Všichni jsme jen lidé z masa a kostí //5 otázek pro Kristýnu Brabencovou//

Kristýna Brabencová momentálně studuje dvouletou nástavbu oboru podnikání. Doslova miluje čtení, procházky a samozřejmé psaní. Momentálně se věnuje zdokonalení v právě v poslední zmíněné zálibě a snaží se dostat své psychické nemoce pod kontrolu. Právě o nich a o veškerých trablech, které jsou s takovým onemocněním spojené vypráví ve své, velmi intimní, otevřené a autobiografické knížce, která vznikala během autorčina pobytu v psychiatrické léčebné. O knížce jako takové už sem vám psala a teď bych ráda dala prostor právě Kristýně, aby nám o jejím vzniku řekla něco víc. 

1. Knížku jste psala během hospitalizace v psychiatrické léčebně. Vznikala tedy v rámci nějaké terapie?

Kniha byla původně mým deníkem. Deníkem plný čmáranic, textů, textu písní a hlášek z filmů. Nepřímo jsem si z něj vytvořila svou osobní terapii. Zaznamenávala jsem své hypomanické dny, své pády. Své umělecké pohnutky.

2. Spousta věcí a pasáží je velmi niterných, otevřených, řekněme až intimních. Rozhodnutí takovou sbírku textů muselo být poměrně náročné.

Rozhodnutí o vydání padlo už na psychiatrii. Jen,  jak už jsem říkala, to byl dost osobní deník, netušila jsem jak to pojmout. Nejtěžší tedy nebylo rozhodnutí o vydání, ale o tom jak to celé pojmout.

3. V Rozervaných řádcích píšete hlavně o sobě, svých pocitech a vnitřním i vnějším boji s psychickou nemocí. Jak se ale na knížku a nápad ji vydat dívá vaše okolí?

V mém okolí je jen pár "vyvolených" o kterých vím že mě podpoří v každém mém rozhodnutí. Vlastně jsou na mě (to jsou jejich slova ne má) pyšní, jsou pyšní že si plním sny, že sdílím nějakou cestu mých psychických nemocí.

4. Čím ta knížka vlastně je? Deníkem? Básnickou sbírkou? Něčím mezi? Na koho, jakou čtenářskou skupinu v ní cílíte?

Knihu bych nazvala nekonvenční básnickou sbírkou. Jelikož poezie mi jde asi stejně jako žít. Tím chci říct, že v mém sebekritickém oku blbě. Cílím na lidi co chtějí tyhle věci číst. Dobře vím že to není pro každého. Proto si neskutečně vážím všech co mě podporují a mají touhu toto číst.

5. Rozervané řádky mají rozhodně spoustu poselství a podnětů, které předává čtenářům. Co je ale tou hlavní myšlenkou, kterou byste chtěla aby v ní čtenáři vnímali?

Chci, aby čtenáři vnímali že nakonec jsme všichni stejní. Ať už jste vůdkyně trosek, Bell nebo já. Všichni jsme jen lidé z masa a kostí a nemusíme se proto dívat na lidi s duševní poruchou skrz prsty.