Martin bude příští rok slavit krásných kulatých padesát, takže přišlo na přetřes téma nějaký větší párty oslavy. No a protože jeho bratranec, se kterým vyrůstal slavil pade letos, řekli si, že to nějak zprůměrujou a udělají společnou oslavu dvojkulatin. Dává to i celkem smysl, protože jejich rodina je neskutečně rozrostlá a rozvětvená, takže každá jejich sešlo je sláva sama o sobě a dostat jich co nejvíc na jedno místo už je vyloženě zázrak. Takže se pánové sešli v květnu na nádvoří jednoho hradu, pořídili dětem skákací hra, nechali si udělat trička, postavili aparaturu kvůli muzice a rozjeli to ve velkým. Klidně z toho moh bejt víkendovej festival, kdyby chtěli. :)
Bylo to velký a stálo to pekelně za to, řekla bych, že takovej mejdan už se jen tak opakovat nebude a navíc dorazili všichni, který tam chtěli mít, včetně členů obou kapel, ve kterých Martin hraje a příbuzenstva ze Slovenska, což chlapům udělalo fakt radost, řekla bych. A teda dary si užíváme ještě teď a tolik flašek s chlastem sme doma nikdy neměli. Ale tak to má být a je dobře, že si to užili. No a nebejt mýho, poměrně dost silnýho a extrémně nepříjemnýho záchvatu panický ataky a několika hodinovýho spánku v jednom z aut, protože sem se úplně rozsypala a rozdejchávala to ještě druhej den, užila bych si to s nima na max i já. I tak to bylo ale super, tančili sme, jedli, pili, hodovali...jop, tenhle mejdan stál fakt za to.
No a protože si tahle oslava říkala o pořádnej dárek, vzala sem Martina teď v září na koncert do Prahy. A z názvu dnešního článku už vám musí bejt jasný, na čem sme byli. Co vám budu, jakožto velcí hudební fanoušci sme si prostě nemohli koncert těhle legend ujít. A že Alice Cooper spolu s Joem Perrym a Tommy Hanriksenem rozhodně jsou. No a Johny Depp jakožto velmi talentovaný kytarista mezi nimi taky nesmí chybět. Navíc je to extrémní magnet na ženský, takže strategicky i hudebně byl ideální a jasnou volbou. Předkapela Lucie taky stála za to a i když jí Martin zrovna dvakrát nemusí, bylo vidět, že i ta ho ve finále bavila a nový zpěvák si vysloužil i rozsáhlou pochvalu stran svýho výkonu, což už je co říct. Martin stran český hudební scény chválou spíš šetří, takže tohle byla vlastně skoro pocta. Holt stará páka a bassák každým coulem se v něm nezapře.
Tenhle zážitek, navíc skoro s první lajny, protože na hvězdy a legendy se má člověk dívat zblízka, stál pekelně za to. Až na ty magory s telefonama, který si prostě neodpustili ustavičný focení a natáčení. Lidi už se fakt neumí dívat na svět jinak, než přes obrazovku. Druhej den pak hromada lidí sdílela videa pomalu z celýho koncertu a dojatě vzpomínali na to, jak si to užili - často právě spíš přes tu obrazovku telefonu, než na vlastní oči, což je teda vrcholně trapný. My z týhle akce máme tyhle dvě fotky, který vznikly při vystoupení předkapely Lucie a víc nic. Proč? Protože nás selfíčkáři a mobilní maniaci na koncertech serou. Protože se objímáme, zpíváme si, mácháme rukama a nasáváme ten zážitek jak houby v každý sekundě. Protože k tomuhle telefon nepatří. Protože vidět tyhle hudební legendy naživo už se nám asi nepovede. Protože stavíme na společným zážitku.
A tenhle byl pro nás pro oba silnej, intenzivní, jedinečnej a neopakovatelnej. Navíc...velkým legendám se patří vzdát holt jak se patří. S nimi totiž odejde ohromný kus kultury, historie a hudebního majstrštyku. A po nich potopa.
Legendy totiž nenahradíš. Je fakt, že já byla pár dní po punkci vajíček, takže stát tolik hodin a ještě mít občas neodolatelnou chuť skákat a křepčit, nebylo na to podrážděný břicho, navíc poměrně dost rozpíchaný od injekcí, zrovna to nejvíc nejpohodlnější, ale to vem čert. Za ten zážitek a jeho neopakovatelnost to stálo. Stálo by to i za víc. Tak si taky nezapomeňte děláte radost. Zvlášť v ne úplně lehkých dobách.
Komentáře
Okomentovat