1. Román Neklidná růže je takovou sbírkou nejrůznějších, řekněme povídek a příběhů, které sice jednotlivě tvoří samostatné a vypointované pasáže celé knížky, ale komplexně vypráví i poměrně náročný a vypjatý život plný absurdit hlavní hrdinky. Jak se vám taková knížka psala? Nebylo náročné poskládat jednotlivé povídky tak, aby každá fungovala sama za sebe, ale zároveň dávaly smysl i jako celek?
To mě na tom právě bavilo! Navíc, když jsem začínala psát, tvořila jsem pouze povídky. Bylo tak pro mě u první knihy těžké sednout si k počítači a začít psát „román“. Nedokázala jsem se od nich odtrhnout. Tahle forma mi vyhovovala i v knize – jak říkáte, povídky jsou vypointované a každá má svou vlastní dynamiku. Celé to byla jízda – skládat je dohromady a vymýšlet propojení tak, aby na sebe navazovaly, prolínaly se a získaly patinu románu. Někdo si adrenalin užívá skokem s padákem, já ho zažívala u mé první knihy.
2. Kdo je vlastně Evelína? Má nějaký reálný základ?
Ano. Rozhlédněte se kolem sebe. Takových žen je v naší zemi spousta. Evelína má svůj základ v mém vlastním rozvodu a ve zkušenosti s hledáním muže svých snů. Všechno jsem navíc okořenila historkami z mého okolí a příběhy, které mi vyprávěly kamarádky. Ráda cestuji a nejraději jsem tichý pozorovatel. Sleduji lidi, poslouchám jejich rozhovory, vnímám jejich příběhy. A řeknu vám – třeba v kavárnách se toho dozvíte opravdu hodně! 😊
3. Musím říct, že já sama jsem se při čtení moc bavila a co jsem tak koukala, tak i další čtenáři ji velmi chválí. Čekala jste takový úspěch a oblibu?
Přála jsem si ho. Psát pro radost mi přinášelo okamžité uspokojení hned po zveřejnění prvních textů na internetu. Než jsem knihu napsala a vydala, trvalo to téměř dva roky. A ještě chvíli trvalo, než se do ní čtenáři začetli a objevily se první recenze.
Ale ohlas byl úžasný. První vlaštovkou byla pochvala od mé redaktorky, ale reakce čtenářů… to je úplně jiná liga! 😊 Oni jsou pro mě ti nejdůležitější. A největší radost mám z toho, že oceňují styl mého psaní – bohatost češtiny, humor, sarkasmus a dialogy. Příběh nemusí zaujmout každého, ale vždy přišla pochvala na jazyk. A to je pro mě TOP.
4. Když jsme se spolu bavily o vaší knížce a připravovaly spolupráci, zmínila jste, že i Pointu, která, jak jsem pochopila, byla chvíli také ve hře v rámci jejího vydání. Proč k tomu nakonec nedošlo?
Protože jsem bývalá manažerka...Pointa vám poskytne výběr vašich spolupracovníků – redaktorů, sazečů, grafiků aj., a dále vydání a distribuci knihy. Je na vás, vybrat si s kým chcete spolupracovat a jakou propagaci uděláte pro svůj projekt. Přečíst si poslední větu vypadá snadně, ale v důsledku je za ní neuvěřitelně spousta hodin práce. Studování a ověřování lidí, které si vybíráte, komunikace, obavy, propagace at. A pokud nevyberete peníze, vše končí. Nebo! Si doplatíte rozdíl částky, která chybí a kniha se vydá – ale za jejich podmínek. Nic, co bych nezvládla sama – říkala jsem si. Navíc jsem pak nebyla omezena výběrem spolupracovníků, danou cenou za tisk knihy a zisk byl najednou diametrálně odlišný. Jediné riziko, které jsem nesla, byla distribuce, ale tu jsme také zvládli.
5. Neklidná růže nakonec vyšla ve stejnojmenném nakladatelství, které jste založila společně s patronem knížky Milošem Kohoutem. To byl v celku odvážný krok, řekla bych.
Spolupracovat s Milošem byl opravdu odvážný krok! 😊 Ale teď vážně. Knihu jsme si vydali sami a založení nakladatelství bylo dalším logickým krokem. Díky němu jsme se dostali do distribuční sítě a zároveň jsme měli silnou marketingovou podporu, která se nám vyplatila.
Mít vlastní nakladatelství nám navíc otevřelo nové možnosti – nejen vydavatelské. Na podzim jsme začali připravovat kulturně-vzdělávací program pro děti, jehož cílem je podpora čtenářské gramotnosti, rozvoj kreativity a odklon od digitálních obrazovek směrem k literatuře a kultuře. A nyní připravujeme sbírku básní od Kateřiny Cajthamlové a mou druhou knihu.
Splnil se mi sen. Podařilo se mi propojit mé psaní s aktivitami, které dávají smysl. A co je pro mě zásadní – mohla jsem si vytvořit pracovní prostředí, které respektuje můj zdravotní stav. Není to vždy ideální, ale rozhodně už nejsem pod takovým stresem, jako tomu bylo dřív v pozici manažerky ve velkých korporacích.
Komentáře
Okomentovat