Boj venkova s městem a síla v nás

Poslední kulturu, alespoň na nějakou dobu, jsem zakončila opravdu skvěle, dost možná to nešlo líp. K nám do Tábora totiž se svým posledním románem přijel z Českých Budějovic jeden z mých nejoblíbenějších českých autorů. Minimálně co se mužů týče. Tím nebyl nikdo menší, než Jiří Hájíček, kterému nedávno vyšel román Drak na polní cestě - a záhy se dočkal i svého audioknižního zpracování. Já jsem měla možnost vychutnat si ho v obou verzích a musím říct, že to opravdu stojí za to.

Jiří Hájíček je známý tím, že se ve svých knihách zaměřuje především na problémy venkova, jeho obyvatel, na poukazování na rozdíly právě mezi vesnickými starousedlíky a měšťáky, jejich rozdílné vnímání rodinného dědictví, mentalitu a vlastně i chování. Z jeho knihy je hodně cítit právě jeho kladný vztah k venkovu, potažmo maloměstu a samozřejmě i jeho neopakovatelný a velmi citlivý styl psaní, kterým své čtenáře naprosto strhne. A i když je pravda, že si na každou jeho další knihu musí člověk nějaký ten rok počkat, stojí to rozhodně za to. Minimálně v případě, že nehledáte jen plytkou, jednoduchou literaturu a příběh, ve kterém je vše jasné, dané a dohromady vás v něm nic nepřekvapí.

Musím se přiznat, že každá Hájíčkova kniha mě dost slušně duševně rozebere a nebylo tomu jinak ani tady. Možná to bylo umocněno všemi těmi hormony, co teď beru, možná i tím, že se mě tohle konkrétní téma - rozprodávání rodinných majetků ve prospěch korporátu a jakési vzdání se hodnot, ve kterých byly protagonisté příběhu vychováni - týká docela osobně a nějak s tou situací nejsem úplně smířená. Ale to je jiné téma a dost možná se ještě věci obrátí...

Právě z tohohle důvodu jsem moc ráda, že se mi povedlo ještě tohle setkání absolvovat a s Jirkou, se kterým se osobně známe už spoustu let, potkat a vychutnat si jeho besedu o tom, co ho k napsání tohohle příběhu vedlo, - a asi nás nikoho nepřekvapí, že i on k tomu má vždycky nějaký osobní důvod nebo silné nutkání to či ono téma zpracovat a hlouběji se do něj ponořit - ale nebyly opomenuty ani jeho předchozí knížky, které se dočkaly mnoha překladů do několika světových jazyků. Což je myslím velkej úspěch, když si vezmete jak malá země jsme a jak netypickou Jiří Hájíček píše. Málokomu se na české literární scéně podaří dosáhnout takového úspěchu, co jsem tak vypozorovala.

Mimochodem to i dokazuje to, jak se Nakladatelství Host o své autory stará, kolik jim poskytuje péče, což
se taky ukázala jako něco, co není vyloženě samozřejmost. Což mě přivádí k tomu, že právě tomuhle tématu - péče nakladatelů, kterou poskytují svým autorům - bych se ráda věnovala v některém rozhovoru nebo epizodě podcastu, pomalu na to sbírám materiál a doufám, že vám to přinese zas nějaké nové poznatky. A když už jsme u podcastu, tak v neděli vyjde epizoda věnovaná právě knížce a autorovi, o kterých jsem vám dneska psala. Celou besedu včetně autorského čtení pro vás mám totiž nahranou a budete si ji tak moct vychutnat z pohodlí domova. A za mě? Za mě je Jiří Hájíček i jeho tvorba rozhodně velkým doporučením na vynikající literaturu, které nechybí silný příběh, emoce, krása jazyka, společenský přesah a takové ty klasické mezilidské vztahy, které jsou nám všem tak dobře známy. Je to zkrátka literatura s benefity a jako taková by neměla být opomíjená.