Podle mě se i dospělí mohou naučit vnímat svět dětskýma očima

George Pattern je pseudonym dalšího začínajícího autorka, jehož tvorbu vám dneska společně představíme. George je především člověkem, který se neobejde bez své rodiny, přírody, literatury, pohybu a hudby. Velký význam má pro něj také vzdělání a seberozvoj, k čemuž mu mj. pomáhá dálkové studium na Univerzitě Palackého, zaměřené na učitelství pro 1. stupeň ZŠ. Zde může prohlubovat své vědomosti a snáze porozumět světu, jenž nás obklopuje (a rovněž námi prostupuje). Nejpodstatnější ovšem je, že mu takovéto bádání umožňuje nahlédnout do světa dětských radostí i starostí, a stát se tak nejen lepším otcem, ale jak sám doufá, také dobrým autorem literatury určené dětem a dospělým. Zkrátka všem, kteří vnímají smyslnost a smysl svými smysly a smýšlí smysluplně s otevřenou myslí.

1. Toby, Justin a tajemství kouzelného lesa je především knížka pro děti, i když věřím, že i dospělí si z ní odnesou to důležité a podstatné. Proč jste se ale rozhodl napsat právě takový příběh?

V úvodu vaší otázky jste to vlastně vystihla. Je fascinující, jak lidská mysl dokáže vnímat zdánlivě stejný svět tolika různými způsoby. Nejinak je tomu i při čtení knih – každý čtenář si z příběhu odnese něco jiného. Právě proto jsem se snažil nabídnout co nejvíce podnětů, aby si v příběhu mohl každý najít to, co právě hledá nebo potřebuje.

 2. Já jsem v úvodním medailonku o knížce něco málo nastínila, víc pak prozrazuji našim čtenářům v recenzi, ale zajímalo by mě, jak vy sám tenhle příběh vnímáte. Je to spíš pohádka pro malé děti, fantasy, dobrodružný příběh pro starší čtenáře...? Když bych se podívala na tématické rozdělení regálů, kde byste svoji knížku viděl nejraději?

Chápu, že příběh může působit trochu různorodě, ale mým cílem bylo vytvořit především pohádku, která dětem nabídne vše, co mají rády. Také proto jsem při psaní čerpal i ze svého dětství. Jako kluk jsem miloval dobrodružství, ve kterém se může naplno projevit ta pravá dětská zvídavost a touha po objevování. Nutno podotknout, že neméně důležité jsou rovněž emotivní zážitky a životní rozhodnutí, které bytost na jejich cestách mění. Z pohádky jsem si zase vypůjčil prvky magie, vítězství dobra nad zlem a pohádkové bytosti. A i když jsem měl stále na mysli, že je kniha určená dětem, usiloval jsem o to, aby měl můj příběh hloubku a oslovil i starší čtenáře. Podle mě se i dospělí mohou „nakazit“ pozitivním myšlením a naučit se vnímat svět dětskýma očima.

3. Toby, Justil a tajemství kouzelného lesa je především, minimálně jak já to vnímám, příběhem o přátelství, o touze vytrvat, o vzájemné podpoře. To je i jeho poselství, řekla bych. Máte pocit, že taková přátelství lze i v dnešní době vytvořit a udržet? Myslím tím z dlouhodobého hlediska, kdy více vládnou sociální sítě, online hry a moderní vymoženosti obecně, které dětem tak trochu brání v přímém kontaktu a interakci? Minimálně je hodně ovlivňuje a tak nějak uzavírá?

Tohle je velmi důležité téma, vhodné spíše pro odborníky z řad psychologů či sociologů. Přesto, můj čistě osobní názor je, že přátelství bývá mocnější než sociální sítě a digitální technologie. Utváří se totiž již v období předškolního a mladšího školního věku, kdy jsou děti (alespoň doufám) oproštěny od těchto vymožeností. Pokud bychom se pustili do polemizování o negativním vlivu moderních technologií, určitě bych vynechal jakoukoli mezigenerační diferenciaci (děti/dospělí) a rovnou bych přešel k verdiktu. Ať už se budeme bavit o jídle, natočených „METAhodinách“, nebo třeba stresu – vždy bude platit pravidlo, že všeho moc škodí. A to bez ohledu na věk. A ještě malá drobnost na závěr – děti si samy nezajdou do fastfoodu pro „hambáč“, nekoupí si „foun“ ani nestráví slunečný den vysedáváním za "kompem", bez přispění dospělé osoby.

4. Co byste tedy rád svým příběhem dětským a třeba i dospělým čtenářům předal? V čem tkví to hlavní poselství, ta základní myšlenka?

Jak jsem naznačil již dříve. Má kniha má více rovin, což jednoduše znamená, že pro jednoho může být poselstvím přátelství, pro druhého strach a třetí se třeba shlédne v malém, nepochopeném skřítkovi.

Zakladní myšlenka je tedy taková variabilní. Určitě bych si ale přál, aby si čtenář uvědomil, jak obrovskou roli hraje v našich životech strach. A aby si menší děti oblíbili četbu, protože u mě se projevila vášeň k literatuře až v dospělém věku. Což je škoda.

5. Předpokládám, že v případě úspěšné kampaně vás i váš příběh čeká nějak veřejná prezentace. Ať už půjde o křest, autorská čtení a další akce. Nicméně...chystáte se Tobyho a Justina třeba přivést i do škol, vzdělávacích a zájmových institucí...zkrátka organizací, které s dětmi jakýmkoli způsobem pracují, tvoří jejich neodmyslitelnou denní, případně třeba týdenní rutinu, nějakým způsobem je formují a vychovávají? Docela se mi taková spolupráce v rámci propagace nabízí. Jak to zkrátka plánujete s knížkou po jejím úspěšném vydání?

Myslím si, že kniha by mohla být v edukačním procesu opravdu přínosem. Nabízí řadu témat - jako pověra, legenda, zatmění slunce, šikana, vandalství v lese, nebezpečí požáru - které mohou učitelé nebo rodiče dle libosti rozvíjet. Vše je v příběhu jen tak lehce naťuknuto, takže s tím lze snadno pracovat. Nejlépe s přihlédnutím k věku dítěte, samozřejmě. V knize "Jak vyprávět příběhy dětem" od Silke Rose Westové a Josepha Sarosyho se hovoří o tzv. vypravěčské smyčce (propojení skutečného světa s pohádkovým) a můj koncept na práci s knihou je pouze v opačném gardu. (Pohádková kniha propojená s problémy všedních dní)