Tak nějak už sem se "smířila" s tím, že letošní audioknižní výzvu zase nedotáhnu do konce. Proč sem dala "smířila" do uvozovek? Z jednoho prostého důvodu. Nehodlám se z toho totiž hroutit, nijak mi to žíly nerve a rozhodně na tom nikterak nebazíruju. Tenhle každoroční projekt vnímám spíš jako
inspiraci a motivaci k tomu, pustit si příběhy, které mi třeba v audiopoličce leží dýl, než by se líbilo a objevovat tak nová díla, autory, životní příběhy a vlastně i témata, případně si, více či méně, užít jiný způsob jejich zpracování. A to je obrovský benefit, všímate si? Doufám, že to vnímáte stejně a čtení nebo poslech audioknih pro vás není honbou za čísly. O tom to přeci není. Četba/poslech nás má přeci primárně bavit. Nicméně i příští rok se do ní pustím a mile ráda s vámi budu sdílet svoje dojmy a typy, které tak doplní instasérii
Čtyři uši a audioknižní videa. No a dneska pro vás mám čtyři skvělý typy. Tak snad si vyberete.
1. A uzřela oslice anděla: Na to, až některý z románů jednoho z mých nejoblíbenějších zpěváků a textařů, Nicka Cavea, jsem čekala roky. Možná i desítky let, protože s jeho hudbou jsem přišla do kontaktu už jako puberťačka a prakticky hned jsem došla i k jeho básním a esejům. No a romány samozřejmě následovaly. Jeho tvorba je pro mě v životě hrozně důležitá a zásadní, takže v okamžiku, kdy došlo k načtení asi jeho nejstěžejnějšího díla jsem skákala metr do stropu a jak jen to šlo, pořídila jsem si. Je třeba říct, že tohle není román pro každého, stejně jako jiné Caveovi knihy. Je to hodně extatický, filozofický román o životě člověka, o lidech, kteří mu zkříží cestu, o víře... Na dost malým prostoru je tam toho hrozně moc, nicméně náročnější a hloubavý čtenář, potažmo posluchač ho jistě ocení ve všech jeho rovinách a vrstvách, kterými tak nějak postupně propadává jako Alenka do králičí nory.
2. Zrůdní mrtví: No a kromě velkých a náročných románů holduju i hororům, to se tak nějak všeobecně ví. Díky skvělé spolupráci s
Kanopou, které si, jako všech ostatních samozřejmě, hrozně moc vážím, si je užívám i díky jejich audioknihám. Momentálně si lebedím mezi duchama u jednoho starýho hřbitova a spolu s
Keirou odhaluju nejen hromadu místních osudů, ale i především ten její. Tahle série je totiž přesně podle mýho gusta. Tajemná, atmosferická, bez zbytečných brutalit a potoků krve, s parádní psychologií a vždycky nápaditou zápletkou. Ještě mě pár dílů čeká a sem fakt zvědavá, jak to všechno dopadne.
3. Muž z labyrintu: U produkce z Kanopy ještě chvíli zůstaneme, protože jsem na podzim měla možnost poslouchat další thrillerový román od Donnata Carrisiho, který mi svým vypravěčským umem a schopností mě totálně psychicky rozebrat učaroval hned na první dobrou. Muž z labyrintu byl zatím asi tím nejděsnějším, co sem od něj slyšela. Nejděsnějším v tom dobrým slova smyslu, abychom si rozumněli. Protože poslouchat o tom, jak magor s králičí hlavou unáší děti a v
labyrintu je nutí plnit nejrůznější úkoly aby v něm vůbec přežily, bylo teda sakra náročný. Navíc se paralelně vracíme i přímo do jeho dětství, který teda bylo tak pěknej humáč. Svým je ho člověku taky dost líto a celý to trauma je vlastně dost pochopitelný ale...ale víte jak no. Každopádně, pokud máte rádi temný, psychologický thrillery, tak tady si fakt přijdete na svý.
Komentáře
Okomentovat