Pod přátelskou maskou...

Jestli mi něco v posledních dnech fakt dělá příjemnou společnost, je to aplikace Český televize, kterou mám čím dál tím radši. Najdu tam totiž ten nejpestřejší a reálně i nejhodnotnější obsah ze všech možnejch jinejch aplikací a platforem, který se v současný době těší tak masivní oblibě, což teda upřímně moc nechápu. Ale dobře, každej ať kouká na co chce... Každopádně mám teď dost času projet obsah právě v iVysílání, na kterej právě ČT docela dobře upozorňuje i na FB. Právě díky tomu sem teď viděla film Michael, což je dost minimalistickej rakouskej snímek o muži ve středním věku, který je zdánlivě normálním zaměstnance, spíš tichým a bezproblémovým sousedem a celkově dost nekonfliktím člověkem, kterej má svůj spokojenej život, fajn dům a obecně vede docela normální život. Michael má nicméně dost velký tajemství, který rozhodně nesmí opustit zdi jeho malýho a útulnýho domova.

Ona i anotace nebo trailer sami o sobě prozradí poměrně dost, takže ani teď není na místě chodit kolem horký kaše. Michael má totiž ve sklepě malej dětskej pokojíček a v něm kluka, který rozhodně nepatří do rodiny. Vzal se bůh ví odkud, rodiče má bůh ví kde, do školy se nedostane vůbec, na denní světlo velmi zřídka. Jedinej s kým je v kontaktu je Michael, případně kdokoli, kdo na něj promlouvá z televizní obrazovky. A bystří už se určitě dovtípili, že Michael ho tam nemá kvůli hraní pexesa nebo skládání puzzle. Náš drahý, tichý Michael tam tohohle kluka, o kterým toho moc nevíme, prachsprostě zneužívá pro svoje vlastní homosexuálně-pedofilní choutky. Což rozhodně není ničí představa ideálního a harmonickýho dětství.

Pro slabší povahy nutno dodat, že nic z toho, co se v tomhle sklepě, za zavřenýma kovovejma dveřma s perfektním odhlučněním a závorou děje, není v tomhle filmu nikterak zobrazeno. Všechno tak nějak vyplývá z nastíněných scén a okamžiků, takže v tomhle směru se netřeba strachovat, pokud je to pro vás nějak důležité. On je celej tenhle film dost minimalistickej a to nejen v rámci jednotlivých scén, ale i jednotlivých dialogů, kterých tu fakt neni moc. Tím se celej příběh stává dost artovým a tím pádem asi vyloženě nezaujme ty, kteří chtějí nějakou akci, širší pole vyprávění a jak se často dočítám, tak především "děj". Tohle slovo dávám záměrně do uvozovek, protože děj je tu vždycky, jen je občas třeba se na něj víc soustředit, hledat ho i tam, kde nám ho přímo nezobrazí režisér, ale vnímat ho pod povrchem scén nebo třeba i zdánlivě zbytečných momentů, který ovšem můžou říct poměrně dost. A přesně takhle funguje i Michael, takže pokud se rozhodnete na něj podívat, je třeba na to myslet. 

Celej tenhle film je hodně poskládanej z obyčejných střípků ze života hlavního protagonisty od těch úplně nejobyčejnějších jako jsou telefony v práci nebo předvánoční setkání se sestrou, až po ty důležitější, jako je udržení si vlastního soukromí nebo výlet s jeho vězněm, - jinak se to fakt říct nedá - který může pro ostatní vypadat jako hezký den otce a syna, ale pravda je, jak jako diváci víme, úplně jiná, děsivější a především, může se začít týkat kohokoli z nás. Což je další bod tohohle filmu, kterej je naprosto zrůdnej. Všem nám je totiž jasný, že čas je nezastavitelnej, chlapec ve sklepě roste, časem začne dospívat úplně a je tedy velmi pravděpodobný, že Michaela přestane přitahovat a bude nutné ho vyměnit za jinýho, který by víc splňoval jeho preference. Což je na tom všem reálně to nejděsivější. Když pominu to sexuální zneužívání samozřejmě.

Při sledování těhle scén, který dost jasně odkazují na to, že i Michael si je vědom chlapcova růstu a dospívání, včetně toho, na první pohled harmonicky vyhlížejícího výletu, si člověk musí chtě nechtě položit otázku kolika dětí a lidí se tohle téma může týkat, kolik takových jsme třeba už potkali, s kolika takovými, třeba obýváme jeden dům, jednu společnou chodbu nebo ulici, případně pracovní prostory. A namlouvat si, že tohle se mě a mojí sociální bubliny rozhodně netýká, je vyloženě věšení bulíků na vlastní nos. Tohle totiž nikdy nevíme s jistotou. Jen si vzpomeňte kolik párů žije v podobných lžích a dvojích životech aniž by o tom ten druhý věděl? Nejsou právě těhle případů plné zpravodajské relace, knihy nebo právě filmy, které hltáme a věříme, že tohle není náš případ, protože svojí drahou polovičku přeci známe do posledního detailu? Osobně si myslím, že takhle dobře neznáme ani sami sebe. Vždycky se totiž můžeme dostat do situace, kdy sami sebe překvapíme. Možná I nemile. 

Michael je hodně silnej a intenzivní snímek, kterej má nejen velkej potenciál zaujmout, - i když spíš okrajové diváky, což je možná trošku škoda - ale především přináší silnej příběh, plno otázek, na které si sami musíme najít odpověď a opět, jako už spousta dalších filmů, knih a dokumentů, předkládá dost syrovým způsobem velké téma, které pořád ještě hromada lidí bagatelizuje nebo ho úspěšně ignoruje - právě proto, že mají pocit, že jich se to netýká - a které soudy pořád ještě považují za dost méněcenné. Lepší termín, než tenhle mě fakt nenapadá, protože kdyby ho viděli jinak, určitě by za takovéhle chování nepadali tak směšné, v tom horším případě i žádné, tresty. Což je mimochodem extrémní problém a vyloženě plivnutí do tváře nejen obětím jakéhokoli druhu sexuálního zneužívání a násilí, ale taky jejich rodinám, kterých se něco takového dotkne taky. Navíc poměrně zásadně, to si nebudeme nic nalhávat.

Já osobně sem byla z toho všeho dost znechucená a to i přes už zmíněnou absenci nějakých explicitností a asi dvakrát sem měla dost zvednutej tlak, protože život plyne v tom dobrém i v tom špatném a je mu celkem jedno, jestli máte ve sklepě zavřenýho kluka nebo tam máte jen regály plný kompotů. Nicméně bych byla moc ráda, kdybyste si Michaela pustili. Je to skvěle zpracovanej film, kterýmu kromě velkýho a důležitýho tématu nechybí ani jedinečný zpracování a silnej příběh, kterej, aspoň doufám, spoustě lidem otevře oči. Protože obezřetnost je v tomhle případě vždycky na místě. Navíc...nikdy nevíme, co dělá náš soused, když za ním zapadnou domovní dveře.