Psaní mi docela dost přineslo //5 otázek pro Valentinu Skalkovou//

Valentina Skalková je dvacetiletá studentka počítačové grafiky. Mezi mé koníčky patří čtení knih, nehtový design a pes. Mám ráda thrillery a detektivky. Momentálně připravuje k vydání svoji první knížku s názvem Naše poslední chvíle, kterou aktuálně můžete podpořit na Pointě a dostat k ní třeba i nějaký pěkný dárek jako bonus. Právě o ní, procesu tvorby a inspiraci je dnešní rozhovor. 

1. Román „Naše poslední chvíle“ se odehrává v zahraničí, což znamená nové prostředí, reálie, mentalita…proč jste se rozhodla tenhle příběh zasadit právě sem a nezůstala jste na české půdě?

Rozhodla jsem se tak, na základě pár postav, které v knize jsou. Zachovat jejich anonymitu, protože myslím, že kdyby se to odehrávalo na české půdě, ta anonymita by tam nebyla, tu se každý zná s každým, protože města a vesnice jsou na sebe nalepené, zatímco v Americe, kde se příběh odehrává je ta možnost anonymity větší.

2. Prostředí i jednotlivé scény v knize působí velmi věrohodně, doslova jako by ta místa člověk skutečně znal. Vyžadovalo psaní příběhu nějaké větší rešerše?

Rešerši jsem si musela dělat hlavně kvůli FBI. Sice mám načteno hodně detektivek, v kterých je FBI, ale bylo lepší si i udělat samostatný rešerš. Docela dost mi to přineslo. 

3. Celý román je velmi vrstevnatý. Máme tu motiv jakési psychické nepohody, vztahových problémů, zžívání se s novým partnerem, ale vlastně se tu objevuje i hodně, řekněme thrillerová nebo nějak více dramatická linka. Na koho jste při psaní cílila? Nebo možná lépe…pro koho jste knížku psala?

Myslela jsem na to, jak jsem se při psaní cítila. Knihu jsem začala psát, když jsem byla na léčení s HPO. Pocity smutku, deprese, úzkosti, ubližování si a touha být v ten moment s někým, kdo by moji bolest odstranil. Knihou jsem utíkala z té bolestivé reality. 

4. Pointové projekty jsou v mnoha ohledech poměrně nevyzpytatelné a nejisté. Co vás vedlo právě k tomu pokusit se „Naše poslední chvíle“ vydat právě tady?

Na Pointu jsem si vzpomněla díky knize Třeťák, na kterou jsem před pár lety přispěla a doteď ji mám doma. Takhle má kniha šanci se dostat l lidem, které by mohla opravdu zajímat. 

5. V návaznosti na moji předchozí otázku se mi nabízí i otázka poslední. Co bude, až kampaň skončí? Budete třeba, v případě, že se to nepovede, zkoušet knížku nabízet jinde? A naopak, v případně, že vše dopadne dobře – což bych vám i knížce moc přála – těšíte se na ohlasy čtenářů, třeba nějaká autorská čtení…?

Byla bych ráda, kdyby se povedla, ovšem, kdyby ne, pokusím se nabídnout knihu jinde. Rozhodně bych byla ráda od čtenářů na zpětnou vazbu, pomůže mi to se zlepšit. Na autorské čtení se zatím moc necítím, ale do budoucna o tom popřemýšlím.