Julie Kučerové v tomhle příběhu velmi zajímavě a originálně propojila své dva zájmy, své dvě vášně, řekněme. Nebo to tak minimálně působí. A to sice zájem o současné dějiny a vášeň pro fantasy literaturu, která tady konkrétně přináší i jisté prvky literatury hororové, i když v poměrně soft verzi. Navíc nezapomíná ani na linku romantickou, která, zvlášť v současné době, k fantasy žánru neodmyslitelně patří. A ta, právě tady, v dost temném příběhu odehrávajícím se, alespoň částečně, na tom nejneutěšenějším místě na světě, kraje poměrně zásadní roli. I když...nejde o lásku běžnou, standardní, tak nějak očekávanou a už tolikrát popsanou v jiných románech. Tady se totiž mladá démonka zamiluje do dost brutálního nacisty, muže oddaného Říši, Hitlerovi a především nelítostného zabijáka, který si jde tvrdě za svým a neštítí se absolutně ničeho. Takže teď už vám je určitě jasný o jakém místě se tu bavíme, že?
Musím říct, že právě tenhle vztah byl tím hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla si knížku přečíst a pomoci tak autorce s její propagací, což vlastně činím právě teď. Jasně, tahle kombinace postav nám všem může připadat poměrně bizarní, podivná a na někoho díky tomuhle může celý román působit jako fantasmagorie, která nebude mít ani hlavu ani patu. Pravdou ovšem je, že tu tenhle, dovolím si říct, zrůdný vztah, fantasticky funguje. Navíc díky umístění románu do koncentračního tábora a tím i dost konkrétnímu historickému ukotvení, které lze těžko měnit, přináší i velmi realistický i když dost brutální obraz tehdejší doby, která, paradoxně lásce moc nepřála, i když ji nedokázala v lidech, a nejen v nich, zcela zahubit a potlačit. Což je, myslím si, něco, co si tak úplně neuvědomujeme.
Čtení tohohle příběhu bylo...řekněme zvláštní. Zajímavé, to jistě, poučné v jistém směru taky, přesto velmi zvláštní. Poměrně dost mě překvapilo, že tohle téma, které je tolik čtenářsky oblíbené, čtené, v knihkupectvích žádané a vlastně stále ještě poměrně šokující, nenapadlo zpracovat tímhle způsobem. Možná to bylo z nějaké úcty, možná respektu nebo takového ostychu a s tím spojeného ostychu, který jako lidstvo k holokaustu a jeho době pořád tak nějak pociťujeme. Vlastně můžeme mluvit až o nábožné úctě a nedotknutelnosti, které asi nikdo nechceme, zdánlivě, pohanit, takovým žánrem jako je fantastika. No...ještě je třeba si uvědomit, že i tohle může být cesta, jak tuhle dobu, její protagonisty, události a okolnosti, které vedly k jejímu rozmachu a následnému pádu předcházely.
Nutno dodat, že autorka celý příběh nestaví na nějakých přemrštěných akčních scénách, dramatických okamžicích, nebo explicitním popisu, které by se v rámci žánru/žánrů, daly asi očekávat. Hraje si spíš s psychologií postav, pohrává si s nimi a vlastně i tak nějak s námi, psychicky nás deptá a drásá a očividně si to poměrně dost užívá. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak je možný, že to všechno tak skvěle funguje, proplétá se, hraje na ty správné emoční struny, jejichž vibrování nás doslova nutí číst dál a posouvat se v ději až na jeho konec, který je...řekněme nevyhnutelný.
No a závěrem? Závěrem bych ráda řekla, že se mi asi nejvíc líbila celková morální stránka věci. Ať už se zaměříte na tu romantickou linku, která se tak nějak nehodí mezi umírající a hladovějící nebo právě na stránku lidské krutosti, která jde až za hranice, nebojí se je bez mrknutí oka překračovat a fanaticky, vlastně i tak trochu s láskou k věci, vlastni a vůdci, ubližuje ostatním a ničí v sobě vše, co z nás dělá lidi. Člověk z takovou povahou si ani nic jiného než peklo a věčné utrpení nezaslouží, na tom se, doufám, tak nějak všichni shodneme. Pokud se tedy jistá démonka nerozhodne jinak, neporuší pravidla a nerozehraje úplně jinou historickou hru, jejíž pravidla nezná ani ona sama.
Komentáře
Okomentovat