1. Prorok a lady Kosice je vaší prvotinou. Jak celý nápad na takovouto knížku, která se v mnohém liší od toho, co dnes můžeme na české literární scéně najít, odlišuje, vlastně vznikl?
První řádky jsem si začal psát pro sebe za té divné covidové doby, kdy nebylo možné nic moc jiného dělat (a k psaní se jistě uchylovala řada lidí, takže těchto „covidových pisatelů“, jako jsem já, se nyní jistě rojí spousty). Prvotní nápad jsem dostal přes léto v roce 2020, kdy jsem seděl na zahradě a popíjejíc kávu jsem sledoval kosa. Vzpomněl jsem si, jak nás snad kdysi na základní škole učili, že samičky na zimu odlétají na jih, ale samci zůstávají. Jak by to asi dopadlo, kdyby to takhle praktikovali lidé? napadlo mě. Myšlenka samovolně zrála a získávala jasnější obrysy. Asi v listopadu toho roku, kdy se opět uzavřely školy, jsem napsal většinu z dějové roviny týkající se postavy Pavla. Věděl jsem, že chci Pavlův příběh prokládat příběhy biblickými, ale přesnou představu, jak se pak obě roviny střetnou, jsem tehdy neměl. Psal jsem bez ambice na vydání a snad i na dokončení románu vůbec. Prostě „jen tak“. V lednu jsem pak odjel na zahraniční stáž a věnoval se svým studiím. Ke psaní jsem se vrátil až začátkem roku 2022, tedy zhruba po roční pauze, kdy jsem vše promýšlel (ale nenapsal jedinou větu). Na jaře roku 2022 jsem dokončil prvotní ucelený rukopis.
2. V knížce je poměrně dost různých odkazů na díla, ke kterým se hlavní hrdina uchyluje. Ať už jako k rádcům a pomocníkům nebo jako k příjemným společníkům. To muselo vyžadovat poměrně dlouhé a obsáhlé rešerše. Nebo se pletu?
Asi bych ony odkazy na jiné autory a jejich díla nenazval přímo rešerší. Určitě ne záměrnou. Spíše jde o aluze na mé oblíbené autory a jejich díla, ať už ta, která knihu přímo inspirovala, nebo ta, která mám prostě rád a chtěl jsem tak (snad spíše podvědomě) vzdát jejich autorům své díky. Kdybych měl jmenovat alespoň pár z nich, určitě bych začal u formy románu, která je inspirována Bulgakovovým Mistrem a Markétkou a také Kunderovými „výzvami“ románu. Rovina okolo Pavla je pak jistě ovlivněna Orwellem (i když pojata velmi komorně), ale najdeme v ní i lehce hrabalovské pasáže. Biblické příběhy jistě dají čtenáři vzpomenout na geniální Čapkovy apokryfy a nejspíše ke světonázoru tohoto mého oblíbence odkazuje celý epilog knihy.
3. Proč jste se vlastně rozhodl použít tenhle motiv. Takovéto hledání pomoci v příbězích v samostatně fungujícím příběhu?
Kdybych měl román zařadit do nějaké epochy, žánru či jak to z tohoto úhlu pohledu nazvat, určitě bych řekl: postmoderna. Prolínání více dějových rovin, začlenění žánru povídky, poezie, reportáže, deníku, skákání z kýče a sentimentu do hrubosti a naturalismu, z vysokého k nízkému… to vše je, myslím, pro postmodernu typické – takže odkazy na jiná díla (jak to postmoderní autoři rádi dělají) spadají do celkového pojetí knihy.
4. Můžou čtenáři v "Prorokovi" najít něco podobného? Oporu, radu, pomoc v nějaké životní etapě, která nemusí být právě jednoduchá?
To lze jistě v každé knize. A podle mě mnohdy i více v „obyčejném“ románu než ve „fundovaném seberozvojovém návodu“ – to určitě nebyl můj záměr – napsat nějakého „rádce pro lepší život“. Tomuto odvětví literatury sám neholduji, a navíc knižní trh těmito tituly přetéká. Mou snahou je nabídnout čtenáři text, který ho zaujme, a to z jakéhokoli úhlu. Někdo si zde najde lovestory, někdo drama, někdo i humor a nadsázku, na své si přijdou i milovníci poezie či povídek. Věděl jsem, že text má více vrstev a že ho bude číst každý jinak, ale stejně mě už několik čtenářů překvapilo tím, „jak“ knihu četli. A pokud někoho inspiruje konání hlavního hrdiny, a sice vzít si v těžkých chvílích knihu a obklopit se krásnem, tak i to mě jistě potěší. Koneckonců – nejeden velký filosof došel k závěru, že jediným východiskem z absurdity světa je umění.
5. Prorok a lady Kosice vyšla u nakladatelství Pointa, kde zaujala čtenáře natolik, že se právě tuhle knížku rozhodli podpořit v kampani. Jste vlastně s celým tímhle procesem a výsledným produktem spokojený? Nebo byste udělal do budoucna třeba něco jinak?
Přiznám se, že z počátku jsem úspěchu moc nevěřil. Ale chtěl jsem to alespoň zkusit. Příprava na předprodejovou kampaň proběhla hladce a k mému úžasu i předprodej sám sliboval každým dnem (trval měsíc) větší šanci na vybrání finální částky. A to se i podařilo! Velký díky tedy patří všem přispěvatelům a firmě Rubikonfin, která knihu z velké části zasponzorovala. Momentálně jsem z výsledku nadšený, hlavně když vidím, kolik knihkupců knihu nabízí – to bych sám, kdybych knihu vydával jako samonakladatel, jistě neuměl zařídit. Jestli bych chtěl do budoucna u Pointy něco opět vydat? To teď nedokáži říci. Nápady jsou, náčrtky se kupí – ale teď ještě budu nějaký čas zaměřovat pozornost na Proroka.
Komentáře
Okomentovat