Při psaní i čtení mě vždycky nejvíc přitahují příběhy, které jsou o vnitřní cestě člověka

Simona Suchá je žena, která si prošla těžkými životními zkouškami – závislostí, psychickými démony i odmítnutím těch, od kterých jsem nejvíc čekala pomoc. Přesto nikdy nepřestala věřit ve světlo a v lásku, která nás může udržet stát i uprostřed bouře. Její největší inspirací je její dcera, která s ní musela projít všemi stíny, a přesto dokázala být jejím hnacím motorem a zdrojem naděje. Velkou oporou jí byla i maminka a přátelé, kteří ji naučili, že rodina a blízkost mají mnoho podob. Píše proto, aby dala tvar svému příběhu a bolesti, kterou v sobě dlouho nosila. Slova jí pomáhají přetavit minulost v něco, co má smysl a co může dát sílu i ostatním, kteří procházejí podobnými stíny. Psaní je pro ni tak způsob, jak nezůstat jen obětí životních ran, ale stát se jejich vypravěčem – a tím i svědkem vlastní síly.

1. Vaše knížka má poměrně dlouhý název, takže se v tuhle chvíli omezím na pojmenování Lysara ať je to trošku jednodušší. Stejně tak je i žánrově poměrně pestrá a rozmanitá. Jaká tedy je? Pojďme ji našim čtenářům trošku přiblížit, ať vědí, co čekat právě třeba v rámci žánru.

„Lysara“ je žánrově na pomezí fantasy, spirituálního románu a psychologické alegorie. Na první pohled jde o příběh z magického lesa plného zvířat a symbolů, ale pod tím se skrývá hluboká cesta sebepoznání, uzdravování a překonávání minulosti. Nejde o klasické fantasy s bitvami nebo kouzly — magie zde pramení z přírody a nitra postav. Les je živou bytostí, která zrcadlí lidskou duši. Každá kapitola se dotýká jiného tématu – strachu, odvahy, závislosti, vztahů, rodiny i přijetí sebe sama. Dá se říct, že „Lysara“ je symbolická, poetická fantasy s terapeutickým přesahem – kniha pro čtenáře, kteří nehledají jen útěk z reality, ale i návrat sami k sobě.

2. Hlavní postavou celého příběhu je Liška, která žije je v podivném lese. Ten ji přináší nejrůznější nástrahy, přátele, zásadní životní okamžiky...je pro ni tím, čím pro nás město, ve kterém žijeme. Zároveň jsem měla pocit, že tam tenhle prostor figuruje jako velká metafora. Byl to jen můj dojem nebo i váš záměr?

Byl to naprosto vědomý záměr. Les v „Lysaře“ není jen kulisou, ale živou bytostí a zrcadlem duše. Každý jeho kout, stín i paprsek světla představuje část vnitřního světa hlavní hrdinky. Všechno, co v lese potkává – od nebezpečí po klidné chvíle – jsou projekce jejího nitra, jejího boje se strachem, vinou i nadějí. Chtěla jsem, aby se čtenář cítil, jako by s Lysarou procházel vlastním vnitřním lesem – místem, kde se setkáváme s tím, co bychom raději neviděli, ale co musíme přijmout, abychom mohli růst. Takže ano, les je metaforou lidské duše, uzdravování a návratu k sobě – místem, kde se realita a symbolika záměrně prolínají.

3. Celá ta knížka je za jedno hodně pohádková, ale taky poměrně dost psychologická a seberozvojová. Jsou tohle žánry, které třeba sama v knihách vyhledáváte? I když se budeme bavit třeba o fantastice...je pro vás důležité aby měla knihou, kterou čtete přesah, který by měla mít pro čtenáře i Lysara?

Určitě ano. Při psaní i čtení mě vždycky nejvíc přitahují příběhy, které nejsou jen o ději, ale i o vnitřní cestě člověka. Mám ráda, když se za fantaskními prvky skrývá hlubší smysl — když se kouzla, bytosti nebo celé světy stávají prostředkem, jak mluvit o emocích, traumatech, naději nebo proměně. Takže ano, vyhledávám knihy, které mají duši a přesah, které čtenáře nejen pobaví, ale i zastaví. Takové, po kterých člověk zůstane chvíli tiše sedět a přemýšlet o sobě. A právě to jsem chtěla dát i do Lysary — aby v ní každý našel kousek sebe, ať už skrze příběh, symboly nebo prostě jen atmosféru, která léčí.

4. Když jsem Lysaru četla, docela jsem si pohrávala s myšlenkou, že nabízí hodně prostoru pro nějaké pokračování. Třeba ne přímo od Lišce, ale nějaké z vedlejších postav, jejichž příběhy a moudra čtenáře určitě taky osloví. Ostatně, stejně tak by mě zajímal i osud některé z těch záporných postav, které mají co říct a co přinést. Je něco takového v plánu třeba do budoucna?

Ano, rozhodně. Od začátku jsem Lysaru psala tak, aby les zůstal otevřeným prostorem, do kterého se dá kdykoli vrátit — protože každý z jeho obyvatel má svůj vlastní příběh, svou bolest i světlo. Pokračování skutečně plánuju, ale nechci, aby to bylo jen „dvojče“ první knihy. Spíš půjde o nový pohled na stejný svět — skrze jinou postavu, jiný prožitek a jinou životní fázi. Některé postavy, které v Lysaře působí vedlejším dojmem (nebo dokonce temně), totiž samy nesou téma, které si zaslouží být vyslyšeno. Zatím prozradím jen tolik, že další příběh se bude více dotýkat ticha, ztráty a schopnosti odpustit sobě i druhým. Les zůstane, ale tentokrát ukáže jinou tvář — ne zkoušející, ale léčivou.

5. Kampaň na knížku už nějakou dobu běží a na podporovatele čekají i zajímavé odměny jako jsou třeba záložky nebo tématické hrnečky. Jak vzniknul ten nápad nechat ke knížce vyrobit takhle zajímavý merch ještě před jejím vydáním? Spolupracovala jste třeba v tomhle směru s nějakým grafikem nebo třeba ilustrátorkou, která dělala knížce obálku?

Nápad na doprovodný merch vznikl přirozeně – inspiroval mě Instagram, kde často nacházím krásné, autorské projekty s duší.  Právě tam jsem objevila slečnu, která tvoří keramiku pod značkou Terramika, a její styl mě okamžitě zaujal – přírodní, jemný a autentický, přesně jako Lysara. Navázaly jsme spolupráci a vznikl z toho ručně tvořený hrneček, který nese stejnou energii jako kniha samotná – klid, světlo a kousek lesa, který si čtenář může vzít k sobě domů.