Aktuálně k nějaký duševní pohodě asi nepřispívá ani neustálý zdražování, finanční i pracovní nejistoty, spousta žen, ale i mužů je třeba na výchovu svých dětí sama...důvodů, proč lidem není dobře, hroutí se a objevují se u nich nejrůznější problémy a poruchy je hrozně moc. O čem chci ale dneska mluvit je důležitost toho o takových věcech mluvit, jít třeba i z kůží na trh, ukázat svoji "slabost", což je to nejsilnější a nejodvážnější, co můžeme udělat. Což spousta lidí začíná dělat, což může být taky jeden s aspektů, kdy to může vypadat, že je lidí s nějakou duševní poruchou nebo jakýmkoli podobným problémem víc, než třeba před deseti lety.
To je tak na úvod, abyste měli trošku představu o čem bych dneska chtěla mluvit. Já sama mám se svojí hlavou problémů až dost, takže vím jak moc náročný je sama se sebou bojovat a nepodlehnout tomu, co se tam děje. Možná vám o tom jednou napíšu něco víc, ale dneska to nebude úplně předmětem mýho záměru. Dnešní článek bych totiž ráda věnovala knížce Nele Beránkové, která o své psychické poruše, hlasech, jež slýchá a taky léčbě a několikeré hospitalizaci napsala velmi otevřenou, niterní a duševně dost nahou knížku, plnou upřímnosti. Není to tak dávno, co sem vám tu zveřejňovala rozhovor právě s Nelou, takže kdo tenhle blog čtete nějak pravidelnějc, tak už víte, o čem je a jak zhruba vznikala. Nicméně bych se ráda podívala na ten text jako takový.
Tohle je totiž, aspoň dle mého, hrozně důležitá knížka, která si zaslouží dostat se na pulty knihkupectví. Jak už sem psala je v tomhle ohledu hodně "vysvlečená", upřímná a taková bezservítková, což je Nelino velký hrdinství. Celý čtení je navíc o to intenzivnější v tom, že jde o deníkovou formu, což je formát, který přeci jen v mnohém usnadňuje sepisování jejích myšlenek, pocitů i aktuálního stavu, který byl v jednu chvíli opravdu dost kolísavej. Díky jednotlivým zápiskům tak můžeme sledovat jakési první náznaky a projevy paranoidní schizofrenie, pobyt v léčebně - ostatně právě tam tahle knížka vznikala v rámci formy terapie - i o znovuzačlenění se do běžného života ať už jde o rovinu pracovní, partnerskou, vztahovou obecně, protože taková nemoc samozřejmě ovlivní váš vztah s přáteli, rodinou a lidmi, se kterými přicházíte nějak intenzivnějc a pravidelnějc do styku.
Na celý knížce se mi právě líbila ta deníková forma. Za jedno se všechno hrozně hezky a v jistém ohledu i lehce četlo, jednotlivé zápisky mi připadaly tak nějak intenzivnější a realističtější, než když by šlo o nějaký běžný, beletristický text s holými popisy a klasickým příběhem se zápletkou, gradací, nějakým vyústěním a především rozuzlením, které asi u takových textů všichni podvědomě očekáváme. Nutno taky dodat, že ačkoli jde o autorčinu prvotinu, kterou aktuálně můžete na Pointě v předprodejové kampani, tak jde o opravdu dobře zvládnutý sloh, který není krkolomný a úplně neskřípe, když ho čtete. Což je prostě věc, která se běžně nestává. Ale může to být samozřejmě i tím za jakých okolností a v jakém autorčině rozpoložení vše vznikalo, takže jistá citová a myšlenková rozkolísanost tam cítit je, ale není natolik na sílu, že by při čtení překážela. Spíš naopak.
Díky tomu je víc vidět jak hlava člověka se schizofrenií funguje, jak mohou jednotlivé stavy pohody a deprese vypadat a otvírá se nám tak svět, který třeba moc dobře známe - v takovém případě se všichni opatrujte a buďte na sebe hodní - nebo takovou zkušenost nemáte, mimochodem gratuluju, tohle je velkej dar, ale není vám osud a třeba i život takto nemocných lidí úplně lhostejný. Vám může knížka Nely Beránkové hodně ukázat a ještě víc vám dát.
Komentáře
Okomentovat