Prvotina Valentýny Skalkové balancuje mezi žánry a svým protagonistům přináší dost možná jejich poslední chvíle na zemi.
Teď to trošku znělo, jako by byla ta knížka špatná, co? To jsem úplně nechtěla, protože tak to vůbec není. Jen je třeba si vždycky uvědomit, že žádný první nástřel knihy není 100% superskvělý a to jak v případě začínajících autorů, tak i těch zavedených. Práce na knížce a jejím vylepšení je tu vždycky přítomná a chce to pokoru, trošku sebezapření a velkou dávku píle a trpělivosti. Takže to jen tak na upřesněnou, ať si rozumíme. J S autorkou tu najdete i krátký rozhovor, kde vám tenhle svůj kriminálně psychologický příběh přiblížila trošku víc a z vlastního úhlu pohledu, na instagramu jsem vám o něm taky trošku psala no a dneska nastal čas na nějaký delší text, ve kterém se pokusím shrnout svoje pocity a dojmy ze čtení.
Jak už sem psala, bude na téhle knížce ještě trošku práce, ale od toho máme redaktory a další profese tvořící velmi podstatnou složku, která na cestě k vydání knížky u žádného autora nesmí chybět. Je to stejný jako kdybyste šli na výlet bosky, moc daleko nedojdete a tak je třeba si pořídit poctivý a pohodlný botky, ve kterých dojdete k cíli. Nicméně tohle neznamená, že je ten příběh od začátku do konce špatný, vůbec ne. Naopak, je to super promyšlený román o…o partnerském vztahu, který se sice teprve pomalu rodí, ale už v prvopočátcích si do nej oba hlavní aktéři přináší větší či menší traumata a jakési duševní nekomforty z dětství, z předchozích vztahů a tak nějak ze života obecně. On je navíc policistou u FBI, což je profese, která sebou přináší nejen poměrně velké odevzdání se, ale taky permanentní ohrožení. V týhle branži totiž nejste v kontaktu s fajn, milýma lidma, který váš život můžou obohatit. Tady je to hodně špinavý, krvavý, drastický a neutěšený. A co si bude, takováhle práce a neustálý kontakt s násilím a marností taky člověku na psychické pohodě zrovna dvakrát nepřidá.
Oba se ale snaží udělat pro jejich vztah i jeden pro druhého maximum. Což je hrozně důležitý vždycky, mimochodem. Bez sounáležitosti, porozumění si a komunikace je totiž každý vztah odsouzený k zániku. Ale nechci, aby to vypadalo, že tahle knížce je jen čistě vztahovým románem s romantickou linkou. Ta tu sice je, byť bych jí nerovnávala s klasickýma romantikama, kterých jsou v knihkupectvích plný regály, – tomuhle chybí ta hloupoučká naivita a „růžovost“ – ale celé je to okořeněno dramatickou krimi linkou, která právě souvisí s povoláním hlavního mužského hrdiny. Být u FBI totiž často neznamená ohrožovat během vyšetřování sebe, případně kolegy, kteří s vámi jdou do akce, ale v mnoha případech i svoji rodinu, blízké, přátele, partnery. I tohle vlastně mezi oba vrazí trošku klín, protože začínat vztah, do kterého vnášíte veškeré své touhy a naděje, že konečně společně vybudujete něco stálého a pevného, něco s budoucností, třeba si časem pořídíte i hezký dům s velkou zahradou, děti, zlatýho retrívra a budete pořádat se sousedy hromadné grilovačky, není úplně příjemnej pocit a musíte se s ním nějak naučit pracovat a žít. Nebo vycouvat, dokud je ještě čas.Valentýna Skalková napsala fakt zajímavou a čtivou knížku, která jí i stran rešerší dala jistě spoustu práce – o tom mluví právě v rozhovoru, který moc doporučuju k přečtení. Nesklouzla v ní ale k nějakým zbytečným detektivním popisům nebo jen té hloupé romantice, které bych jako čtenář těžko věřila. Naopak je tu vše skvěle vybalancované, smysluplné, vypointované a vše tak spěje k docela logickému vyústění. Byť i konec může být pro někoho překvapivý, protože život sám je jedna velká nepředvídatelnost. A takový je i tenhle příběh.
Komentáře
Okomentovat