1. Český horor se u tuzemských čtenářů netěší moc velké oblibě a pořád je tak nějak upozaďován oproti zahraničním autorům. Aspoň to tak v rámci svojí práce vnímám. Máte stejný dojem? Myslíte, že má český horor někdy v budoucnu šanci na stejný nebo alespoň podobný úspěch?
Myslím si, že u českého hororu a vlastně i hororu obecně, jde o žánr, který je hodně ovlivněný západem. Spousta známých jmen a děl přichází právě odtamtud, a za dobu jejich existence získaly obrovskou slávu a nesmazatelně se usadily v podvědomí lidí. Ačkoliv samozřejmě existuje ohromné množství velmi talentovaných spisovatelů a jejich neméně úžasných děl po celém světě, těch několik extrémně známých (dnes snad i legendárních knih a filmů), které se na správném místě ve správný čas v USA vytvořilo, západu vydobylo určité smýšlení, co dnes člověka většinou provází, když na hororový žánr myslí. Vnímám to vlastně podobně, jako spojení Skandinávie a detektivky. Český autor zde stojí v dosti znevýhodněné pozici, která připomíná souboj Davida s Goliášem. Nedají se také opomenout fakty, jako velikost domácího trhu, či samotná čeština, jenž má zkrátka reálné uplatnění jen na našem, či slovenském území. Tím ale samozřejmě nechci odrazovat žádné české autory od své tvorby. Konec konců, co se překladů týče, Česká Republika si v zahraničních titulech vede poměrně dobře a nemyslím si, že by byla možnost na překlad opačný, českým autorům nějak odepírána. To ale samozřejmě již záleží na konkrétních dílech. Řekl bych, že český autor šanci na úspěch v oblasti hororu rozhodně má, záleží ale také hodně na tom, jak moc bude chtít svou knihu zaměřit hlavně na české čtenáře (čímž se samozřejmě automaticky snižuje zájem čtenářů zahraničních). Čeština je dosti svérázný jazyk a spousta věcí a myšlenek v ní dá překlad snadno zaniknout. Taky musí počítat s tím, že s porovnání se západem z důvodů, o kterých jsem se zmiňoval, to bude mít zkrátka o dosti těžší.
2. Vězení je v mnoha směrech typickým hororem, který má rozhodně šanci uspokojit milovníky tohoto žánru. Navíc poměrně dobře pracuje s psychologií postav, motivy přátelství, díky němuž se dají všechny popsané hrůzy přežít a všeobecně je to v mnoha ohledech spíše psychologický román, než jenom čistý horor. Byl to záměr nebo to zkrátka nějak vyplynulo během psaní?
Původní myšlenka byla napsat knihu, kde by se nenacházely pouze hororové prvky k vytvoření celého dojmu a příběhu, ale i dostatečně hluboké rozvinutí postav, jejich charakterů, myšlenek a individuálních postojů, jenž by pomohly čtenáři se s jednotlivými postavami sžít a do jejich situací se tak skutečně vcítit. Věřím, že když čteme cokoliv jen plošně versus cokoliv, co prožíváme s hlavními hrdiny i mi sami, vtáhnutí do děje je v takovém případě naprosto odlišené. Věřím, že k žánru, jenž natolik ovlivňuje lidskou mysl, jako právě horor, určitá dávka psychologie neodmyslitelně patří.
Vaše kniha je umístěna do prostředí Nového Mexika, tedy do oblasti, která není právě pro českého čtenáře úplně známá. A přestože je Brave County městečko, ve kterém se celý děj odehrává, fiktivní, bylo určitě třeba nastudovat si nějaké reálie, historii oblasti a další věci. Proběhlo něco takového?
Máte pravdu. Knihu jsem se rozhodl zasadit do prostředí severní Ameriky, jelikož mě to tam vždy samotného už od malička táhlo. Zároveň jsem ale chtěl čtenáři představit místo, které až tak zase známé není a měl jsem také určité požadavky, které mělo pro příběh splňovat. Nové Mexiko tak vlastně bylo zvoleno jakožto výsledek všech těch kombinací, nežli snad přímou volbou „napíšu knihu o Novém Mexiku“. Já sám jsem tam ovšem nikdy nebyl, takže proběhl opravdu dlouhý a detailní proces, při kterém se dohledávali fakta, ověřovali věci, zjišťovali informace. Ten proces zabral skutečně dlouho, ale výsledkem je, že vždy, co si v knize přečtete název, popis, datum, vždy se jedná o reálné dobově věci. Ať je to rok výroby auta, popis policejní uniformy, kombinace barev na náramku u postavy, jenž je příslušníkem původního indiánského kmene nebo proces práce s radiostanicí a velká spousta dalších věcí, to vše jsou reálné a ověřené informace. Chtěl jsem si vymyslet vlastí zápletku podle sebe, nicméně jsem u toho chtěl také zachovat pokud možno co největší historickou přesnost místa, ve kterém se odehrává. I když jsou místa jako okres Brave County a městečko Stanville smyšlené, i ony mají reálné kořeny a jejich popis se zakládá na skutečné topografii a historii okolí, kde se kniha odehrává. Nechtěl jsem, pokud se tak jednou stane, až vezme knihu do ruky někdo, kdo tam snad sám žije, či ono místo zná, aby si po pár řádcích řekl „o čem to sakra mluví?“
Máte nějakého oblíbeného hororového autora, který vás při praní inspiroval? Přiznám se, že jsem při čtení Vězení hodně myslela na Kingův román „To“, což je jedna z mých velikých knižních i filmových – pokud se budeme bavit o staré adaptaci tohoto románu – srdcovek. Přeci jen se v obou knihách objevují podobné motivy, čímž nechci říct, že je Vězení kopií tohohle kultovního románu, ale pokud ho člověk zná, určitě v něm najde jistou inspiraci.
Mezi mé oblíbené autory King určitě patří. K mé hanbě se musím přiznat, že jeho „To“ jsem ještě nečetl, ale velice se mi na něm líbí fakt, že skutečný horor a jeho náměty nečerpá pouze v představě o příšeře či nějakém monstru. Důležitou součástí jeho knih je právě psychologie. Ta má na všem, co v životě zažijeme, s čím se setkáme a tím, jakou zkušenost si od toho všeho odneseme – ohromný podíl. Způsob, jakým ji zpracovává, jeho knihám dodává neskutečnou hloubku. Je asi nemožné, nebýt při psaní pod vlivem jakékoliv inspirace, přeci jen, historicky vše okolo žánrů již čtenáři představené už bylo. Věřím ale, že důraz na psychologii jde s hororovým žánrem ruku v ruce, a když nad tím tak přemýšlím, nedokázal bych Vězení napsat ani jakkoliv jinak.
Komentáře
Okomentovat