Literatura v divadle a jedna česká autorka

Kdo sleduje mojí tvorbu na sociálních sítích delší dobu ví, že se snažím maximálně podpořit české autory a jejich tvorbu. Když pominu četbu jejich knih, případně poslech audioknih, tak třeba i v rámci instagramových streamů, kde jsou vřele vítáni všichni, kdo mají chuť a zájem touhle cestou o svojí tvorbě popovídat - mimochodem tenhle obsah můžete ovlivnit i vy, protože pořád ještě běží dotazník kde můžete nejen naprosto svobodně a otevřeně zhodnotit celý rok, který sme tu spolu strávili, ale taky mi dát typ na autory, překladatele nebo třeba ilustrátory, které byste na streamu rádi viděli - a taky poměrně aktivní účastí na nejrůznějších knižních akcích od veletrhů přes festivaly až po autorská čtení a besedy. No a o jedné takové bych vám dneska ráda napsala.

Tábor a především pak jeho divadlo totiž navštívila jedna z nejčtenějších českých autorek vůbec. Alena Mornštajnová nedávno prodala, ne teda osobně, ale víme, jak je to myšleno, svoji miliontou knihu, což je v každém případě velký úspěch, to jenom těžko někdo popře. Já sama si k její tvorbě pořád hledám tak nějak cestu, pravda nikterak aktivně, nicméně vzhledem k tomu, že ji ze svého života těžko odfiltruju definitivně se s ní potkávám. Nechci tvrdit, že je špatnou autorkou, to určitě ne, ale zkrátka a dobře není tou, která z mého pohledu tvoří jakousi pomyslnou literární špičku. Minimálně co se českých autorek týká. V téhle stáji mám zkrátka a dobře jiné koně.

Asi takhle, pro ty, co třeba nevědí nebo moje příspěvky o autorčiných knížkách nepostřehli. Kdysi dávno, v jejích autorských začátcích jsem začala číst Hanu, která mě teda, naprosto upřímně, moc nebavila, takže jsem ji asi v půlce odložila a nemám nějak tendence se k ní vracet. Reálně ani Hotýlek nebyl můj šálek kávy a Tiché roky, které jsem poslouchala jako audioknihu mě taky za srdce příliš nechytly.

Naopak Les v domě jsem v rámci poslechu vyloženě zhltla a opravdu hodně ocenila téma a jeho důležitost, která bude poplatná v každé době. Jasně, bavme se o tom, že to, co se potom kolem týhle knížky ztrhlo nebylo úplně mediálně šťastně pojatý a vyřešený, ale to už je taky minulost. Momentálně na mě v rámci spolupráce s OneHotBookem, což je vynikající audiovydavatelství, čeká k poslechu i její Čas vos, na který mám od vás i od zákazníků v práci zatím poměrně rozporuplné názory, ale zas si říkám, že vzhledem k tomu, že do tohohle příběhu budu vstupovat tak nějak bez velkých očekávání by mě nemusel zklamat tak, jako ty, kteří od autorky očekávají mnohem víc.

Nicméně ať už se mi něčí knihy nebo tvorba líbí nebo ne, snažím se k tomu za prvý vždycky vyjádřit tak,
abych dala najevo, proč se mi to nelíbí a jaký tam vidím třeba nedostatky nebo věci pro moje vnímání dané věci nezajímavé a v případě, kdy mám možnost, se zúčastnit nějaké podobné besedy nebo debaty, jako byla například tahle, tak vyrazím. Pokud mi to samozřejmě časový možnosti dovolí, ale řekla bych. že kdo mě na sociálních sítích sleduje už nějakou dobu, tak moc dobře ví, že sem dohromady všude, kde být můžu. Mimochodem tématu hodnocení jsem se věnovala v nejnovější epizodě podcastu, tak kdo máte chuť a chcete otevřít k diskusi k tomu, co a jak by se na knihách, filmech nebo jakémkoli jiném druhu umění hodnotit, tak se toho určitě nebojte a dejte vědět.

Možná se ptáte, proč jsem vyrazila na besedu Aleny Mornštajnové, když nepatřím mezi její skalní fanoušky. Je to tak...osobně zastávám názor, že by člověk měl mít povědomí o literatuře, která se v jeho zemi vydává - minimálně v případě, kdy se o knihy nějak víc zajímá, je vášnivým čtenářem a chce si v tomhle směru udržet nějaký přehled a povědomí. Stejně tak si díky těmhle setkáním můžete krásně rozšířit obzory o zajímavé autory, žánry i knihy, které třeba zrovna nespadají do vašich čtenářských preferencí, ale můžou vám je obohatit a přinést vám něco nového, zajímavého a třeba i rozvíjejícího. Takže proto se účastním těhle akcí, proto sahám i po knihách a autorech, které zrovna nepatří do mých oblíbených žánrů a stylů, proto si jejich příběhy, pokud mám tu možnost, více či méně užívám třeba i jako audioknihy a snažím se co nejvíce navnímat českou literární scénu se všemi možnostmi, které nám nabízí.

Vlastně by mě docela zajímalo, jestli to máte taky tak nebo jestli zase patřím mezi ty divný, který tak nějak stojí stranou od těch, kteří víc zapadají do současné čtenářskou "komunity" a společnosti. Ne, že bych nějak plánovala změnit svůj přístup a postoje, ale určitě je to téma, který může vyvolat zajímavou diskusi a můžeme se díky ní o svých čtenářských kolezích něco málo dozvědět.

Beseda Aleny Mornštajnové byla rozhodně zajímavým zážitkem a nelituji času, který jsem na ní strávila. Zas mi to o ní něco řeklo, udělala jsem si obrázek o jejích románech, jejich vzniku a způsobu autorčina přemýšlení a vnímání světa, které s jejich pojetím velmi úzce souvisí. Možná by stálo za to si jí příští rok pozvat do podcastu nebo na stream, pokud třeba přijde na trh s novou knížkou a bude se jí chtít o svých románech touhle cestou popovídat - to samozřejmě záleží hlavně na ní, ale určitě budu ráda, když dáte vědět, jestli byste o takové povídání stáli. No, na Čas vos nějak někdy dojde, asi spíš příští rok, letos už to nedám, ale dojde na něj, takže se určitě dozvíte, jak se mi líbil. A třeba se nějak vrátím i k autorčiným předchozím knížkám. Co vy víte? Třeba mi budou připadat lepší a zajímavější, než před lety.