Svázáni vlastní myslí, utíkáme do snů

Já už jsem to párkrát psala, ale mám pocit, že dneska se to nějak hodí říct. Já úplně nejsem fanoušek sci.fi a fantasy literatury a na takovou tu YA literární scénu už jsem taky trošku stará. Primárně to rozhodně nejsou žánry nebo kategorie literatury, které bych primárně a nějak cíleně vyhledávala. O to víc je překvapující a možná i drobátko zarážející, že si mě tahle literatura a knížky nachází sami a tak nějak se mi vkrádají do života a celkem hlasitě se hlásí o slovo. Těžko říct, jestli se mi tím někdo/něco snaží cosi naznačit, ale snažím se to brát tak, že člověk by nabízenému měl jít trošku naproti a vyloženě se nebránit výstupům ze svých standardů a komfortních zón. Jasně, nemusí to vždycky vyjít, ale občas může být člověk docela příjemně překvapenej a třeba může, na některý věci, změnit názor a trošku vychýlit svůj dosavadní úhel pohledu.

Nedávno jsem třeba četla další fantasy knížku, jejíž vydání se sice teprve chystá a je na ní tím pádem ještě spousta práce, kterou je třeba odvést, aby byla opravdu skvělá, ale rozhodně v ní čuju potenciál, který stojí za využití, pokud autor neusne na vavřínech. Pouto mysli, což je název zmíněné knížky má sice nějaké mouchy, což se dá u prvotiny celkem očekávat, ale zas to nejsou vyloženě masařky nebo jiná havěť, která by celý text srážela na úroveň hloupého braku, který by snad raději nikdy neměl spatřit světlo světa. Ale jak začínajícím autorům vždycky říkám a opakovaně připomínám, vydání knížky chce píli, pokoru, notnou dávku sebereflexe a především sebezapření a touhu na sobě a své práci pracovat a vzít si případné komentáře, kritiku, rady a poznatky k srdci. Protože žádný román, povídka nebo novela není dobrá a skvělá na první pokus, hned první nástřel textu a příběhu není jedinečný a neopakovatelný a ne vždycky se podaří splnit si svůj sen o vydání vlastní knížky na první dobrou. Tak…jestli máte něco takového v plánu, myslete na to. Je to v podstatě půlka úspěchu.

Nicméně, Pouto mysli ten potenciál oslovit mladé čtenáře a fanoušky fantasy a v podstatě i YA literatury rozhodně má. Sice nemám moc s čím srovnávat, takže se s následujícím výrokem můžu samozřejmě mýlit, ale berme to tak, že vycházím z toho, co je mi známo. On je to totiž, aspoň z mého úhlu pohledu, příběh s poměrně originálním nápadem, který je i docela nápaditě rozvinut. Hlavní hrdinka celého příběhu se v noci, v podstatě ve spánku, řekněme přesouvá/přemisťuje/ubírá do fantaskního světa, který sdílí nejen s jeho původními obyvateli, ale i…dalšími cestovali a návštěvníky, řekněme. Celý ten proces přesunu se mi moc líbí a vlastně je i jistou metaforou pro to, co v noci, ve spánku, ve snech, prožívá každý z nás. Protože, ruku na srdce, sny jsou jenom naše. Svět v nich je jenom náš. Můžeme v nich být kdekoli, s kýmkoli, můžeme být i naprosto kýmkoli. A to je tak trošku kouzlo samo o sobě.

Nebyla by to poctivá fantasy, kdyby i tady nechyběly nějaký ty zrůdičky, příšerky a klasické prvky,
které každý čtenář od takového žánru vyžaduje a tak nějak předpokládá, že je v nějaké míře a formě dostane. Což je naprosto v pořádku, protože tak to má být. Čtenář by měl od knihy dostat to, co od ní očekává, ať už spadá do jakéhokoli žánru. I tady je samozřejmě třeba vyřešit jistý problém, který náš fantaskní svět trápí, nastavit pro něj a pro svoji pravdu svůj život a pořádně zabojovat. Je hodně fajn a i z psychologického hlediska celkem zajímavý sledovat v rámci příběhu vývoj hlavní hrdinky May, která je poměrně uzavřenou, tichou samotářskou a skrz na skrz introvertní osobou – a to ve všech aspektech, které si pod tímhle pojmem může člověk představit. Spousta věcí ji samozřejmě změní, spousta věcí ji posune dál, tak nějak ji…vnitřně posílí a to nejen v rámci jejího světa snového, ale samozřejmě i toho reálného, což její jedině ku prospěchu, protože z počátku to nebyla úplně hrdinka, ke které bych si dokázala najít cestu a nějak s ní vnitřně sympatizovala. To se stalo až později a jsem za to ráda.

Skvělým prvkem je i motiv plnění různých úkolů a zkoušek, kterých se May právě ve snovém světě podrobuje. Celému příběhu to dodává atmosféru, akčnost a zároveň jako čtenář krásně vidíme, kolik z toho, co se May naučí „tam“ může krásně aplikovat a využívat i „tady“. V tomhle směru na mě celý příběh působit trošku jako hra na playstation nebo jiné herní médium – v tomhle se moc neorientuju na to je u nás expert spíš Martin – nebo jako námět na nový příběh v rámci virtuální reality nebo klidně i deskovky, protože i ty jsou zase celkem v kurzu, zvlášť v případě různých fantasy světů. Takže i v tomhle směru vidím v Poutu mysli jistý potenciál, který by se hodilo využít i mimo knižní svět, což je rozhodně moc fajn. A to říká, prosím pěkně, člověk, který fakt není hráč a vrcholem podobný zábavy je pro něj hra v kostky nebo karty, případně třeba aktivity.

Suma sumárum. Jsem fakt ráda, že jsem měla možnost si tuhle novelu, protože na román je to poměrně krátké, přečíst. Byla to fajn, poměrně čtivá – nutno říci, že jsem měla první nástřel příběhu, na kterém se po redakční stránce teprve pracuje a ještě pracovat bude – novelka, která se mi líbila, její čtení mě bavilo, nenudilo – což je velký plus – a který mě tak nějak vytrhlo z běžnýho životaběhu, který není vždycky úplně super, fajn a růžový. I když by si to člověk samozřejmě přál.

Malé mínus vidím právě v té délce, protože celý příběh má dejme tomu 120 stran, což opravdu není moc. Autor vše navíc zamýšlí jako první díl série, což mi v rámci prvotiny taky úplně nesedí a jako čtenář a vlastně i jako knihkupec si myslím, že by bylo lepší celý text nějak víc rozvinout, třeba i rozšířit a rozepsat některé pasáže, dát třeba některým postavám více prostoru a tím celé knize přidat třeba dalších 100 stran a nechat to tak. Každopádně, uvidíme, jak se bude téhle knize dařit a ani myšlenku delší série bych vyloženě nezavrhovala, i když trošku s pozvednutým prstem. Což je ale samozřejmě můj, zcela subjektivní názor, protože si myslí, že je prvotně vždycky lepší mít skvěle propracovanou první knížku, ze které si čtenáři a třeba i recenzenti sednou na prdel a až později se pustit do nějakého většího projektu jako je delší série. Ale samozřejmě to nemusí platit vždycky.

PS: S autorem jsem nedávno vydala i rozhovor, kde se o celém příběhu a jeho zrození dozvíte víc, tak pokud vás minul, můžete to napravit. J A na mém youtube kanále najdete i vlog ze čtení téhle knížky, kde se dozvíte i moje aktuální pocity a dojmy z právě přečteného. Tam toho najdete i mnohem víc samozřejmě. A nejen o knížkách.