Toxická rodina, dětský domov a cesta za štěstím

Mít milující, pozorné a starostlivé rodiče se v dnešní době bere dost jako samozřejmost. Máme hromadu možností, jak zjistit, jak vařit ty nejlepší příkrmy, jak si poradit a tím či oním problémem, kde jsou nejlepší školky, vybrat si z bezpočetu kroužků a aktivit, které z našich ratolestí, spolu s námi, vychovají pozorné, kreativní a sebevědomé lidi, kteří tenhle svět pozvednout. Nicméně...málokdo z nás si uvědomuje, že tyhle věci skutečně nejsou samozřejmostí. Ne každé dítě má možnost vyrůstat v milující a pečující rodině. A ne každý rodič se měl stát rodičem. 

Takovouhle smůlu měla i Denisa Plucarová, která se narodila do prostředí, kde na děti nejenže nebyli zařízeni, - finančně, mentálně natožpak fyzicky nebo emočně - ale ani připraveni. Chyběla tu láska, porozumění, empatie i snaha být dobrým rodičem, něco této roli obětovat, změnit pro ni zajeté stereotypy a alespoň trošku se začít snažit. A tak skončila v dětském domově. V prostředí, které sice láskyplný domov nenahradí, ale rozhodně je pr mnohé děti lepším místem, než z jakého přišly. 

O téhle své zkušenosti se teď, v době, kdy už je sama mámou a spoustu věcí už má v životě ujasněných a ustálených, sepsat knížku. Možná proto aby si tuhle životní kapitolu skutečně a definitivně uzavřela, možná proto aby ostatním ukázala, že harmonická rodina není něco, na co má nárok každý a tak bychom si jí měli vážit a dost možná i proto aby nás cosi naučila. O sobě, o nás, o světě i společnosti a jejích prohřešcích, které bychom rozhodně neměli přehlížet, pokud jsme jim svědky. 

Osobně mě mrzí jedna věc. Že je celý text tak úzký, strohý a úsporný. Ne, že by mi chyběl cit nebo snad hloubka, to určitě ne, ale zasloužil by si určitě víc. Obsáhlejší popisy, mocnější dramatičnost scén, hlubší ponoření se do problémů a situací. Takhle to ovšem nemusí vnímat každý a věřím tomu, že spoustě lidem bude tahle,  úspornost, řekněme, vyhovovat a naopak ji ocení spíš. To už je holt preference každého z nás a i autorka měla jistě důvody, proč se nerozepsala více.

I přes tuhle malou výhradu však musím konstatovat, že jsem vážně ráda, že jsem měla možnost s autorkou na propagaci téhle knížky spolupracovat. Denisa je v ní velmi upřímná, citlivá a otevřená, zároveň tu nejsou nijak explicitně popsány okamžiky, kdy byla ještě doma, u svých rodičů, respektive matky, takže pokud se někdo obává násilí na dětech, drogových či alkoholových excesů, křiku a podobných scén, může vlastně zůstat v klidu. Všechno je tu jen nasnačeno, jemně naťuknuto a zastřeno dětství, které si, naštěstí, z ranného věku pamatuje jen velmi málo. Díky tomuhle příběhu jsem měla možnost zas o drobítek více nahlédla do světa, který jsem neměla možnost poznat - i když byla v mém životě fáze, kdy jsem si říkala, že by mi v děcáku bylo líp. Ale to je zas úplně jiný příběh. No, a vy tu možnost máte taky, pokud knížce Probuď se!!! dáte šanci a věnujete jí svůj čas.