právě třeba pro starší děti a dospívající, kteří v nich mohou najít pochopení…
Původně jsem ji psala pro děti a dospívající, ale vyplynula mi z toho nakonec spíše témata pro dospělé. (na knihu pohádek tedy dojde později)Myslím si však, že to nemůžeme úplně oddělit. Věřím, že každý si najde to své bez ohledu na věk. Zkoušela jsem dávat číst některé příběhy i synovi, kterému je 7 let, a i on byl zaujat. Zároveň trochu platí, že hlavní hrdinka dospívá napříč příběhy, což může být i trochu nápomocné při orientaci.
S jistotou se dá však prohlásit aspoň to, že si knihu mohou užít ti, kteří rádi čtou mezi řádky, a ti, kteří dovedou ocenit jazykové hříčky.
5. Perspektivy momentálně kdokoli může podpořit na Pointě v právě probíhající crowfundingové kampani. Máte nějakou představu, co bude až skončí? Plánujete třeba nějaký následný křest a další akce spojené s propagací?
Křest by byl můj splněný sen, zatím jsem ho dosud zažívala jen z pohledu čtenáře. Takže pokud se to podaří, bude to pro mě velký zážitek. Obecně se snažím nechat věci otevřené, nechat si poradit zkušenějšími autory a osobnostmi kolem nakladatelství a možná se tak trochu nechat vést tím, jaké příležitosti se naskytnou.
Komentáře
Okomentovat