1. Kovbojové z mlíkárny jsou hodně humorným, i když v mnoha okamžicích dramatickým románem party kamarádů, kteří se rozhodnou založit vlastní mlíkárnu a vyrábět domácí sýry, kterými mi potěšili ostatní lidi. Je o nástrahách podnikání, lokálnosti, malých podnikatelů… Jak moc je vám osobně tohle téma blízké?
Sama nastiňujete, že román má více poloh a popisuje více témat. Mně osobně přišlo sympatické, že se parta kamarádů uprostřed hospodářské krize 30. let rozhodla postavit společné dílo, museli si vypomáhat, každý byl jiný, jejich podnikání bylo často na úkor rodin, vyžadovalo to obrovskou vzájemnou toleranci. Sám jsem v mlékařské rodině vyrůstal a vždy jsem slýchával, že nikdo nemůže za to, že krávy dojí i na Štědrý den, proto musí rodiče do práce. Příhody o mém pradědovi, který byl ve skutečnosti prvním zaměstnancem mlékárny v Křižlicích, jsem také slýchával celé dětství. To, že ale doba nebyla jen veselá, to jsem si začal uvědomovat později. Baví mě historie a při psaní jsem některé věci dohledával v různých archivních materiálech, odborných knihách, jiné konzultoval s historiky a některé si také domyslel
2. Celý příběh se odehrává v Krkonoších, které byly tak nějak od vždycky vnímány jako krásný, ale poměrně chudý kraj, který především v zimě – dokud ještě byly zimy poctivé a né ublácené jako dnes – trpěl nedostatkem. Myslíte si, že by kovbojové z mlíkárny měli v takových dobách možnost uspět?
Tak ti kluci, kteří jsou předobrazem knižních hrdinů, skutečně uspěli. A obchod s mlékem a sýry zakotvili v krkonošských horách právě proto, že v chudé zemi se dalo těžko něco pěstovat, lidé byli chudí a oni pro své bližní prostě chtěli něco udělat. To, že naráželi na Henleinovce a později na Stalinisty, to je také pravda. Skuteční majitelé křižlické mlékárny, pan Havlíček a pan Zelinka,rozváželi své zboží v zimě na lyžích, v ruksacích do konzumu a zejména pan Havlíček ještě ve starém věku jezdil po mlékárnách jako konzultant a psal příručky pro studenty mlékařství. V románu je pouze odraz té historie, není to dokument, je to spíše příběh na motivy skutečných událostí. Chtěl jsem, aby to téma čtenáře zaujalo a sami si historii dohledali. Protože zatímco například historii jihočeského mlékařství již české univerzity zpracovaly, na tu krkonošskou se stále trochu zapomíná. Přitom nikde v Česku není mléko, které by bylo tolik podobné svým složením tomu, z něhož se ve Švýcarsku dělají ementály. Ale já jsem filmový historik, nikoliv mlékař, ta historie mlékařství patří jiným, já chtěl jen ukázat, jak moc je dobrodružná a zajímavá. Ponořil jsem se do ní jen po zápěstí, ale zasloužila by, aby se někdo další ponořil minimálně po lokty.
3. Tahle knížka není vaší první, nepřemýšlel jste nad tím oslovit s ní nějaké renomované nakladatelství, kde by zrod knížky nebyl závislí na crowfundingové kampani, která je vždycky poměrně nejistá?
Já s Pointou spolupracoval v roce 2019 při vydávání mého debutu Lásky ze školního dvora. Tehdy nebyl ve společnosti strach způsobený covidem a válkou a lidé si v podobných věcech více pomáhali. Vydávání knížek pomocí crowdfundingu byla zábava pro všechny a vlastně i reklama pro titul samý. Dnes mám pocit, že se ta situace změnila. Vím, jak se musí vyvíjet crowdfunding, aby knížka uspěla, a mrzí mě, že řada titulů, o kterých i vy na svém blogu píšete, nemá tu situaci vůbec jednoduchou. Samozřejmě zkusím nabídnout rukopis i jiným nakladatelstvím, ale chtěl bych zůstat u Albatros Media, kde se prodává i kniha Lásky ze školního dvora. Uvidíme, každá kniha má svůj příběh
4. Kovbojové z mlíkárny vznikali za dob covidových omezení a karantén, jak jste toto období vnímal? Ovlivnilo vás nějak zásadně?
Bylo to těžké období. V srpnu 2019 jsem dokončil crowdfunding knihy, našel velkou část peněz mezi kamarády a těšil se na to, jak budu knihu v březnu 2020 křtít, objíždět knihovny a knihkupectví. Jenže týden před vydáním se vše zavřelo a já si jel pro první knihy prázdnou Prahou s vytisknutým mailem, že je to pracovní cesta. Jsem kinař, musel jsem zavřít kina, se kterými jsem spolupracoval, zůstal doma sám a někdy v té doně se začal rýsovat příběh Kovbojů z mlékárny. V květnu a červnu se vše otevřelo, kniha se krátce prodávala a já si říkal, tak snad ty Vánoce, jenže přišel zase covid a o rok později už byly na pultech jiné knihy. Ale v těžkých a smutných dobách často vznikají ty nejlepší věci a věřím tomu, že pokud se Kovbojové do prodeje dostanou, bude se jim dobře dařit.
5. Komu je vlastně tahle knížka určena?
Je to knížka na dlouhé zimní večery. Myslím, že potěší minimálně lidi za naší vesnice, kde mlékárna stávala, duší mlékaře, ale myslím, že jsem ji psal pro širokou veřejnost. Sama jste už na začátku zmiňovala to téma start-uperů, mladých lidí, kteří se vrhají do často nemožných podniků po hlavě, je to pro milovníky historie. A když se podíváte dnes na pulty knihkupectví, asi byste si vzpomněla na nejeden nový historický román, který odkrývá dějiny zapomenuté vesnice. No a já při psaní románu spoustu věcí objevoval. Ptal jsem se třeba, jak mohli dvacetí kluci zainventovat tak velký podnik, jaká byla souvislost s hraběcím rodem Harrachů nebo i to, jak se hledalo nové místo pro tak úspěšnou firmu a co nakonec bylo jedním z rozhodujících kritérií. Takže si myslím, že je to i román pro lidi, co rádi objevují nové věci. Ale přiznávám, že mám někdy bujnou fantasii, ovšem to někdy k beletrii patří.
Komentáře
Okomentovat