Když kovbojové odhodí kolty a whisky vymění za mléko

Začít podnikat na vlastní triko a ještě se snažit o to abyste vyráběli něco kvalitního, hodnotnýho a zároveň finančně tak nějak normálně dostupnýho, protože chcete dělat něco superskvělýho pro lidi, není prdel. A je celkem buřt, jestli se rozhodnete svůj vysněný podnik otevřít v roce 2022 nebo třeba před třiceti lety. I když…začít podnikat v Krkonoších a ještě navíc za dob poválečné hospodářské krize je už možná trošku moc. A právě tomuhle historickému období, krkonošským pověstem a především třem životním osudům se věnuje právě chystaná knížka KOVBOJOVÉ Z MLÍKÁRNY.

Ondřej Šír svým románem odhaluje nejen strasti i slasti podnikání, ale také velmi silné a často ne úplně veselé životní osudy právě třech hlavních protagonistů, protože, co si budem, ta době po válce nebyla jednoduchá pro nikoho. Je až s podivem, jak daleko se může dostat člověk, který se primárně rozhodne psát o svém pradědečkovi, kterému svým dílem chtěl vzdát poctu a holt člověku, kterého zná jenom z vyprávění a možná starých rodinných fotek. Protože z prvotního plánu napsat několik povídek, které by zmapovaly a navěky zakonzervovaly právě vzpomínky na velmi váženého člověka, kterého měla spousta lidí ráda, se vyklubal poměrně velký projekt na knížce, která je v mnoha směrech něčím víc.

Kovbojové z mlíkárny je velmi upřímnou a historicky upřímnou výpovědí o lidech, kterých se poválečná krize více či méně dotkla, něco je stála, ale zároveň jim i něco dala, něco je stála, ale zároveň je i někam posunula. Je také knížkou o přátelství, které je nuceno překonat mnohé, aby mohlo vůbec plnohodnotně fungovat a přežít všechna úskalí, která ho mohou narušit, poškodit a dost možná i zabít. Navíc přináší spoustu dobových i místních reálií, které dají čtenáři nahlédnout do krásného horského prostředí, které máme z historie zažité spíš jako místo, plné sněhu, chladu, honů na pašeráky, bez kterých by půlka Krkonoš zašla hlady. No…je fakt, že dneska jsou Krkonoše vnímány spíš jako turistické letovisko a vyložený ráj pro lyžaře, běžkaře, turisty a další milovníky více či méně extrémních sportů, ale ať tak či tak, kolik z nás o téhle kráse krás opravdu něco ví – pokud tam nežije samozřejmě.

Jako bonus k tomuhle všemu navíc autor přináší humorný, často až sarkastický a satirický pohled na socialismus, na ty, kteří v něm dospívali, vyrůstali, vychovávali děti, studovali. S lehkostí a vtipem podává svědectví o době, která nebyla zas tak lehká a bezstarostná, jak třeba může někdy vypadat a vše tak odlehčuje, což dělá z Kovbojů z mlíkárny velmi dostupnou a čtenářsky snadno čitelnou knížku, která na jednu stranu jistě osloví masy, ale na stranu druhou není brakovým mainstreamem, kterým jsme v současné době poměrně hojně obklopeni. A to je bezkonkurenčně a bezdeštně obrovský bendit celého příběhu. Což se – ruku na srdce – nedá říct zhruba o 90% knížek, které se dostávají na pulty knihkupectví.