S autorkou tohohle podivného a skvělého příběhu si budete moci příští týden přečíst i rozhovor, ve kterém vám svět Tairdinasu a jakési svoje pohnutky k tomu takovou knížku napsat. Dneska bych se nicméně ráda pokusila nějakým způsobem shrnout svoje dojmy ze čtení. Ty vám nějak víc navíc přiblížím ve videu, které vyjde koncem měsíce a taky ve vlogu, který jsem se rozhodla knížce věnovat – těch vás v brzku čeká víc, protože mě tenhle koncept fakt baví natáčet a i vy na něj celkem ráda koukáte, což mě moc těší. No a teď lehce k příběhu, protože právě kvůli němu, aspoň doufám, jste klikli na dnešní článek.
Svět Tairdinasu je v podstatě světem naším. Respektive světem, který žili naši…praprarodiče. Kateřina Tamchynová nás bere zpět do historie, na válečnou frontu, do období první světové války, která přinesla mnoho bolesti, utrpení, smrti a neodmyslitelně se tak zapsala do dějin celého světa. Nejde ovšem o klasický válečný román na jaký jsme v současné české literatuře zvyklí. Nepřináší srdceryvný příběh lásky, kterou válka rozdělí, u kterého byste proplakali celé hodiny a posmrkali tuny papírových kapesníčků. Tairdinas je spíš příběhem o přátelství, o vzájemné spolupráci, kooperaci ve chvílích, které mohou být pro člověka náročné, o situacích, kdy vám nezbývá nic jiného, než přijmout přítomnost dalších lidí a to i přesto, že byste byli raději sami. A přináší i něco navíc s čím se u válečných románů fakt jen tak nesetkáte, řekla bych.
Kromě, řekněme tedy válečného příběhu, si autorka pohrává i s legendou o blanických rytířích, kteří by se v plné zbroji měli vynořit z hory Blaník v okamžiku, kdy bude lidstvu nejhůř a pomoci. To se zatím, jak všichni víme, nestalo a pokud přistoupíme na myšlenku, že tahle legenda v sobě skrývá aspoň zrnko pravdy, je myšlenka na to, že nám ještě nebylo nejhůř, protože se krajem žádná bájná vojska nepřehnala a nepřítele nerozprášila, poměrně děsivá. A tak se můžeme ukonejšit aspoň tímhle příběhem, kde legenda naplno ožívá a rytíři v plné zbroji dost možná pokosí všechny nepřátele, kteří ohrožují zemi, jež je pro ně vším. Jestli jejich snažení a síla v jednotě budou stačit je ovšem otázkou na kterou…ááá to už bych prozradila moc a to bych nerada, i když mě to svádí.
Lepší bude se začít, knížku podpořit, protože ty dárky k ní jsou fakt hrozně fajn a sami se dobrat toho, jestli nás rytíři tiše spící v hoře jednoho dne zachránit. Třeba už se tak stalo a jen jsme si toho nevšimli. Třeba skutečně tuší, že nám ještě nebylo nejhůř. Třeba je to vážně jen krásná pohádka, které se chce věřit ať už jste dítě nebo racionálně uvažující dospělák.
Tohle je opravdu zvláštní text, který si pohrává nejen s protagonisty, ale i se čtenáři. Zpočátku nejasné a pro někoho možná i matoucí a nekonzistentní scény se začnou spojovat v ten správný okamžik. Tímhle je čtenář docel příjemně nucený chtít číst dál, posouvat se v příběhu a konečně zjistit, co má teda autorka vlastně za lubem. A jakmile to všechno začne dávat smysl, což naštěstí netrvá příliš dlouho, je docela těžký knížku odložit, protože prostě potřebujete mít přehled o tom, co se s postavami děje, kam se děj bude ubírat a jak všechno vygraduje. Na své si navíc přijdou nejen fanoušci válečných románů, - tady bych vypíchla odklon od současného trendu románů odehrávajících se za druhé světové války k té první, která nebyla o nic méně přívětivá – ale i milovníci mýtů a legend, které se v Tairdinasu stávají hmatatelnými a reálnými. Což je rozhodně dobře, protože čím více čtenářů dané kniha osloví, respektive má šanci oslovit, tím určitě lépe.
Komentáře
Okomentovat