Sex v literatuře/Sex v našich ložnicích

Sex je náš, dělá dobře mě i tobě…

Zpívá se v jedné z poměrně známých písniček kapely Lucie, kterou mám mimochodem fakt ráda. No, co si budem, bez sexu by tu nikdo z nás nebyl, to si přiznejme. A abych pravdu řekla lehce mě šokuje přístup dnešní mladý generace k sexu jako takovýmu. Zvlášť v booktube a bookstagram skupinkách, kde se celkem hodně pohybuju – jooo ruku na srdce, drobet tam i přispívám, ale o tom možná někdy jindy, jestli o to bude někdo stát, nebo si to prohlídněte sami, to už je na vás. Pravdou je, že pokud se zaměřím na skupinku mladých čtenářů a „recenzentů“ literatury – dejme tomu lidi od nějakých 16 do 26 let – a na to, co čtou – taková ta současná YA literatura, která jde úplně mimo moje literární zájmy a směry – se dovede neskutečně absurdně pohoršit nad nejrůznějšími sexuálními scénami. 

Zjišťuju, že je celkem jedno, jak moc je tahle činnost v knize popsaná. Vždycky je to divný, úchylný, zvrácený…bla bla bla. A to už vůbec nemluvím o scénách, kdy jde o sex ve třech, o polyamorní, bisexuální nebo homosexuální vztahy – a tedy i sexuálními styky mezi aktéry – případně o více či méně pochopitelnou nevěru ať už k ní má kdokoli z aktérů jakkoli pádný důvod. Jako by se tahle generace, která má tisíc možností, příležitostí a vůbec všeho udělala „ČELEM VZAD“ a vrátila se do dob, kdy ženský do postele nosily takový ty ultra dlouhý košile s dlouhýma rukávama, dělaly to pod peřinou a to ještě jen se zákonným manželem a cokoli, co se vymyká pozici NA MISIONÁŘE je pro ně zvrácený, perverzní a za hranicí slušného chování. Je to bída… Nebo aspoň mě to tak přijde.

Háááá! Přesně tímhle by si to autorka textu (Sherry Rose –Deset tváří ženy) u týhle čtenářský skupiny pěkně rozházela. Protože je to nechutný, protože je to nevěra a nevím, co všechno. Upřímně? Mě to nevadí. Ale já holt nejsem puritánská konzervativní osoba no. Tahle knížka je dost bujón porno, to sem psala i na svůj instagram a vlastně si za tím stojím. Leč, pokud vám to v posteli a ve vztahu vázne, je to docela dobrá příručka na to, jak do postelových hrátek vnést trošku koření. Upřímně, ono občas není úplně k zahození ten případnej stereotyp trošku ozvláštnit. I když chápu, že ne každý si na to potrpí a ne každého je to gusto. Ale víte jak. Člověk se nemůže pořád romanticky držet za ruce, dívat se na hvězdičky a tak – nic proti tomu, já to mám taky ráda a sem ráda, že mám chlapa, kterej to má stejně, ale…ale občas to chce trošku víc chilli nebo oregána, než jen sůl a pepř.

Jo, i takhle může vypadat erotika v literatuře (A. K.Veliká – Striptérky Velkého jablka) a i tohle se dá z velkého prestižního klubu přenést do poklidného prostředí našich/vašich ložnic. A stačí k tomu celkem málo. Drobet fantazie, chuť si hrát, menší finanční investice do případného oblečku, nic velkého. Ovšem…zas asi lehký mínus pro autorku, pokud se její kniha dostane do rukou těch, kteří takovouhle práci považují za…obludnou, podřadnou, nepochopitelnou.

 

 

Jasně 15letý holce bych to asi úplně číst nedala, ale 18ce už klidně – a co tak sleduju, tak by se na to kdekterá tvářila úplně stejně jako ta 15tka. Což je drobet smutný, řekla bych. Jakoby se z životů vytratila chuť si hrát. Přitom tohle je ideální věc, kdy „HRÁT SI“ je žádané. Nebo by aspoň mělo být.

Je celkem dost pravděpodobný, že tohle je zkrátka velmi individuální věc, ale když se podíváte hloub pod pokličku nejrůznějších bookstagramových a booktube účtů, kde převládá hlavně ženský a holčičí pokolení, zjistíte, že tam vládne právě přesvědčení toho, že takový věci začínají voděním se za ruku a končí právě tou peřinou, polibky na ústa a klasickou polohou. Koření zůstává v poličkách v kuchyni připravené k použití do nedělního oběda, – ideálně vegetariánského – hračky jsou přenechány dětem.

Rozhodně nechci, aby tenhle text působil nějak útočně nebo tak. Jen si říkám, že je třeba v tomhle směru trošku…inspirace, radosti, v mnoha ohledech i tolerance k tomu, jak se rozhodnou žít, sexovat a vést svoje vztahy ostatní lidé, což se neděje a často jsou nejrůznější veřejná prohlášení tohoto druhu odsouzena, pohaněna, zneucněta. Mnohá literatura si kvůli tomu vyslouží horší hodnocení. Je kvůli explicitnější a otevřenější sexuální scéně nebo celkovému tématu. A může jít o sebelepšího člověka, který dělá spoustu dobrého, může jít o dobře napsanou knihu, - byť oddechovou, nemusí jít nutně o VELKOU LITERATURU – může jít o člověka, který je jen v tomto směru otevřenější  a přístupnější.

V jednadvacátém století je tohle celkem šokující zjištění a ještě víc šokující přístup k něčemu, co je pro člověka přirozené už od pradávna, je to naše budoucnost, naše přítomnost, naše minulost. A tabuizovat témata spojená se sexem, kritizovat je, odsuzovat a považovat je za úchylná, nepřirozená, nepřípustná, je známkou nevyzrálosti, nedospělosti a v neposlední řadě i netolerance. Aspoň jak já to vidím.

Jsme černí andělé, ty si byla prvá holka!/kluk!